Článek
Amerika se hroutí jako domeček z karet. Alespoň to tak ve středu vypadalo poté, co dav Trumpových příznivců překonal před budovou amerického Kongresu zátarasy, rozbil skla dveří a oken a dostal se do jedné z nejchráněnějších budov v zemi.
Musím přiznat, že jsem si od listopadu už několikrát libovala, jak přesně mi vychází povolební odhad. Když média řešila ze všech možných stran vývoj americké společnosti a ptala se, zda může dojít k novodobé občanské válce, celou dobu jsem tvrdošíjně zastávala názor, že věřím v sílu americké demokracie, v účinnost soudů a zákonů. Že i když vidím rostoucí rozdělení Ameriky, zhrubnutí společnosti, plánování ozbrojených protestů a ublíženou pozici trumpovců, nemůže to přece dojít až k otevřenému konfliktu.
Během osmi středečních hodin jsem o všem zmíněném poprvé zapochybovala.
Když konečně rozhlasová stanice NPR přerušila pořad o důležitosti společných večeří amerických rodin a spojila se v mimořádném vysílání s reportéry v Kapitolu, po několika minutách poslechu se mi roztřásla kolena. Reportérka byla stále v horní části budovy, na balkoně vyhrazeném pro média. V pozadí bylo slyšet výkřiky, ze kterých nešlo poznat, jestli patří demonstrantům, nebo policistům. Upřímně přiznám, že jsem jen čekala, kdy se do jejího detailního popisu situace ozvou výstřely. Místo toho reportovala, že vidí, jak se v přízemí zasedací místnosti pohybují Trumpovi voliči oblečení do bund s jeho jménem, v typických MAGA červených čepicích, v rukou americké vlajky. Zároveň komunikovala s policistou, který v jednom okamžiku zařval, ať jde okamžitě k zemi.
Za deset minut byla redaktorka zpět ve vysílání, tentokrát už z podzemního tunelu, kudy se lidé z Kapitolu evakuovali. Popisovala bezprostřední emoce, přiznala, že se s pár lidmi objala a že i když nikdo není zraněn, všichni se tak trochu třepou hrůzou. Bylo půl třetí odpoledne washingtonského času a nikdo ještě neměl tušení, jak to může skončit.
Spojené státy už půl roku intenzivně vedou debatu o ohrožení demokracie. Středa 6. ledna měla být tím posledním testem. Donald Trump předem svolal velkou demonstraci a přesvědčil mnoho republikánů, aby jindy formální proces spočítání a přečtení hlasů sboru volitelů v Kongresu narušili a snažili se jej zpochybnit. Útok na až posvátný Kapitol, před kterým má přesně za dva týdny složit přísahu nový americký prezident, byl jen třešničkou na dortu tohoto plánu. Stejně jako prezident nedomyslel víkendový telefonát do Georgie a snahu o ovlivnění senátních voleb, nedotáhl do konce ani tento středeční akt, který si ovšem všichni budeme velmi dlouho pamatovat.
V proslovu o několik hodin dříve navedl dav, aby se vydal ke Kapitolu: „Já půjdu s vámi,“ zalhal, jak to umí jen on. Dav se vydal, zaujat úkolem svého prezidenta. Ten se pravděpodobně vrátil do své pracovny a zapnul televizi. Pochybuji, že v tu chvíli někoho z davu skandujícího jako už tolikrát předtím „USA! USA!“ napadlo, že porušují zákony a že na konci této křižácké výpravy bude vyšetřování a pro někoho pravděpodobně nějaká doba za mřížemi. Prezident mezitím dál burcoval pomocí Twitteru a později také videa své „patrioty“ a v době, kdy po vyklizení budovy senátoři oznámili, že zasedání obnoví a proces prohlášení Joea Bidena prezidentem ještě té noci dokončí, už byl v Bílém domě jen v okruhu nejbližších spojenců. Podle různých zdrojů citovaných stanicí CNN „šílel a byl úplně mimo sebe“. Po tom všem, co se v ulicích D.C. i uvnitř Kapitolu stalo, navíc republikáni, kteří měli námitky a zpochybňování v úmyslu, změnili názor a ani tento plán Trumpovi nakonec nevyšel.
Ještě pořád zbývají dva týdny jeho vlády. Ještě pořád je vrchním velitelem ozbrojených sil, ještě pořád je to nejmocnější muž planety, o kterém se proslýchá, že nad sebou úplně ztratil kontrolu a že je potřeba jej odstavit z úřadu hned teď. Bude mít Kongres po tom všem, co si zažil, odvahu a chuť se Trumpa zbavit? Následující dny se nedají ani z mála odhadnout. Scénářů je tolik – od možnosti použití 25. dodatku americké ústavy, kdy může být prezident sesazen z funkce, není-li schopen ji vykonávat, jde ale o zdlouhavý proces, na který zřejmě není dost času, přes snahy situaci v první řadě uklidnit, odstřihnout jej od komunikace se světem a vyčkat až po další, které mohou přijít přímo z Trumpovy hlavy. V tom případě God Bless America.
