Článek
Druhý nejvyšší ústavní činitel České republiky navštíví Tchaj-wan. Cesta Miloše Vystrčila (ODS) na bolavé místo čínské imperiální hrdosti vyvolala v liberální části sociálních sítí frenetické nadšení a na Pražském hradě hysterické reakce. Fajn.
Gesto Miloše Vystrčila je bezesporu sympatické, zejména je-li ověnčeno odkazem na lidskoprávní úsilí Václava Havla, na něž se v posledních letech v české diplomacii bohužel v lepším případě zapomíná, v horším rovnou plive. I když tedy řekněme, že Havlův citát vyvedený polevou na dortu upečeném speciálně pro Vystrčilovu tiskovou konferenci už byl trochu za hranou vkusu.
Je ale nutné si uvědomit, že Miloš Vystrčil vlastně neměl jinou možnost než se na Tchaj-wan vypravit. Nepochybně to dlužil památce svého zesnulého předchůdce v čele Senátu Jaroslava Kubery, který si cestu vymyslel a nachystal. Druhou silou, která Vystrčila k jeho gestu neúprosně tlačila, byla paradoxně zcela nediplomatická aktivita čínské ambasády. Kdyby nebyla dost nehorázná sama o sobě, tak lidé kolem prezidenta republiky jí posloužili jako tak humpolácký zesilovač, že její jasné odmítnutí bylo prakticky jedinou možností, jak si zachovat důstojnost. To Vystrčil vyhodnotil zcela správně.
Celá situace připomíná rok 2016, kdy se tehdejší ministr kultury Daniel Herman oficiálně setkal s úřadujícím tibetským dalajlámou. Tím nasupil Čínu, která si svou tehdy ještě nějak sofistikovaněji a méně drze provozovanou diplomacií dokázala vynutit dodnes nepřekonané Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky známé též jako Prohlášení čtyř. V něm se tehdejší premiér Sobotka, tehdejší prezident Zeman, tehdejší předseda Senátu Štěch a tehdejší předseda Sněmovny Hamáček od Hermana okatě distancovali a ujišťovali Čínu o tom, že budou nadále „vycházet ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí“.
Dodnes není jasné, jestli tahle nevídaná servilita něčemu skutečně pomohla, ale spíš ne. S čínskými investicemi to od té doby jde od desíti k pěti, ambasáda Říše středu není o nic méně drzá. Ale prodali nám roušky, když byly potřeba, to zas ano.
Bylo celkem jasné, že zopakovat podobné ponížení v případě debat o cestě na Tchaj-wan by bylo politicky zcela neúnosné. Zvlášť pro opozičního politika, jímž Vystrčil přes svou vysokou ústavní funkci pořád je.
To všechno ale neznamená, že předseda Senátu příležitost, která se před ním otevřela, neuchopil šikovně za pačesy. To zas ano. Jeho heslo o tom, že důležitější jsou hodnoty než „počítání grošů“, na mnoho lidí zapůsobilo. A to i přesto, že v případě Tchaj-wanu je poněkud mimo mísu. Kdyby šlo o počítání grošů, museli by být čeští politici na ostrově, jenž je v Česku 14krát větším investorem než Čína, pečení vaření. Takže groše za to nemůžou, naopak hrají Vystrčilovi do noty a jako studovaný matematik by se jejich počítání vůbec nemusel zříkat a stavět je do protikladu k abstraktnějším hodnotám.
Vystrčilova sláva může být trvalejší a šéf Senátu se nakonec skutečně může stát novou hvězdou liberálnější části ODS. Jenže přízeň sociálních sítí je vrtkavá. Bude dost důležité, jak bude návštěva Tchaj-wanu vypadat.
Prezident republiky Miloš Zeman konstatuje, že cesta předsedy Senátu na Tchaj-wan nebyla doporučena prezidentem republiky, předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedou vlády ani ministrem zahraničních věcí.
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) June 9, 2020
Zde stojí zato připomenout, že když ostrov navštívil k velké čínské nevoli předseda belgického senátu, bylo to bez jakýchkoli oficialit, bez jediného veřejného projevu, bez rozhovoru pro tamní nebo belgická média. Jediným oficiálnějším aktem byla společná fotografie s tchajwanskou prezidentkou. Pokud Vystrčilova návštěva na konci prázdnin proběhne stejně diskrétně, může být spousta jeho dnešních obdivovatelů zklamaná a twitterové vavříny mohou zase rychle opadat.
Vystrčilovo gesto je sympatické i odvážné, o tom není pochyb. Zároveň je šikovným využitím politické příležitosti k vlastnímu zviditelnění. Čína si za svůj přístup tohle trucovité gesto plně zasloužila. Ale dělat z toho návrat k havlovským ideálům lidskoprávní diplomacie je hodně přehnané. Je dobré nezapomínat, že odklon od nich a příklon k čínskému vidění geopolitiky zahájil premiér za ODS Petr Nečas, když varoval před nebezpečími „dalajlámismu“. Vystrčil sám tímhle kormidlem neotočí ani o píď.
