Článek
Z Kramářovy vily, reprezentačního sídla premiérů, hlásá nad Prahou velký nápis: Zvládneme to! Po stranách opatřený státními vlajkami. Za tmy je budova nasvícená v barvách trikolóry.
Výskyt vlajek a vlaječek ve veřejném prostoru – na autech, v oknech, za ploty – vůbec zdá se o něco stoupl. A bylo by to pochopitelné. Zkouška pandemií je vážná a strádání se snáší líp, když zjišťujeme, že v tom nejsme sami. Držet spolu je přirozené a nutné. Sdílet hrdost, dodávat si kuráže, děkovat.
Osobně bych si to uměl představit i bez národního praporu, ale jaký jiný tak srozumitelný symbol používat?
Státní vlajka reprezentuje i klíčové mobilizační slovo „společně“. U něj stojí za to se zastavit.
Společnost je od slova „spolu“, takže rozdělená společnost je přísně vzato protimluv. Přesto jsme v ní minimálně do prvního čtvrtletí 2020 žili. Už několik let společnost dělí hlavně dva nejvyšší představitelé výkonné moci, Miloš Zeman a Andrej Babiš.
Teď oba – a je to správné – vzývají společné dílo a svornost.
Andrej Babiš začal ještě před koronavirem, v projevu k 17. listopadu: „Pracujme na úspěchu naší země všichni společně.“ Před Velikonocemi v televizi řekl: „Jsem překvapený, ale upřímně rád tomu, jak v této kritické době čelíme epidemii společně. Jako jeden národ.“
„Pojďme si ale teď spolu slíbit, že ani teď o prodlouženém víkendu, kdy nás čekají čtyři dny volna a bude docela pěkné počasí, nepolevíme.“
„Právě seniory musíme přednostně společně ochránit.“
Zdůrazňování 1. osoby množného čísla je v dnešní situaci potřebné a věrohodné. To ale neznamená, že se tím záležitosti, které jsou mimo hlavní kontext dnešní situace, anulují. Že si osvojíme metaforu táhnutí za jeden provaz se vším všudy. A budeme dělat, že to, co se z ní vymyká, co zpochybňuje premiérem vyprávěný příběh já + vy = my, škodí a společnému úsilí hází klacky pod nohy.
Že loňské demonstrace na Letné a po celé zemi jakoby neplatí, že to se smazává, „protože společně“.
Takže i když společně, neznamená to, že znepokojivá informace, jak premiér zachází se svou elektronickou poštou v průhonické Sokolovně, má zapadnout, „protože nouzový stav“.
Dokonce naopak. Skutečnost, že předseda vlády funguje na doméně, která je v digitální struktuře Agrofertu, a nikoli pod kontrolou státu, je za mimořádných okolností ještě horší. Záležitostí se zabývá policie.
Tady kontextem situace není koronavirus, ale to, že Andrej Babiš v novoročním projevu pravil: velmi důležitá je kybernetická bezpečnost. (A jeho vláda vyměnila za ni zodpovědného ředitele.)
„Společně“ rozhodně neznamená, že máme uvažovat ve vzorci jakési národní fronty a ve jménu vyšších cílů se jí nekriticky přizpůsobovat. Protože rozhodující je „vítězství“ (momentálně nad covid-19) a jeho rozhodující podmínka, „jednota“. To už jsou až příliš neblahé reminiscence na národní frontu s velkým N a vedoucí úlohu strany s velkým S.
Přehlížet nebo zlehčovat poklesky politiků, „protože společně“, by bylo i teď škodlivé, a až pandemii ustojíme, zhoubné. Znovu vyhodnotit význam slova „společně“ bude důležitou součástí návratu k normálu, respektive k předchozím poměrům.
