Článek
Vystoupení vdovy po Jaroslavu Kuberovi v České televizi vneslo do případu čínských výhrůžek druhému nejvyššímu českému ústavnímu činiteli více nových emocí než nových faktů. I s tímto vědomím je ale nutné říci, že pomohlo diplomatický skandál udržet v popředí veřejného zájmu, což je správné. Je na něm totiž dobře vidět, kam Česko vede nezvládnutá „zahraniční politika všech azimutů“, mezi jejíž hlavní proponenty patří současná hlava státu. Vláda přitom tento přístup nedokáže s prezidentem plně sdílet kvůli zahraničněpolitickým závazkům, ani se proti němu jednoznačně vymezit kvůli vnitropolitické situaci. To celkové působení české zahraniční politiky dost oslabuje. Patrné je to právě na přístupu, který k naší zemi zaujímají východní autoritářské mocnosti.
Tajemný list na hlavičkovém papíře čínské ambasády a s příslušným razítkem, vypočítávající zcela nevybíravě možné reakce čínské strany na Kuberovu plánovanou návštěvu Tchaj-wanu, se objevil i s hradním přípisem až po smrti šéfa Senátu. Velmi zajímavě poodhalil, jak může vypadat nátlak na druhého nejvyššího ústavního činitele suverénního státu, když se miliardové despocii znelíbí jeho plány. Nechme zcela stranou spekulace o tom, nakolik čínský nátlak dále podlomil Kuberovo zdraví (zkřehlé léty urputného demonstrativního boje za práva kuřáků). Jsou to čisté emoce, neexistuje žádný důkaz a nevíme o tom nic. O sporu samotném ale víme dost.
Připomeňme pár klíčových pasáží čínského dopisu. „Vrcholní představitelé západních zemí včetně USA, Velké Británie, Francie a Německa dodržují politiku jedné Číny a nikdo z nich nenavštívil Tchaj-wan (tehdejší předseda belgického senátu Jacques Brotchi, který Tchaj-wan navštívil v květnu 2019, již odstoupil z funkce a byl mu udělen celoživotní zákaz vstupu do Číny),“ varuje Kuberu čínská ambasáda. Dodejme, že zmiňovaný Brotchi neodstoupil z funkce kvůli Tchaj-wanu, jak naznačuje dopis, ale proto, že mu vypršel mandát. Sám Brotchi popírá i oficiální zákaz vstupu do Číny. Čínský velvyslanec v Belgii jej ale prý upozornil, že pokud by se ještě vypravil do Číny, nebude mu zajištěna bezpečnost. „Vím, co to v jejich jazyce znamená. Nechci skončit ve vězení, takže jsem se sám rozhodl, že už nikdy nechci vstoupit na čínské území,“ řekl nedávno Brotchi serveru Aktuálně.cz.
Další pasáže vypečeného přípisu nejsou o nic slabší. Píše se tu, že případná návštěva „vážně ublíží cítění čínských lidí“ a „uškodí přátelské atmosféře spolupráce“ mezi Čínou a Českem. České firmy, které podnikají v Číně, prý za možnou Kuberovu návštěvu „budou platit“. A tak dále.
Že se komunistická velmoc ohání výhrůžkami na adresu politiků, kteří by – byť jen symbolicky – překročili pravidla politiky jedné Číny, není zase tak zvláštní. Číňané nejdou pro výhrůžku daleko. Pozoruhodný byl třeba dopis, který dostal litevský Institut pro politické analýzy ve Vilniusu (VIPA) od tamní čínské ambasády, když v analýze boje jednotlivých států s koronavirem zmínil i Tchaj-wan. „Dnes jsme si přečetli analýzu VIPA o zkušenostech jiných zemí čelících krizi kvůli covid-19, která odkazovala k Tchaj-wanu jako k ‚zemi‘. Na světě existuje jen jedna Čína a Tchaj-wan je neoddělitelná součást čínského území. (…) Tato chyba v analýze podlomila serióznost výzkumu a je hrubě zavádějící. Naléhavě žádáme, aby tato chyba byla co nejrychleji napravena a k žádným podobným už v budoucnosti nedocházelo,“ napsali čínští diplomaté vědcům z VIPA.
Agresivní tón tedy rozhodně není čínským diplomatům cizí. Hodně pak záleží na reakci těch, jimž se vyhrožuje. A ta je v Česku smutná. Pražský hrad se sice pod tlakem připojil k prohlášení ústavních činitelů, které nátlak na Kuberu odsuzuje, ale to bylo všechno. Veškerou snahu zjistit, odkud se výhrůžný čínský dopis vzal, proč putoval přes hradní podatelnu a proč k němu oficiální hradní úředníci připojovali svá dobrozdání, Hrad sabotuje. Prezidentův kancléř Mynář arogantně odbývá nejenom otázky novinářů, ale i dotazy současného předsedy Senátu Miloše Vystrčila a poslanců ze sněmovního zahraničního výboru.
„Pokud se prokáže podezření, že kancléř českého prezidenta objednal urážlivý, až výhrůžný dokument od čínské ambasády vůči Česku s cílem vystrašit předsedu českého Senátu Jaroslava Kuberu, považuji to za nehorázný a bezcharakterní čin,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Vystrčil. Ministerstvo zahraničí i předseda vlády, což mají být hlavní garanti zahraniční politiky, k hradní zarputilosti mlčí, protože vztahy s prezidentem jsou pro ně příliš důležité v jiných politických oblastech. Čínské vměšování do plánů českého předsedy Senátu tedy bylo obecným prohlášením odsouzeno, ale žádné další diplomatické aktivity z něj nevyplynuly. To je pro Čínu jasný signál, že příště lze zajít zase o něco dál.
Právě složité hledání zahraničněpolitických kompromisů na ose vláda-Hrad je ale zásadní problém. Vládu drží u moci komunisté, kteří jsou v zahraniční politice s Hradem téměř jedna ruka, tudíž se síly jasně vymezené ústavou ve skutečnosti dost vyrovnávají. Prezident Zeman začínal jako zastánce politiky všech azimutů, ale dnes už častěji hovoří jako mluvčí čínské či ruské ambasády než jako hlava českého státu. Proto by měl mít ve vládě silné oponenty schopné tyto prazvláštní tendence vyrovnávat. Což se ovšem neděje. A to jsme v situaci, kdy Číňané otevřeně vyhrožují šéfovi českého Senátu, zatímco z ruské strany – přinejmenším podle názoru tajných služeb a policie – hrozí reálné fyzické nebezpečí několika českým komunálním politikům, jak napsal týdeník Respekt.
Když se „všechny azimuty“ zvrhnou v permanentní tichý konflikt mezi Hradem a vládou alespoň o částečně přijatelné formulace zahraničněpolitických stanovisek, je země zranitelnější, než by bylo zdrávo.
