Komentář: Čtyři „sprostí podezřelí“. Jak to s nimi dopadne?

Člověk předvolaný před komisi amerického Kongresu musí povstat a přísahat, že bude mluvit pravdu. Ve středu při slyšení šéfů čtyř největších technologických firem zazněl ovšem od kongresmanů jiný pokyn: „Zapněte své mikrofony a zvedněte pravou ruku.“

Slyšení se kvůli pandemii nekonalo s osobní účastí, jak by asi vzhledem k vážnosti a rozsahu vyšetřování bylo obvyklé. Vyšetřování podvýboru pro antimonopolní záležitosti trvalo 13 měsíců, kongresmani a jejich asistenti prošli údajně 1,3 milionu dokumentů a strávili stovky hodin v rozhovorech se zaměstnanci mnoha firem a institucí.

Slyšení šéfů Amazonu, Applu, Facebooku a Googlu je logicky určitým vyvrcholením tohoto procesu. Možná už na konci léta by měl Kongres vydat zprávu, která bude svého druhu verdiktem. Naznačí, zda státní instituce učiní proti čtyřem technologickým gigantům určité kroky – v mezním případě můžou třeba zahájit proces jejich rozdělení na menší společnosti – anebo je nechají být.

Nedá se říct, že by Spojené státy sledovaly středeční výpovědi špičkových manažerů se zatajeným dechem. Kvůli pandemii, ekonomickým obtížím a rasovým nepokojům má většina Američanů úplně jiné starosti. Ale pro byznysový svět šlo o jednu z největších událostí léta.

Zapojil se ostatně i prezident Trump, dle svého zvyku na Twitteru. Této sítě se mimochodem včerejší jednání přímo netýkalo, byť mnohé výtky, které zazněly vůči Facebooku, se vztahují i na Twitter. Trump kongresmanům vzkázal: Jestliže rozdivočelé technologické obry neumravníte vy, udělám to sám.

Jak včerejší slyšení dopadlo? Podle očekávání – nijak. Zákonodárci zopakovali své výtky a obvinění, která v podstatě známe. Demokraté se víc soustředili na příliš velkou koncentraci peněz a moci, republikáni kritizovali firmy i za destruktivní roli, kterou hrají v politice a společnosti (i když to s podstatou sporu vlastně nesouvisí). No, a šéfové firem odpovídali tak, jak se čekalo. Překvapení se nekonalo.

Komentovat lze tedy hlavně tón a atmosféru včerejšího pětihodinového online přenosu. Jako show to bylo zajímavé, chvílemi i zábavné. I když tentokrát chyběly vyloženě vtipné momenty, jako když se při některých předešlých slyšeních ukázalo, že někteří politici nemají o technologiích pražádnou představu.

Ono udržet pozornost pět hodin je dnes velmi obtížné, skoro nemožné. Nejen pro diváky. Bylo by zajímavé vědět, kolik zákonodárců během slyšení hledalo rozptýlení za pomoci produktů „obžalovaných“ firem a na svých mobilech vesele googlovalo, facebookovalo anebo nakupovalo.

Analytici milují metafory a přirovnání, a tak se včerejší slyšení často srovnává se třemi podobnými situacemi v historii. Tou první, nejvzdálenější (zmíněnou šéfem vyšetřovací komise Jerroldem Nadlerem hned v úvodu), je monopol provozovatelů amerických železnic v 19. století. Monopoly jsou škodlivé a poškozují demokracii, zaznělo.

Druhé dvě paralely jsou čerstvější.

Šéfové sedmi největších tabákových firem v roce 1994 pod přísahou v Kongresu prohlásili, že nevěří tomu, že kouření je návykové. Ale pod tlakem politiků připustili, že by byli raději, kdyby jejich vlastní děti nekouřily.

No, a asi nejčastěji se v souvislosti s vyšetřováním Amazonu, Applu, Facebooku a Googlu zmiňuje proces, který zhruba před dvaceti lety vedla americká vláda proti Microsoftu kvůli monopolnímu chování a likvidování konkurence. V mnoha ohledech jde o velmi podobnou situaci.

Zde stojí za zmínku i něco jiného. Kdo si tehdejší vyšetřování Microsoftu pamatuje, ví také, jaká byla tehdejší image spoluzakladatele firmy Billa Gatese. Politici i média ho líčili jako bezskrupulózního byznysmena, jehož jediným cílem je hromadit peníze a moc.

Dnes je Bill Gates mužem, který deklaroval, že rozdá na dobré účely většinu svého majetku, a navíc k tomu inspiroval mnohé další. Patří k předním světovým filantropům, a když pomineme bláznivé konspirační teorie, jde o muže s jednoznačně pozitivní image. Jestli někdy bude zavedena „jednotka dobra“, dost možná to bude jeden Gates.

Čtyři „sprosté podezřelé“, kteří vypovídali před Kongresem ve středu, tohle „obrácení Ferdyše Pištory“ ještě čeká. Jejich image je však srovnatelná s tou, kterou měl před dvaceti lety Gates. Jakkoli každé z firem zákonodárci vyčítají něco trochu jiného a každý z šéfů je osobnostně jiný.

