Komentář: Český obchod s obličeji masových vrahů

Nakladatelství Naše vojsko připravilo pro své zákazníky na rok 2021 neodolatelný Kalendář osobností třetí říše. Za pouhé pětikilo může být váš. Kromě zmíněných „parteigenossen“ v něm najdete i další lahůdky. Kata českého národa Reinharda Heydricha, šéfa zločinecké SS Heinricha Himmlera, nejvýkonnějšího úředníka při vyvražďování Židů Adolfa Eichmanna nebo sadistického „lékaře“ z Osvětimi Josefa Mengeleho.

Obchod s obličeji masových vrahů a válečných zločinců není českou specialitou. Před dvaceti lety jsem v chorvatském Záhřebu zabloudil do hospody vyzdobené plakáty Ante Paveliče. Někdejšího „poglavnika“ ustašovského státu, který měl na rukou krev půl milionu Srbů, Židů, Romů a politických odpůrců. V Římě jsem zase narazil na obchod s vínem, z jehož vinět přísně shlížel Benito Mussolini. Na Krymu byla pro změnu k dostání trička s Vladimirem Iljičem Leninem a jeho heslem „Učit se, učit se, učit se“, v Bosně pak trička s obličejem Josipa Broze Tita a nápisem „Vrať se, vše odpuštěno“. O všudypřítomném Che Guevarovi ani nemluvě.

Jenže v Čechách stále platí omleté heslo dohnat a předehnat. Zkoncentrovat do jednoho kalendáře to nejhorší, co kdy po světě – kromě bolševiků – běhalo, to už je opravdu kumšt.

Suvenýry z dílny výše zmíněného nakladatelství přede dvěma lety prošetřovala policie. Tehdy šlo o hrníčky a trička s podobiznami Hitlera, Stalina či Göringa. Policisté nakonec dospěli k závěru, že vše bylo v pořádku, protože v tomto případě šlo pouze o zisk, nikoli o propagaci nacismu nebo komunismu. Policie tak vlastně poradila extremistům všech odstínů, jak se hájit: „Že prodávám antisemitské svinstvo? Že mám odznaky se srpem a kladivem? Ale to je jenom na kšeft.“

Zajímalo by mě, co by se stalo, kdybych si z Našeho vojska objednal tričko s Adolfem Hitlerem a vyrazil v něm do ulic. Nejlépe na nějakou demonstraci, kde je hodně policistů. Sebrali by mě? Nebo bych uspěl s tvrzením, že jsem si ho legálně koupil v nakladatelství s dlouholetou tradicí?

Pátral jsem v upomínkových předmětech Našeho vojska, jestli najdu něco, co by mělo něco společného s naším vojskem. Našel jsem pouze hrnek s Edvardem Benešem. A popelníček s Milošem Zemanem, momentálně vrchním velitelem českých ozbrojených sil, který ovšem sám na vojně nikdy nebyl.

Zatímco Reinharda Heydricha si můžete pořídit na tričku, na hrnku a v kalendáři, Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří ho poslali do pekla, nikoliv. Nedostanete tady nic s motivem československých legií.

Ale třeba tu souzní se soudruhem předsedou KSČM a někdejším konfidentem komunistické tajné policie Vojtěchem Filipem. Ten pro ruský armádní tisk pravil, že legionáři vlastně nikdy nic dobrého nepřinesli. Tak trochu při tom zapomněl, že bez nich by nejspíš nikdy nevzniklo například Československo. Ale na druhé straně, když do vás ve Večerní univerzitě marxismu-leninismu vtloukají, že bez říjnové revoluce by Československa nebylo, může to zanechat trvalé následky.

Vlastně mi v nabídce Našeho vojska docela chybí nějaký pěkný upomínkový předmět s podobiznou maršála Koněva. Řada českých „vlastenců“, jejichž nejmilovanější zemí je Rusko, by kvůli tričku, hrnku, popelníku či kalendáři s maršálem ráda sáhla do peněženky.

Představuji si poetické rodinné Vánoce s dary z Našeho vojska. Tatínek na zeď zavěšuje čerstvý Kalendář osobností třetí říše. Pak se nasouká do trička s Adolfem Hitlerem. Maminka už na sobě má tričko s Josifem Vissarionovičem Stalinem, aby to bylo vyvážené. Na popelníčku s Vladimirem Vladimirovičem Putinem dýmají dvě cigarety. „On ten Adolf byl, maminko, pěkná potvora, ale s cikány to dělal dobře,“ poznamená tatínek. „Máš, pravdu, taťko. A za toho socialismu také nebylo špatně,“ dodá maminka. „Tak veselé Vánoce,“ připijí si svátečním punčem z čerstvě rozbalených hrníčků, na nichž se skvějí Vladimir Iljič Lenin a Reinhard Heydrich.

Přiznávám, že osobně jsem proti stíhání kohokoliv za obrázek na tričku, na hrnku, v kalendáři nebo na popelníku. I kdyby šlo o Hitlera nebo Stalina. Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že normální člověk by na takovém hnusu prostě vydělávat nechtěl. Už třeba jenom proto, aby se potomkům obětí těchto vrahů mohl s čistým svědomím podívat do očí.