Článek
Už dlouho Amerika neviděla tak vášnivou reakci na komentář v novinách. Text s titulkem „Je v Bílém domě doktor? Ne, pokud potřebujete lékaře“ mířil na skutečnost, že budoucí americká první dáma používá před svým jménem titul Dr. a nehodlá se jej vzdát. Nehodlá se stát paní Bidenovou, protože ona sama není JEN paní Bidenovou. Konzervativci to nemohou přenést přes srdce, zatímco liberálové ji za tento postoj nosí na rukou a nemohou se dočkat, až bude v Bílém domě sedět vzdělaná žena, kterou budou dávat za příklad svým dcerám a vnučkám.
Řeklo by se, že v roce 2020 je americká společnost trochu dál, než aby posílala ženy zpět k plotnám. Přece jen mají Spojené státy ženy ve všech vysokých pozicích a zdálo by se, že v genderových otázkách jsou ještě pořád příkladem pro zbytek světa. Jenže pak na názorové stránce otiskne deník Wall Street Journal text, po jehož přečtení by se mohlo říct, že autor zamrzl někdy v 50. letech 20. století.
„Vážená první dámo - paní Bidenová - Jill - dítě: Jen malou radu, která se možná zdá nepodstatná, ale podle mě nejde o nedůležitou věc. Nešlo by zařídit, abyste si škrtla to vaše Dr. před jménem?“ ptá se autor komentáře, čtyřiaosmdesátiletý esejista Joseph Epstein a pokračuje shazováním jejího doktorského studia - Jill Bidenová získala doktorát v oboru vzdělání - a používání titulu v této souvislosti považuje Epstein za komické: „Jeden moudrý muž kdysi řekl, že nikdo by se neměl nazývat doktorem, pokud sám neodrodil dítě. Přemýšlejte nad tím, doktorko Jill, a neprodleně se toho zbavte,“ radí Epstein.
Strhla se lavina reakcí a dalších článků, z nichž některé na prvním místě zmiňují to, že ani jeho základní argument nestojí na pevných základech. Samotné slovo doktor pocházející z latiny se původně používalo právě ve významu, které se hodí k Jill Bidenové nejlépe. Doktor znamená učitel a používal se, jak zmiňují encyklopedie, již dávno před vznikem univerzit a oficiálních titulů. Doktorem lidé nazývali někoho, kdo byl mimořádně moudrý, vzdělaný a kvalifikovaný v nějakém oboru a byl schopen tento předmět vyučovat. Jill Bidenová svůj doktorát obhájila v 55 letech a jak prozradila v populární show Stephena Colberta v prvním rozhovoru po zvolení jejího muže do funkce prezidenta USA, je to jedna z věcí, na které je v životě nejvíc pyšná.
Čtenáře a především čtenářky vykolejil už samotný styl textu - oslovovat první dámu jako Jill či dítě - to si může dovolit maximálně její manžel. Od něj si ostatně zmiňované dítě, v anglickém originále kiddo, autor vypůjčil. To by se ještě dalo odpustit, přece jen šlo o názorovou stránku a nadsázka je v novinařině a psaní běžně používaná. Navrhovat ale téměř sedmdesátileté ženě, bývalé druhé dámě, učitelce, která provedla studiem na univerzitě stovky studentů, aby svůj úspěch jen tak zahodila, je drzost, která navíc postrádá jakoukoliv logiku.
Jméno Josepha Epsteina se každopádně tento týden skloňovalo mnohokrát nejen u Bidenů doma. A nebylo to v dobrém. Internet byl okamžitě plný reakcí žen - vědkyň, lékařek, vysokoškolských učitelek a dalších. Všechny se shodovaly na jednom. Jestli Amerika a americké ženy dnes něco potřebují, tak jsou to právě silné vzory jako je doktorka Bidenová.
„Když se ke mně článek dostal, hned mě napadlo, že je to tady zase. Nezáleží na tom, jak moc se jako ženy snažíme, vždy se musíme snažit o dost víc než naši kolegové, abychom získaly to stejné uznání,“ reaguje Karin Rusňáková Fisher původem ze slovenského města Pezinok. Má za sebou desetileté studium psychologie, nejdříve získala magisterský titul na City College of NY a dalších 5 let strávila na doktorském studiu klinické psychologie na University of Southern Mississippi. Myslí si, že muži jako je Joseph Epstein ještě zhoršují už tak obtížnou situaci žen v různých oborech.
„Běžně se stává, že mě mužští pacienti oslovují křestním jménem, než aby mi říkali Dr. Karin anebo Dr. Fisher. I když nejsem lékařka, ale mám titul Ph.D., v praxi je běžné, že mé mužské kolegy se stejným vzděláním pacienti oslovují doktore častěji, přitom žen-psycholožek je mnohem více,“ popisuje svou zkušenost Karin Rusňáková Fisher, která dnes pracuje jako psycholožka v nemocnici v Minneapolisu.
Jak dodává, při čtení článku si znovu uvědomila, jak trnitá je pro ženy cesta za vzděláním: „Měla jsem během studií dítě. Po dvou týdnech po porodu jsem musela zpět do školy - brát si neplacené volno by velmi komplikovalo situaci a přerušit jsem také nechtěla, protože vím, že návrat po delší době mimo obor by byl rovněž složitý. A teď po letech jsem si to vše znovu vybavila. To, že muži nemají žádná omezení a ve výsledku mají od pacientů respekt automaticky větší jen kvůli svému pohlaví.“
Hovoří z praxe a říká, že i další její kolegyně mají podobné zkušenosti. Zatím s tím moc nebojuje a vyloženě se ozývá jen v případech, kdy pacient z oslovování křestním jménem sklouzne ještě níž: „Když už pak nejsem Karin, ale honey apod., to už je hranice, kde vím, že musím zakročit a jasně dát najevo, jaké jsou v terapii naše role. A pak si přečtete ty odsudky a říkáte si, že ten člověk vůbec neví, jak to v profesionálním životě žen chodí.“
Zakončila bych to ve stylu, jakým to vše začalo. Milý pane Josephe, starče, přestřelil jste. Takhle se možná o ženách psalo v době vašeho mládí. Teď už na debatu, zda si někdo, kdo dodělal školu se třemi dětmi v zádech a v plném pracovním procesu, může dovolit nosit titul, který si zaslouží, není správná doba. Teď se takovým ženám musí zatleskat a brát to jako naprostou samozřejmost. Pokud si Jill Bidenová přeje být nazývána doktorka Bidenová, tleskám dvakrát. Zní to definitivně líp než paní prezidentová. Ženy už dávno nejsou jen něčí manželky. Přemýšlejte nad tím a neprodleně se zbavte vašich zastaralých předsudků. Jsou totiž nejen trapné, ale i nebezpečné.
