Článek
Už v prvních ohlasech na oznámenou rezignaci Pavla Zemana z funkce nejvyššího státního zástupce ke 30. červnu se často opakovalo, že si nevybral správnou dobu. Je to pravda hlavně ze dvou důvodů.
První je politická nestabilita. Za pět měsíců budou volby a opozice se právě chystá vyslovit nedůvěru menšinové vládě, kterou v posledních týdnech oslabují aféry jejích ministrů. Výběru nového šéfa žalobců, který může teoreticky zasáhnout do jakéhokoli trestního řízení, taková atmosféra určitě neprospěje.
Hlavně se ale dostalo do finále vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, v níž je obviněný i předseda vlády. Právě Pavel Zeman se přitom postaral o to, že jeho trestní stíhání znovu „obživlo“.
Sociální sítě se rázem začaly hemžit obavami, koho vláda vybere za nového nejvyššího státního zástupce. Zeman, který byl ve funkci přes deset let, je představován jako garant nezávislosti české justice.
Představa, že si Andrej Babiš opravdu pokusí vyjmenovat místo Zemana někoho, kdo bude vůči němu shovívavý, je přitom dost naivní. Jestli trestně stíhaný premiér před volbami něco opravdu nepotřebuje, tak je to rozhodování o novém nejvyšším státním zástupci.
Babiš dobře ví, že jde o extrémně citlivé, výbušné téma. Vždyť si připomeňme, čím před dvěma roky přitáhl spolek Milion chvilek do ulic desetitisíce lidí – byly to obavy, že tehdy nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová chce s Babišem a prezidentem Milošem Zemanem v zádech omezit funkční období vedoucích státních zástupců a tímto způsobem se zbavit nejen Pavla Zemana, ale i pražské vrchní žalobkyně Lenky Bradáčové.
Pavlu Zemanovi se určitě nedá upřít, že pomohl napravit reputaci státního zastupitelství, kterou v první dekádě nového tisíciletí poškodila hlavně náchylnost některých vedoucích žalobců k dohodám s vládnoucími politiky nebo s podnikateli, kteří si vysloužili nálepku „kmotr“. V tomto ohledu byla Zemanova éra jakýmsi balzámem pro celou soustavu.
Střídmě, až komisně vystupující právník se zkušeností z evropských justičních struktur působil dojmem až ideálního strážce zákona. Tento dojem u mnoha lidí, hlavně odpůrců Babišovy vlády, zřejmě přetrvá. A to díky okolnostem, za kterých Zeman oznámil svůj odchod.
Je nepochybné, že jeho vztahy s ministryní Benešovou se v posledních týdnech vyostřily. Kritika Zemanovy role jako komunikátora vyšetřování výbuchu ve Vrběticích a zprávy o hrozící kárné žalobě pro něj určitě nebyly příjemné. Na druhou stranu však tento tlak Zemanovi v jistém ohledu pomohl.
Kauza Vrbětice a výpady Benešové mediálně překryly skutečné Zemanovo zakolísání, které v nemalé míře narušilo jeho pověst absolutně nestranného profesionála.
Informace o jeho „soukromé“ iniciativě, při které se v roce 2014 pokoušel přimluvit za svého spřáteleného podnikatele z Třeboňska, jako by k Zemanovi vůbec nepasovala.
Na celou věc upozornily v lednu Seznam Zprávy, konkrétně autor tohoto textu. Připomeňme, že nešlo jen o privátní schůzky. Zeman coby nejvyšší státní zástupce v následujících letech aktivně zasahoval do související kauzy, v níž žaloba usiluje o faktické zpochybnění restitucí ve prospěch jedné větve šlechtického rodu Czerninů. Jeho přítel by z takového vyústění případu profitoval – šlo mu o to, aby získal restituované pozemky kolem své farmy zpět pod kontrolu. Sám se ostatně pokoušel dosáhnout u soudů téhož cíle jako státní zastupitelství.
Po odhalení této zápletky se stala do té doby nevídaná věc. Pavla Zemana kritizovali kolegové z vedení Unie státních zástupců. Až díky jejich veřejné výzvě Zeman na články šířeji zareagoval. Odmítl však uznat, že by svým vystupováním porušil zásadu nestrannosti, ve svém postupu neviděl ani etický problém.
Celé věci se, asi nepřekvapivě, chytila Marie Benešová. Téměř jistě v tom sehrála roli její nevraživost vůči Pavlu Zemanovi, náhle dostala do ruky něco, čím mohla zpochybnit jeho dosud neprůstřelné renomé.
Jak Benešová před nedávnem potvrdila, chtěla kvůli „dvojroli“ šéfa žalobců v kauze czerninských restitucí na Zemana podat kárnou žalobu. Není jasné, zda by měla u soudu šanci na úspěch. Každopádně celou záležitost zpolitizovala tím, že Pavla Zemana v rozhovorech peskovala za angažmá kolem Vrbětic a ohlásila, že chce žalobu vztáhnout i na tento případ.
Na Zemanovy schůzky s Janem Czerninem a jeho další vystupování ve složité kauze se rázem zapomnělo. Zůstala jen politika.
Pavlu Zemanovi se tím naskytl vhodný okamžik, kdy oznámit rezignaci. Nyní odchází jako hrdina bez poskvrny, na kterého by se mohlo nostalgicky vzpomínat. S každým dalším týdnem by to byl odchod obtížnější, hlavně s ohledem na vyšetřování Čapího hnízda.
Za daných okolností si Pavel Zeman vybral k odchodu ideální chvíli, ale hlavně pro sebe.
