Článek
Ještě ve čtvrtek se premiér Andrej Babiš na sociálních sítích vysmíval myšlence, že by vláda kvůli koronaviru zavírala obchody. Ekonomika přece musí šlapat. A v pondělí ráno jsou zavřené nejen obchody se „zbytným“ zbožím, ale platí také komplikovaná pravidla pro pohyb osob.
Dalo by se to samozřejmě odbýt s tím, že situace kolem viru se vyvíjí překotně, vláda musí reagovat a premiérovi správci účtů na sociálních sítích si prostě příště budou dávat lepší pozor na to, jak kategoricky premiérova stanoviska formulují. Jenže tak jednoduché to zase není.
Vláda přichází s novými opatřeními v takovém tempu, že prakticky není žádný čas na vyhodnocení těch předchozích. Jak rozumně to znělo, když náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula na páteční tiskové konferenci sliboval, že za týden se sejdeme a uvidíme, jak byla opatření účinná! Jenže pak byla sobota a neděle a všechno je zase zcela jinak. Virus na vládu samozřejmě nečeká. Ale „velmi dynamická“ opatření vlády, jak to eufemisticky pojmenoval ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, působí v důsledku spíše zmatečně.
Což v žádném případě neznamená, že jsou chybná – to se v tuto chvíli nedá zjistit – nebo že není třeba je dodržovat. Vláda má demokratický mandát provést zemi krizí, zvolila k tomu svůj způsob a to je nutné respektovat a přizpůsobit se tomu. Je to rozhodně logičtější než činit opak a riskovat šíření nákazy.
Naprostá nepředvídatelnost opatření a protichůdné výroky, jež od sebe dělí několik hodin, jsou ale nepříjemnost, které by se dalo vyhnout. Proč vládu najednou v pátek odpoledne přepadne strach, „že se nám lidé nastěhují do obchodních center“, a pak je překotně na půlnočním zasedání zavírá? Stihl někdo vyhodnotit předchozí krok, tedy uzavření kaváren a restaurací v těchto centrech? Asi těžko, byl v platnosti jen pár hodin. Ministr vnitra Jan Hamáček se jeden den tváří, že pendleři, kteří mají výjimku při přecházení hranic, musejí pracovat do 50 kilometrů od čáry, přes což nejede vlak, protože dál už jsou větší aglomerace. Fajn, může být. Ale o necelé dva dny později se toto pásmo rozšíří na 100 kilometrů. Proč?
S celou tou karanténou, na kterou se napjatě čekalo od nedělního poledne až do půlnoci, je to podobné. Václav Klaus starší by možná řekl, že je to taková nekaranténa. Sice je omezen „volný pohyb osob v rámci ČR“, ale můžete do práce, na nákup, k příbuzným, vyřídit si věci na úřadech nebo v bance, případně jít na procházku do přírody. Jediným účelem je podle Hamáčka omezit shlukování lidí. Což je naprosto rozumné, ale skutečně bylo třeba kvůli tomu dvanáct hodin držet republiku v nejistotě? Hamáček na konci tiskové konference pronesl velmi působivá slova (aťsi inspirovaná v USA) o tom, že nejhorším trestem za neuposlechnutí „selského rozumu“ je odpovědnost za nakažení jiného člověka smrtící chorobou. V tom je víc než v patnácti paragrafech.
Bohužel, selský rozum má v podání vlády podobu nepřehledného usnesení o osmi výjimkách, a to ještě písmeno g) příslušného usnesení má čtyři vlastní podřazené odstavce. Takže až příště vláda dejme tomu vyhlásí, že se zrušuje Usnesení vlády České republiky ze dne 15. března 2020 č. 215, odstavec I písmeno h), vězte že to znamená, že už nesmíte na procházku do parku.
Vláda sice přitvrdila, ale z hlediska každodenního fungování tentokrát spíše naoko. Ve skutečnosti si nechává ještě spoustu skutečně tvrdých kroků nadále v záloze. To by bylo vlastně uklidňující, pokud by se dalo alespoň v řádu hodin přibližně předvídat, co se bude dít dál. Což nelze. A není to zdaleka jen vina koronaviru.
