Článek
Více událostí z posledních dní a týdnů naznačuje, že konec vlády Andreje Babiše je skoro nevyhnutelný. Naposledy při čtvrtečních interpelacích ve Sněmovně jsme viděli premiéra, jemuž místy tekly nervy a chvílemi byl úplně rezignovaný. Vytočily ho docela obyčejné otázky pirátských poslanců.
Viditelně unavený muž by se možná už na politiku nejraději vykašlal a odešel do penze v klidu si užívat vydělaných miliard a možná i víc pečovat o své zdraví.
Jenže nemůže. Je tady pořád spousta věcí a zájmů, které potřebují vyřešit a ochránit. Pořád má na krku trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo. Do toho z Bruselu opakovaně chodí zprávy, že ovládá Agrofert, čímž porušuje českou i evropskou legislativu, a že žádné unijní dotace už příště nebudou.
Jistě, mohl by to celé někomu předat a z nějakého tichomořského ostrova mu jen posílat SMS zprávy s příkazy, co má dělat. Jenže nikomu nevěří. Podezíravý, až paranoidní byl Babiš vždy, už dávno před vstupem do politiky. Teď mu ale navíc došli lidi, na něž by se mohl spolehnout.
Naposledy po emancipaci Jaroslava Faltýnka se premiér utvrdil v dojmu, že už nemůže věřit ani svým nejbližším. Faltýnek, dlouholetý souputník z Agrofertu a spoluzakladatel hnutí ANO, má již dlouho pocit, že pro „holding“ toho dělá nejvíc a zasloužil by si více vděku. A když se ho nedočkal u Babiše, přimkl se k Hradu, konkrétně k prezidentskému poradci Martinu Nejedlému.
Co všechno se vlastně stalo?
Především padají preference hnutí ANO a důvěra lidí ve vládu. Samotný Babiš ztrácí punc geniálního manažera, který vše vyřeší mávnutím ruky. Najednou je vidět, že krizi nezvládá.
Kvůli tomu musela v jeho marketingovém týmu vypuknout opravdová panika, když už se Babiš pokouší zachránit nápadem snížit sazbu daně pro zaměstnance na 15 procent. Tedy ústředním slibem pravicové opozice, o němž ještě v prosinci 2018 v České televizi prohlásil, že jde o „megapodvod ODS“.
Do toho v obou levicových stranách – vládní ČSSD i tolerující KSČM – sílí pocit, že udržování Babiše u moci jim už více bere, než dává. Poslední průzkumy poslaly obě strany pod pětiprocentní hranici nezbytnou pro vstup do Sněmovny.
U komunistů se ozývají hlasy, že teď – rok před volbami – je ta pravá a zároveň poslední možnost otočit se k Babišovi zády. Jako ideální záminka se nabízí právě projednávaný státní rozpočet. Tyto názory v partaji sílí i kvůli tomu, že předseda komunistů Vojtěch Filip oznámil konec ve funkci, i když volbu nového vedení zdržuje koronavirus. Právě Filip byl hlavním stoupencem podpory Babišova kabinetu.
Podobné tendence vidíme i ve vládní ČSSD. Vládní poslanec Roman Onderka tento týden prohlásil o vládním návrhu státního rozpočtu na rok 2021, že „kdyby takto někdo plánoval domácí výdaje, nazveme ho nezodpovědným bláznem“.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová už před časem před televizní kamerou řekla, že „Babiš je debil, protože tady udělal bordel, a teďkon to všichni musíme slíznout“. A když vicepremiér Hamáček navrhl zřízení parlamentní vyšetřovací komise pro přezkoumání vládních chyb před druhou vlnou epidemie koronaviru, Babiš už vybouchnul.
Minulý týden ve čtvrtek premiér nečekaně vyrazil do Lán na schůzku s prezidentem Zemanem. Přišel se mu svěřit se svým neobvyklým nápadem. Prý ať ho nechá vyhodit ČSSD z vlády, doplnit pět uvolněných míst bezpartijními odborníky a dál ho nechá žít jako premiéra v čele „úřednického kabinetu“.
Prezident Zeman, starý protřelý intrikář, odtušil, že s vyhazovem sociálních demokratů by žádný problém neměl a úřednická vláda by se mu líbila. Plán ale ztroskotal na Babišově představě, že zůstane premiérem. To prezident v případě úřednické vlády odmítl.
Od této chvíle se politickými kuloáry valí desítky „zaručených“ spekulací, jak to všechno bude dál. A kdo ze Zemanových oblíbenců bude příštím premiérem. Jestli šéf ČEZ Daniel Beneš, nebo třeba znovu guvernér ČNB Jiří Rusnok anebo aktuálně nejoblíbenější prezidentův politik, šéf Sněmovny Radek Vondráček.
Ale jak jsme řekli v úvodu – Andrej Babiš je vyčerpaný a opuštěný, ale rozhodně se ještě nechce vzdát. Zůstává v čele politické vlády, i když by všechny její členy nejraději vyházel. Prostě se mu stýská po způsobu, jímž kdysi prováděl své oblíbené personální rošády v Agrofertu.
