Článek
Mám tolik dobrých zpráv, že bude lepší se na ně posadit.
První: konstruktéři vynalezli dopravní prostředek, který má o několik řádů nižší uhlíkovou i materiálovou stopu než opěvovaný elektromobil. Až devadesát procent vynaložené energie přemění na pohyb, čímž překonává dokonce i chůzi.
Druhá: Češi tento vynález už druhé jaro po sobě rvou prodejcům z rukou. Ani k tomu nepotřebují finanční pobídky, jaké dostávají Italové a jiné národy.
Třetí: nekupujeme ho na spekulativní přeprodej Italům, ale skutečně na něm jezdíme, víc a víc.
Čtvrtá: konstruktéři ho nově vybavili také elektromotorem, se kterým bez velkého pasažérova úsilí zdolá dokonce i legendární hornatý terén českých měst. I v této úpravě jde pořídit za méně než jeden průměrný plat.
Pátá: z výzkumných ústavů se již do praxe dostalo i nákladní provedení.
Šestá: díky různým podnikavcům si můžete tyto stroje i pohodlně půjčovat, každý rok na více místech a ve více variantách.
Sedmá: pravidelné využívání tohoto revolučního prostředku pomáhá předcházet civilizačním chorobám, ba i těžkému průběhu covidu.
Je to tolik dobrých zpráv, že by jeden čekal oslavu v dlouhé řadě veřejných institucí, které na tomhle trendu ušetří. Radnicím vydrží déle vozové parky hromadné dopravy i kapacita silnic. Zdravotní pojišťovny se po krvavém roce aspoň trochu zahojí na stažení průměrného BMI o nějakou tu setinu. Vládní milovníci potravinové a jiné soběstačnosti se zaradují, že si tu ty zázraky umíme smontovat sami. A až tu novinu všichni vstřebají, přetrhnou se s nápady, jak na tenhle samovolný posun reagovat.
Jenže tady dobré zprávy končí. Cyklisté se během cykloboomu dočkali místo dárků jen dvou hezky zabalených, ale prázdných dárkových krabic.
První je Koncepce městské a aktivní mobility pro období 2021–2030. To je dlouhatánská diplomka z ministerstva dopravy o tom, jak jsou kola super a proč by bylo fajn lidi k jízdě na nich motivovat. Tu ódu bohužel kazí asi jediná věta s praktickým dopadem: „Pokud jde o podporu udržitelné městské dopravy a cyklodopravy, parametry podporovaných intervencí by měly zůstat v podstatě stejné jako v programovém období 2014–2020.“ Česky: nekápne z nás ani kačka navíc.
Druhým čistě symbolickým uznáním existence cyklistů je dubnový souhlas Sněmovny s 1,5metrovým odstupem při předjíždění cyklistů na silnici. Kdo není za volantem hovado, drží mezeru dávno, kdo hovado je, ten si z toho na okresce moc dělat nebude.
Novela aspoň umožňuje cyklistům vybrat si mezi silnicí a souběžnou cyklostezkou, protože si předkladatelé správně všímají, že někdy je na silnici zkrátka víc místa a že rozšiřování cyklistické infrastruktury je v nedohlednu.
V nedohlednu je i proto, že se odpůrcům kol povedl fantastický kousek: přesvědčit zásadní část politiků i novinářů o tom, že budování cyklistické infrastruktury je sociální inženýrství, které si nezadá s Velkou proletářskou kulturní revolucí. Lidé přece kola nenávidí, evropské radnice je ke šlapání brutálně nutí, a kdo má snad kolo přece jenom rád, má ho rád proto, že jízdou na něm boří civilizaci svých otců. Pro ukázky tohoto myšlení viz komentář na webu Auto.cz nebo berlínské zápisky Václava Klause.
Zmíněná koncepce mobility tomu moc nepomáhá. Českým cyklistům žádný citelný pokrok ve skutečnosti neslibuje, jen to zakrývá projekťáckými kecy o propagaci „aktivní mobility“. Jenže cyklistika momentálně nepotřebuje víc propagovat. Její boom je slovy klasika „něco, co se nějakým způsobem děje“ i bez propagace, ba dokonce navzdory všemu nebezpečí na cestách. Z aut nás nevyhánějí sociální inženýři. Z aut se vyháníme sami.
Osobně bych nějakému tomu sociálnímu dirigismu zatleskal. Například přeložení městských úředníků, dopravních inženýrů a části policejních hlídek ze služebních vozů na služební kola by mohlo leckomu z nich rozsvítit v hlavě. Ale pořád jsme ve fázi, kdy hlavně ve městech udělají největší rozdíl v pohodlí a bezpečnosti cyklistů ta úplně nejprimitivnější a nejlevnější opatření, když už na ta dražší vláda nepustí velké peníze.
Cyklopruhy a cykloobousměrky všude, kde se vejdou. každých sto metrů stojan, rozšíření zón s třicítkou a tak dále. Usilovat o něco takového uprostřed cykloboomu není sociální inženýrství. Sociální inženýrství je tomu bránit.
A protože do pěti minut po publikaci tohoto textu očekávám komentář nebo tweet připomínající, že sami cyklisté někdy jezdí bezohledně a nebezpečně, tak ano, to je pravda. I na kolech jezdí bezmozci. Bude proto lepší, pokud pojedou bez mozku po cyklopruhu než po chodníku. A hlavně: rekonstrukci dálnic a stavbu městských okruhů přece nikdo nepodmiňuje tím, že to všechno řidiči dostanou za odměnu, jakmile přestanou porušovat pravidla.
