Článek
„Nikdy nebyla osobní odpovědnost člověka větší nežli teď,“ píše ve svém komentáři německý list Süddeutsche Zeitung. Těžko tohle tvrzení rozporovat. Chování jednotlivců, úcta k pravidlům, jakkoli nás štvou a provokují, dodržování restrikcí – to rozhoduje o zaplněnosti jednotek intenzivní péče nejspíš víc než chaotická rozhodnutí Babišovy vlády. Kdyby se neúcta k pravidlům všeho druhu dala změřit a sestavil by se evropský žebříček, Česko a jeho obyvatele bychom nejspíš hledali někde v čele tabulky.
Čím to je? V Česku už od dětství uctíváme ty, kteří oblafnou pravidla a nejsou chyceni při činu. Jsou to, bohužel, pro spoustu osob kingové. Opsal jsi test a nechytla tě úča? Jsi borec! Jel jsi na padesátce stovkou a nevyfotili tě? Super! Šidíš na daních, ale nevyhmátl tě berňák? Jsi boží!
Máš roušku pod nosem nebo v kapse? Kopíruješ poslance Volného a Bojka? Senzace, jsi vlastně něco jako velitel partyzánského oddílu. Ty to Babišovi a těm nahoře hustě natíráš!
Prdlajs.
Nepsal bych tyhle řádky, kdyby se v Česku, hlavně během současné vlny pandemie, opravdu uplatňovaly sankce. „Ve Velké Británii neexistuje, aby se porušení pandemických opatření řešilo domluvou,“ připomněl v pořadu Checkpoint profesor Jan Marek, špičkový lékař působící na klinice v Londýně. Britská policie rozdává pokuty ve stovkách, ba tisících liber. Ta česká mi přijde příliš liberální.
Strážci zákona také nemůžou být všude. Na nebezpečné obcházení pravidel, třeba na večírky v oficiálně zavřených hospodách, by musel někdo upozornit. Někomu takový prohřešek připadá malicherný, ale za pár dnů může vaše prarodiče dostat do péče pohřebního ústavu.
Jenže soudě podle převažujícího tónu na sociálních sítích je upozornění na takové jednání odporným práskačstvím, rovnajícím se válečnému počínání konfidentů gestapa. Když nad tím tak přemýšlím, zvednout telefon a někoho „naprášit“ je vážně sakra těžká disciplína. Normální člověk tam cítí blok. Někdy to ale prostě jinak nejde.
Jsou země a národy, které v intencích práskačství vůbec nepřemýšlejí. Nade všechno se u nich tyčí dodržování pravidel a úcta k nim. Vyvrhelem je ten, kdo pravidla hry porušuje, ne ten, kdo na porušování upozorní.
Přál bych vám zažít v Berlíně ten poprask, když český správce domu začal sekat trávu v čase poledního odpočinku. Nebo když vyhazoval sklo do kontejneru v jinou dobu, než bylo stanoveno. Bdělým sousedům neunikl a uřízl si ostudu. On, ne sousedé. Zkuste v Británii kopat míčem do zdi někde, kde je to zakázáno. Nebo ve Švýcarsku třeba jen použít jinou barvu pytlů na odpadky.
Jasně, zlom v boji s covidem-19 přinese především pořádné testování a rozsáhlé očkování. Když ale budeme dál aplikovat český trojboj „nedodržuj, nehlas, netrestej“, cestu z temnoty si tak akorát protáhneme.
