Článek
Od pondělí 5. srpna povolilo – plošně, venku, ne šetrněji do nor – nastražit jed Stutox II, který otráví hlodavce do několika hodin. Lebka s hnáty, logo české krajiny.
Smrtící látka může zabíjet ptáky, hlavně ty, kteří se hlodavci živí. Je nebezpečná i zajícům nebo srncům, jakož i kočkám a psům. Na Stutox II se dá narazit nejen na polích, ale i v remízcích, vinicích a sadech. Tak rozhodlo ministerstvo zemědělství. Nesouhlasí ministerstvo životního prostředí, ornitologové, ochránci fauny a přírody vůbec.
Zemědělskou chemií na léta promořená česká půda sama protestovat nemůže.
Záležitost s hrabošem dobře ilustruje, jaký je dominantní přístup. Když nastane problém, řeší se „přímo a hned“. Když máme motorovou pilu, kácíme a létají třísky. Když máme jed, rozhodíme ho (a chemickému útoku byl svého času vystaven i šumavský kůrovec). Úkol zněl jasně: zničit krtka!
Vedlejší škody, collateral damage frontální chemické války s hrabošem polním, jsou pro agrární ministerstvo druhořadé. Je to ministerstvo zemědělců, má v popisu práce bránit úrodu (v době sucha přemnožení hlodavci prý dokážou zničit až tři její čtvrtiny). V přírodě zastavuje nepřítele, není čas řešit, kdo je kdo.
Zemědělství je rozhodující, námitky životního prostředí vedlejší. Tak je to nastaveno. Když nic jiného, kauza hraboš by mohla aspoň přispět k vystřízlivění z nápadu sloučit zemědělství a životní prostředí do jednoho ministerstva.
Jsou to ne dva jiné úřady, ale někdy spíš dva jinak uvažující světy, z čehož automaticky plynou těžké konflikty vzájemných zájmů. Kdyby stát řídilo ministerstvo agroekologie, není těžké si představit, jaký způsob myšlení by pak získal navrch. Hraboš je otráven, cesta k výnosům je volná. Plán splněn.