Tim Cook je v této čtveřici za slušňáka. Ostatně, jak si média povšimla, směřovalo k němu během slyšení nejméně dotazů. Apple je svým způsobem vzorovou americkou firmou, která dobře zvládá balancovat byznys i politiku (viz rozsáhlé působení Applu v Číně, který mu však nikdo příliš nevyčítá). Hlavní výhrady míří vůči App Storu, kde se firma údajně nechová hezky a spravedlivě k výrobcům aplikací.

Tim Cook je úspěšný a sympaticky působící manažer, který vystřídal zakladatele Steva Jobse a dovedl společnost k dnešní prosperitě a silnému postavení. Jeho osobní majetek se odhaduje na 0,6 miliardy dolarů. Manažerem (se zhruba podobným majetkem) je i Sundar Pichai, šéf Googlu i jeho mateřské společnosti Alphabet. Osobně rovněž příjemný, ovšem výhrady vůči Googlu jsou vážné a výrazné.

A dlouhodobě známé: Google je autorem a majitelem asi nejcennějšího kusu softwaru na světě. Jeho vyhledávací algoritmus každou minutu celosvětově odbaví přes čtyři miliony dotazů. A to jak bezvýznamných (když někdo hledá fotky nahých lidí), tak těch s potenciálem měnit životy a svět.

Google algoritmus nikdy nezveřejnil, což má svou logiku. A tvrdí, že lidský faktor je při jeho používání omezen na minimum. Jinými slovy že neexistuje, aby se na základě lidského rozhodnutí například upřednostnila ve vyhledávání firma A před firmou B. Že o tomto všem férově a konzistentně rozhoduje algoritmus.

Až na to, že to samozřejmě není pravda. Výsledky výrazně ovlivňuje to, jak se algoritmus průběžně mění. List The Wall Street Journal loni zdokumentoval, že inženýři v Googlu za rok 2018 provedli víc než 3500 zásahů do zmíněného algoritmu (v roce 2010 to bylo jen 500). Každý zásah nějakým drobným (někdy i zásadním) způsobem mění výsledky vyhledávání.

No, a pak zbývají dva miliardáři. „Velké zvíře“ Jeff Bezos, nejbohatší muž světa. Kolem něj našlapují politici poměrně opatrně, vždyť je zároveň vydavatelem stále vlivných novin The Washington Post. A do jisté míry musí politikům Bezos také imponovat: rozkročený mezi byznys a Hollywood a zároveň nositel hezké story o tom, jak se chudý chlapec vypracoval až úplně na špici.

Co Amazonu politici vyčítají? Je prostě moc velký a silný. Retailu neprospívá, když v něm čím dál víc dominuje jedna firma. V době pandemie a karantény Amazon mnoha lidem (a vlastně i vládě) zjednodušil život. Ale zároveň ještě víc posílil.

A nejkontroverznějším mužem středečního slyšení byl jednoznačně Mark Zuckerberg. Muž s image podivného introverta se smyslem pro humor, kterému rozumí jen on sám, reprezentující společnost, jež je dnes široce považována za nebezpečnou, až zhoubnou. Jestli pro některou z technologických firem funguje metafora s tabákovým byznysem, je to Facebook.

Z hlediska toho, na co se vyšetřování soustředí (tedy zneužívání monopolního postavení), však není Facebook horší než ostatní. Nejvíc se mu ve středu v Kongresu vyčítala osm let stará akvizice firmy Instagram. Z interní e-mailové komunikace vyplývá, že ji Facebook koupil i proto, že se jí bál jako konkurenta. Jistě, takto na rovinu se to ve slušné společnosti neříká. Ale myslel si snad v roce 2012 někdo, že motivy Facebooku při koupi Instagramu byly jiné?

Ta nejdůležitější otázka zní, jak celé vyšetřování dopadne. Jinými slovy, jaké závěry a jaká doporučení zazní ve zprávě, které se snad dočkáme odhadem za dva tři měsíce.

Amerika řeší své obvyklé dilema. Na jedné straně je to nedotknutelnost úspěchu a postavení, kterého lidé či firmy dosáhli poctivě a díky vlastnímu úsilí. To je jeden ze základních principů, na kterých americký ideál stojí. Je nedotknutelný zprava i zleva (byť z té druhé strany o něco méně).

S tím souvisí i druhý princip, zdánlivě opačný. A tím je nedovolit velkým a mocným, aby byli příliš velcí a příliš mocní, protože by to mohlo zahubit prostředí, ve kterém se daří konkurenci. A tím pádem i inovacím a novým hráčům. Jinými slovy, zaručit, že americký stroj na úspěch bude fungovat i nadále.

Hodnota čtyř „zlobivých“ technologických firem je dohromady pět bilionů dolarů (pro srovnání roční HDP Německa činí čtyři biliony) a možná dál poroste. Přinejmenším relativně, protože jde o segment ekonomiky, který pandemie negativně nezasáhla, naopak díky ní posílil.

I tento fakt činí rozhodování zákonodárců ještě naléhavějším. Ale jak už bylo řečeno, Amerika i svět mají právě teď i spoustu jiných starostí. Navíc budou prezidentské volby.

Nemyslím si, že šéfové „velké čtyřky“ teď budou týdny špatně spát. K nervozitě nemají moc velký důvod. Nejpravděpodobnější je, že to dopadne podobně jako před časem s Microsoftem. Padnou pokuty, určitě bolestné, ale ne likvidační ani zvlášť dramatické. Nic zásadního se nestane.

A kdoví, třeba se nad hlavami dnešních čtyř uličníků za dvacet let také objeví svatozáře.