Článek
Po absolutní pasivitě letních měsíců přechází Česká republika opět do fáze frenetického boje s koronavirem. Nemá cenu příliš mudrovat nad tím, že kdyby se vedení země řídilo více odbornou erudicí a méně „selským rozumem“ (rozuměj diskuzemi na Facebooku), mohli se i občané přes léto chovat malinko jinak a přinejmenším české zdravotnictví dnes nemuselo být v plamenech. Přesněji řečeno – ono má cenu o tom mudrovat, ale lze to přenechat povolanějším. Poslanci ve Sněmovně se této činnosti velmi svědomitě věnovali po většinu středeční mimořádné schůze.
Podlehnutím letní iluzi o tom, že koronavirus je minulostí, jsme si způsobili současný stav, který se od pondělka stane oficiálně stavem nouzovým. Podobností s jarním lockdownem se najde hodně: bude to nepříjemné, bude to drahé a bude to mít dlouhodobé následky, které se zdaleka neomezí jen na nelichotivá makroekonomická data. Jeden podstatný rozdíl tu ale bude.
Během jarního nouzového stavu probíhal místy téměř až roztomilý boj o krizové vůdcovství mezi dvěma klíčovými postavami exekutivní moci – premiérem stojícím v čele vlády a velkohubě přejímajícím politickou odpovědnost za všechny kroky (kde ty loňské sněhy jsou) na straně jedné a prvním vicepremiérem v červené mikině stojícím v čele Ústředního krizového štábu na straně druhé.
Na klíčové tiskové konferenci, kde se národ dozvěděl, že od pondělí bude v nouzi znovu, ani jeden z těchto mužů nebyl. Ba nebyl tam ani ministr kultury Zaorálek, ač příštích čtrnáct dní bude pro umělce a organizátory kulturních akcí všeho druhu velmi krušných, a nebyl tam ani vrchní vládní sportovec Hnilička, ačkoli profesionální i amatérský sport dostane schválenými opatřeními také pěknou nakládačku. Byl tam sice ministr školství, mládeže a tělovýchovy, ale ten od Hniličkova nástupu do tělovýchovy moc mluvit nesmí a byl tam kvůli školství. A pak novopečený ministr zdravotnictví profesor plukovník Roman Prymula. Jinak nikdo.
Právě Prymulovi svěřil premiér Česko na příští týdny do péče, a to zcela otevřeně. Už ve svatováclavské televizní debatě na Nově Andrej Babiš prohlásil, že nouzový stav je nutný, ale co bude tento stav obnášet, záleží na Prymulovi.
I středeční premiérský projev ve Sněmovně, kde vláda poslance seznámila se záměrem zavést nouzový stav, se v Babišově podání smrskl na sdělení „Prymula vám vysvětlí, proč to navrhuje“. Takže po fázích „přebírám veškerou politickou odpovědnost“, „zachránil jsem tisíce životů“, „rozhodují epidemiologové“ a „vláda od května covid-19 neřešila a může za to Vojtěch“ se dostáváme do zatím poslední „uděláme, co řekne Prymula“.
Jinými slovy – kdyby Roman Prymula nosil sukně, byl by Andrej Babiš spolehlivě k nalezení za nimi.
Politicky je to samozřejmě čirá zbabělost, na druhé straně zcela pragmaticky vzato je to asi správné rozhodnutí. Situace – hlavně v nemocnicích – je totiž skutečně kritická a potřebuje odborně vedený řez, jehož linii už prostě nesmějí primárně určovat marketingové týmy. Už samotné křečovité oddalování tvrdých opatření za volební víkend je mimořádně nešťastné a bude mít velké dopady. Od chvíle, kdy se covidová čísla začala zhoršovat, se premiér usilovně snaží ze sebe setřást politickou odpovědnost. Nyní tato snaha dosáhla bodu, v němž se fakticky vzdal vlastních exekutivních pravomocí a na svoje místo dosadil plukovníka bez jakéhokoli mandátu od voličů.
Nutno dodat, že Prymula do své nové premiérské role vklouzl zdatně. V rozhovoru pro Seznam Zprávy neopomněl zmínit, že jeho nástupu předcházela dohoda, že Babiš mu nebude do protiepidemických opatření mluvit.
Jakkoli plukovník, fakticky postavený do čela státu, může asociovat spíše geograficky vzdálenější politické příběhy, v danou chvíli těžko hledat jiné funkční řešení. A tak od letních fotografií vysmátého premiéra z koupačky na Krétě přeskočíme k týdnům tvrdých a bolestivých omezení. Tradiční český politický étos „ode zdi ke zdi“ slaví další triumf.
