Článek
Kvůli mimořádně teplému počasí v Rusku se rozpustila vláda. Takový vtip se začal bleskově šířit ruským internetem poté, co premiér Medveděv ve středu podal demisi. A to není vše. Putin se chystá reformovat samoděržaví. K oteplení režimu však sotva dojde.
Signály, že letošní projev ruského prezidenta o stavu země bude něčím mimořádným, tu byly. Nikdo ale nečekal, že kromě obligátních slibů a harašení vojenskou silou přinese změny ruského systému.
Už jen to, že Putinův projev byl vysílán na obřích obrazovkách rozmístěných po celé Moskvě, a dokonce i na nejvyšší ruské hoře Elbrus na Kavkazu bylo neobvyklým tahem ruské propagandy. Slovům pána Kremlu měla být věnována maximální pozornost.
Vladimir Putin cítí, že Rusy trápí ekonomické a sociální problémy, které se pomalu, ale jistě přetavují v nedůvěru vůči režimu. Proto první polovinu projevu věnoval štědrým slibům. Teď už určitě Kreml zatočí s chudobou, rodiny dostanou náležitou podporu a školáci mladších ročníků od státu obědy (možná od oligarchy spřízněného s Putinem).
Následně prezident všem připomněl, že Rusko je následníkem Sovětského svazu a má stejné ambice. A pak se jal měnit ústavu a politický systém.
Rusko vychýlené z osy směrem k autoritářskému systému se má, alespoň naoko, vrátit ke standardnímu prezidentskému systému. Putin navrhuje, aby byla rozšířena role dolní i horní komory parlamentu. Státní duma má mít pravomoc schvalovat předsedu vlády a Rada federace by se nově, kromě jiného, měla podílet na jmenování šéfů „silových“ resortů, tedy například ministra vnitra, obrany a ministra pro mimořádné situace.
Navíc Putin chce splnit sen protizápadně naladěných konzervativních elit. Ruská ústava by podle jeho návrhu měla být nadřazena mezinárodnímu právu a tím se, alespoň částečně, země vyvlékne ze závazků třeba vůči Evropskému soudu pro lidská práva.
Tahat za nitky
Naivní by byl dojem, že Putin reaguje na společenskou poptávku po politických změnách. Ta loni v létě eskalovala do protestů proti tomu, že opozičním kandidátům úřady znemožnily kandidovat do moskevského zastupitelstva. Putinovy ústavní změny jsou jen simulací oživení politického systému, který je dávno mrtvý a pro jistotu zalitý betonem.
Putin není dobrý báťuška car. Myslí především na sebe a na to, jak si zachová moc po skončení prezidentského mandátu. Putinovy zásahy do ústavy mu mají umožnit kontrolovat hlavu státu, která ho v Kremlu, spíš formálně, nahradí. Putinovo prezidentství má skončit v roce 2024. A ohlášené ústavní změny zahájily jeho přechod do nové role. Jaká bude? To není jasné.
Putin má v ruce hned několik karet. Může se formálně vzdálit od moci a šéfovat Státní dumě s posílenými pravomocemi. Nebo tahat za nitky z pozice předsedy Státní rady, která mezitím na jeho návrh získá silnější postavení. Případně bude v čele Bezpečnostní rady státu, která má větší vliv na chod země. Anebo si během přepisování ústavy navrhne jinou silnou pozici sobě na míru.
Variant je nemálo, ale jedno je jisté. O osudu Vladimira Putina rozhodne Vladimir Putin, nikoliv ruští voliči.
Medveděv dotančil
Putinův projev odstartoval chvilkové oživení ruské politiky, které skončilo hned, jak zčernaly obrazovky. Svého premiérského křesla se vzdal Dmitrij Medveděv s celou svou vládou. Jak uvádí ruská média, pro ministry to byl nečekaný krok a šok.
Ne že by Medveděv neměl k demisi důvod. Podle posledního průzkumu sociologické agentury Levada bylo proti němu více než 60 procent Rusů. A jeho vládní kabinet podporovalo jen lehce nad 40 procent obyvatel.
Medveděv si na sebe upletl bič kvůli zvýšení odchodu do důchodu i sociálním a ekonomickým problémům. Jako premiér si neporadil se zlepšením životní úrovně Rusů, které slíbil Putin po svém zatím posledním zvolení před dvěma roky. Naopak v Rusku dochází k degradaci zdravotní péče a prohlubují se třeba i ekologické problémy. A z toho je především obviňován premiér, nikoliv prezident, který koncentruje veškerou moc a rozhoduje i o školních obědech.
Expremiér Medveděv byl vyšachován od moci a nově obsadí křeslo místopředsedy Bezpečnostní rady státu. Čistě papírově to znamená, že od Putina jakožto předsedy Rady dostal jakousi funkci viceprezidenta. Ve skutečnosti se to má tak, že ho prezident potrestal koncem politické kariéry a za své martyrium na premiérské pozici si nevysloužil ani vysněný post předsedy ústavního soudu.
Nejasné je, jestli Medveděv povede do příštích parlamentních voleb v roce 2021 státostranu Jednotné Rusko. Postu předsedy této legislativní pojistky Putinova režimu se nevzdal. Možná proto, že by na jeden den bylo politických otřesů až příliš.
Leden, měsíc špatných zpráv
V Bílém domě, jak se nazývá úřad ruské vlády, usedne Putinem jmenovaný dosavadní šéf ruské daňové správy Michail Mišustin. Je zřejmé, že půjde o technokratického premiéra, který má za úkol pouze dvě věci: plnit Putinovy příkazy a přitom nemít politické ambice.
Pokud Putin naznačil, že by chtěl reagovat na společenskou poptávku po politických změnách, Mišustinovo jmenování ukazuje, že názor politických stran nebo nedej bože Rusů mu je ukradený. Nový, široké veřejnosti neznámý premiér se našel hodinu po demisi starého. Car Putin si to ošéfoval sám.
Jak na politické změny pohlížejí samotní Rusové? S lhostejností nebo obavami.
„O politiku se moc nestarám, ale na obrazovce v metru běžela informace, že vláda podala demisi. S kolegy jsme se shodli, že nás čeká katastrofa,“ popisuje třicetiletá Jevgenija.
Podle jejích slov je měsíc leden považován za ten nejhorší možný k politickým nebo ekonomickým změnám. „V lednu se v Rusku tradičně zvyšují ceny energií nebo jízdného hromadné dopravy. Ani změna vlády neslibuje nic dobrého,“ vysvětluje manažerka.
„Teď podvědomě očekáváme, že dojde k nepopulárním a bolestivým opatřením,“ dodává k výměně vládního kabinetu.
Vladimir Putin ví, jak Rusům zvednout po dvou dekádách u moci náladu.
