Článek
Jak jinak začít nový rok než… trapasem. Námět: odměna pro první miminko roku 2020. Copyright: hlavní město Praha.
Vítání prvních dětí je taková pěkná tradice, jako že nový rok – nový život.
Pěstují ji radnice a hejtmanství po celé zemi, sledují to média. Kdysi politici předávali maminkám vkladní knížky (ano, už za komunistů existovalo něco jako PR). Odměny novoročním novorozeňatům náleží dodnes, v Praze to v posledních letech bylo 15 tisíc korun. A to všem, kdo se v metropoli narodí 1. ledna, aby se snad nezávodilo o porod dvě nebo tři vteřiny po půlnoci.
Letos se stalo toto: prvním miminkem nového roku se stal chlapec jménem Artem. Prémii od města ale nedostane, protože jeho matka je z Ukrajiny, řekl přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Nemocnice Na Bulovce. Taková jsou pravidla.
Praha dosud odměňuje jen Pražánky, které přivádějí na svět matky s trvalým bydlištěm v Praze, a jsou tak tím pádem dostatečně křtění Vltavou.
Nejde tedy o problém občanství a občánků. Stejná situace by nastala, kdyby rodiče pocházeli ze Zlámané Lhoty. Rodit v pražské porodnici – jak se pro tento účel monitorují časy porodů jinde než v porodnicích, nevím – znamená, že nemají na peníze nárok.
Stejný případ nastal loni ve známé porodnici v Hořovicích (okres Beroun, Středočeský kraj). První dítě roku se tu narodilo matce z Rokycan (Plzeňský kraj), které jsou sice od Hořovic slabou půlhodinu autem, ale pozor – překročíte přitom krajskou hranici. Takže smůla, na peníze nedosáhlo.
Místo narození a trvalý pobyt matky pochopitelně ještě vůbec nezaručují, že dítě a rodina jsou a zůstanou doopravdy místní. Trvalá adresa je úřední formalita, nebo se někdo, kdo je Pražák do čtvrtého kolena, může i s rodinou za měsíc odstěhovat na druhý konec republiky. Nebo světa. A naopak – z přespolních miminek mohou vyrůst Češi a Pražáci jako poleno.
Jsme v pohybu. Svět je pestrý, rozmanitý a proměnlivý. Zhruba každé třicáté v Česku narozené dítě nemá české občanství.
Představa, že v pražských porodnicích nám přicházejí na svět Pražané, v brněnských Brňané a v jihočeských Jihočeši, kdežto ti ostatní se tam vyskytují jako hosté a jaksi se předpokládá, že si zase sbalí fidlátka a odkráčejí pěkně tam, kam správně patří, je příšerně archaická.
K čemu ty obstrukce a proč to vůbec lustrovat?
A hlavně – opravdu není důvod dávat rodičům příležitost, aby si hned po narození dítěte mohli připadat jako rodiče 2. kategorie. Protože jsou „odjinud“ a „nemají nárok“ – na rozdíl od těch ve vedlejším pokoji. Trapas.
V porovnání s narozením potomka nebo potomků jsou to pochopitelně prkotiny. Peníze nejsou k zahození, ale předpokládám, že v dané chvíli o ně nikomu nejde. Jde o slušnost a alespoň chloupek empatie.
O tom, jestli vůbec mají politici obdarovávat novorozeňata, a tím pádem se rodičům plést do soukromí, by se dalo polemizovat, ale zas tak nic hrozného to (obvykle) není.
Ale aby tradice mohla zůstat tradicí, musí se zrušit absurdní pravidlo teritoriality. Stejná pravidla pro všechny, bez ohledu na to, odkud pocházejí rodiče, jestli jsou od nás nebo mají v papírech něco jiného. Trochu velkorysosti do života, probůh.
Praha ročně všem novoročním dětem vyplácí zhruba půl milionu korun, i tady jde tedy o zanedbatelné částky.
Pověst praví, že zlou moc kostlivce na staroměstském orloji zlomí jedině chlapec narozený o novoroční noci. O jeho místní příslušnosti se legenda nezmiňuje. Mohl by se klidně jmenovat třeba Artem.
„Čím víc dětí budeme mít, tím líp se budeme mít,“ řekl Andrej Babiš v novoročním projevu. Upřesněme v této souvislosti to „my“: existuje jen jedno, žádné speciální „my od nás“.
