Článek
Minulý týden mě v České televizi zaujala reportáž o mistrovství republiky atletů do 22 let, se zvláštním zřetelem k soutěži mladých koulařek. Dívky, které se už svým vzezřením naprosto vymykaly šabloně robustních běloruských vrhaček přelomu tisíciletí, jejichž zlaté medaile vydržely vždy jen do nejbližšího pořádně provedeného dopingového testu jinde než doma v Minsku, bombardovaly hranici 14 metrů.
Odkojen dodnes platným halovým světovým rekordem Heleny Fibingerové 22 metrů a 50 centimetrů jsem si pomyslel, sakra, nevrhají děvčata nějak málo?! Vítězná Katrin Brzyskowská z Vítkovic si nakonec připsala 14,86 metru, což je výkon, jehož by před 40 lety Helena Fibingerová nejspíš dosáhla v lodičkách ve 2 hodiny ráno v silně podroušeném stavu.
Tato slavná atletka ve svých 22 letech zvítězila v roce 1971 na mistrovství republiky průměrným výkonem 16,14 metru. Protože byl ovšem její sportovní přístup vzorný a práce v investiční účtárně Vítkovických železáren jí nejspíš šla k duhu, o rok později se na republikovém šampionátu zlepšila o více než 2 a půl metru na pozoruhodných 18,76 metru.
Ani nevím, proč dělám tuhle odbočku, ale v archivech se zachovala studie východoněmecké Stasi z olympijského cyklu 1968 - 1972. Ta obsahuje případ nejmenované koulařky NDR, jejíž výkonnost se zlepšila o 2 metry (!) pouhých 11 týdnů poté, co denně užívala 2 tablety (10 mg) přípravku jménem Oral-Turinabol od společnosti Jenapharm.
Studie dále uvádí, že se během olympijského cyklu mohla výkonnost koulařky s pomocí anabolických steroidů, jako byl Turinabol, zlepšit o 4,5 - 5 metrů. Třeba běžkyně na trati 400 metrů pak ze svého „čistého“ času mohla umazat při správném dávkování 4 až 5 vteřin.
Mimochodem, v těchto dnech je to 35 let, co ikona východoněmecké atletiky Marita Kochová, která ve své kariéře prošla všemi dopingovými testy, sebrala Jarmile Kratochvílové její světový rekord na trati 400 metrů dosažený v památném závodě na MS v Helsinkách. Jak ve svém článku na iSport.cz napsal novinář Luboš Brabec, v aktech východoněmecké tajné policie Stasi se dochoval kuriózní dopis Marity Kochové, ve kterém si stěžuje, že její soupeřka Bärbel Wöckelová dostává lepší anabolika, neboť její strýček pracuje v Jenapharmu.
Kochová, která žije v severoněmeckém Rostocku, moc rozhovorů nedává. Reportérovi BBC před pěti lety řekla zhruba to, že má čisté svědomí, protože tehdy sypaly všechny a byla to součást oficiální přípravy východoněmeckých děvčat.
Soudružka Marita Kochová pronáší v dubnu 1986, pár měsíců po svém světovém rekordu, projev na 11. sjezdu SED v Berlíně. V pozadí za ní můžeme rozeznat nejvyššího představitele totalitní NDR Ericha Honeckera.
A teď fakta. Státem organizovaný a sponzorovaný doping už neexistující totalitní NDR je detailně popsaný. Historiky, aktéry i vyšetřovateli. Ke světovému rekordu Marity Kochové se posledních mnoho let nikdo ani nepřiblížil. Držitelku světového rekordu na 400 metrů silně kompromituje i statečné jednání jejích někdejších kolegyň ze štafet, Gesine Tettenbornové a Ines Geipelové. Ty přiznaly užívání anabolických steroidů, přidaly se k hromadné žalobě na tehdejší organizátory dopingového systému a hlavně dosáhly výmazu svých jmen z rekordních tabulek.
Takové dopingové přiznání bolí, a to doslova a do písmene. Ines Geipelovou, s níž jsem se kdysi v Berlíně setkal, na ulici dvakrát zmlátili. Vždyť poplivala NDR, její identitu a její sportovní superhvězdy.
Je to mimořádně citlivá věc i z druhé strany. Mimo mikrofon slýcháte věty typu, ano, užívali jsme zakázané látky, ale taky jsme dřeli jako koně a na Západě přece taky sypali. Ať se oni taky přiznají. A vůbec, vždyť se sype pořád…
No, vlastně mají pravdu, ale to vinu a absurditu toho, že rekordy stále svítí v tabulkách, nesnižuje. Nechci nikoho srážet z piedestalu, ale jsem přesvědčený o tom, že podvádění, které bylo švindlem už ve své době, by se mělo přiznat i s odstupem několika desítek let. Legendy by legendami být nepřestaly už právě proto, že tehdy podváděli všichni nebo skoro všichni.
Nikdo z dnešních žáků, dorostenců a juniorů nechce být „za vola“ a rád by dělal sport, ve kterém může být historicky nejlepší, nejsilnější, nejrychlejší. Maká, dává do toho vše, používá nejmodernější tréninkové metody, nejlepší materiál a výživové doplňky, přípustné poznatky moderní vědy s výjimkou chemie. A ejhle, pořád výrazně zaostává…
Už se řadu let se diskutuje o tom, že by se rekordy vzniklé v problematické době měly vymazat, nebo alespoň opatřit hvězdičkou s patřičným komentářem. Jenže kudy vést onu časovou hranici? Shoda neexistuje a nejspíš jen tak existovat nebude. Tlak na to, aby se konečně jednalo, teď taky moc necítím.
Až se s vámi bude na televizní zpravodajství z atletiky dívat vaše dítě a nebude chápat zdánlivě slabou výkonnost dnešních běžců nebo vrhaček, udělejte mu takovou hvězdičku s doprovodným komentářem vy sami. Nenechávejte ho v bludu stejně jako vedení světové atletiky.
