Článek
Zkusme to hypoteticky, ale opravdu hodně hypoteticky obrátit. Představme si, že už několik let vládne liberálně-konzervativní koalice. ODS, Piráti a kolektiv. Zatímco ANO kouše tuhý opoziční chlebíček s vehementní vůlí po návratu k moci.
A že za této situace země a její obyvatelé prošli první, druhou, třetí a čtvrtou vlnou pandemie covidu-19. Tady, pokud jde o průběh a následky, naopak zůstaňme v kruté realitě.
Neboli představme si, že dosavadní účet za covidem je stejně děsivý, jenom by nešel na vrub vlády Andreje Babiše, ale těch, kdo ho dnes chtějí vystřídat. A že do voleb zbývá necelý měsíc a kampaň se každým dnem ohřívá víc a víc.
Byl by covid takové předvolební tabu, jako je dnes? Mluvilo by se o fatálních chybách vlády, o nekompetentnosti, o pýše předcházející pád, o chaosu a o nedostatku odvahy a empatie tak málo, jako se o nich mluví teď?
Podle mě ani náhodou. Jeden příklad: zimní chebské inferno by měla vláda od opozice na talíři od rána do večera. Jeden příklad za všechny!
Český statistický úřad v pondělí oznámil, že v prvním letošním pololetí zemřelo o třetinu více lidí než o rok dříve, tedy v porovnání s obdobím, kam spadala i první vlna pandemie (jejímž zvládnutím se premiér chlubil).
Jazykem statistiků šlo od ledna do června 2021 o „zápornou bilanci přirozené měny. Počet zemřelých byl o 21 300 vyšší než počet živě narozených, zatímco v 1. pololetí roku 2020 činil úbytek přirozenou měnou pouze 2600.“ V březnu 2021 zemřelo o plných 64 procent lidí víc než v březnu 2020.
Zkopírovat tahle fakta do marketingové strategie samozřejmě není úplně snadné. Paradoxně už proto, že jsou až příliš otřesná. A tím spíš si na ně přejeme zapomenout. Před tabu smrti se zastaví i volební billboard. Asi ne úplně jakýkoli, ale přece.
Jsme jednou z nejhorších zemí v Evropě v počtu úmrtí na počet obyvatel během covidové krize a je strašně zajímavé, že voliči tohle nereflektují. Ačkoliv za některé problematické kroky nese vláda a její dominantní strana – hnutí ANO – přímou odpovědnost.
To ale neznamená, že „tabu“ jsou i selhání, na která jsme v uplynulém půldruhém roce s covidem dopláceli (a v některých případech ještě doplácet budeme).
Když opozice nenachází, nebo snad ani nemá chuť hledat způsob, jak průšvihy vlády „prodávat“ připomínáním těch nejhorších důsledků, ještě to nevysvětluje, proč se za covidem dělá tlustá předvolební čára.
Jeden příklad za všechny: ztráty ze zavřených škol a z toho, že žáci a studenti dlouhé týdny lapali po vzdělání a sociálních zkušenostech z domácí izolace. Nejenže to není téma kampaně, dokonce jako by se na to úplně zapomnělo!
Nevím, jak dalece za tím opozičním zapomínáním na covid stojí strategická úvaha, průzkumy voličských nálad nebo jen špatná četba mapy politického bojiště. Faktem je, že bezprecedentní události minulých měsíců – a s nimi i strašně důležitá poučení a varování, která bychom si z nich mohli odnést – stojí stranou pozornosti. Respektive mají ve volební kampani jen zlomek naléhavosti, která by jim ve skutečnosti příslušela.
Volby nejsou taneční. Když je chcete vyhrát, na některé věci prostě buď žaludek máte, anebo nemáte. Pokud jde o covid, opozici podle mě tíží podvědomá zdrženlivost a ostych připomínat dobu temna. Kampaň opozičního lídra Andreje Babiše by to ovšem vládě spočítala se vším všudy a na první dobrou, až by se z toho ministrům protáčely panenky. To je marketing.
