Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pokud bychom hledali největší lež v letošní předvolební kampani, která by to byla? Na celé čáře zatím vyhrává ta babišovská o Pirátech. Jistě ji znáte – Piráti sem dotáhnou migranty a nasadí je občanům do bytů.
Už na první pohled jde o naprostou pitomost, na které je ale zarážející něco dost podstatného: Jak moc lidí jí uvěřilo, jak často Ivan Bartoš a jeho lidé slýchávají v ulicích: „Přece si nenechám od vás do kvartýru nastěhovat muslima.“
Vypráskaní spin doktoři Andreje Babiše dobře vědí, co dělají. Jen vycházejí z historické zkušenosti demagogů – pokud přijdete se lží, která je dostatečně velká a nehorázná, pak si mnoho lidí nedokáže představit, že by to mohla být lež. Navíc když s ní vyrukuje ministerský předseda.
Jenže tady jsme byli i svědky toho, jak spolehlivě zapůsobila dezinformační scéna se svými fašistickými a prokremelskými weby, které lačně sáhly po tomhle zjevném nesmyslu, znovu a znovu ho dokázaly vtloukat lidem do hlavy, vyvolávat vztek, obtěžovat a budit strach.
Což ale vyvolává otázku: Jak zásadně mohou sociální sítě, a zvlášť jejich online extremismus, ovlivnit letošní volby?
Občanské hnutí Čeští elfové například již delší dobu eviduje masivní podporu Andreje Babiše a útoky na Piráty ze stran celé proruské dezinformační scény. „Dezinformační kampaně jsou skutečně účinné. Lze vysledovat závislost křivek vzestupu Pirátů, následované masívním negativním zaměřením dezinformační propagandy proti nim a podpory Babišova ANO a následný pokles a přehození preferencí,“ uvádějí elfové.
Samozřejmě nelze svádět současnou stagnaci demokratické opozice nebo nové posílení Babišova hnutí jen na digitální útoky vedené z alternativních a konspiračních webů. Na druhou stranu si nemůžeme myslet, že zrovna české společnosti se vyhýbá ohrožení spjaté s nástupem digitálních médií a digitální kultury vůbec.
Snad nejpůsobivěji popisuje nové digitální hrozby německý filosof korejského původu Byung-Chul Han v naléhavé knize Vyhořelá společnost: „Jsme tímto novým médiem přeprogramováváni, aniž bychom si tuto radikální změnu paradigmatu uvědomovali. Pokulháváme za digitálním médiem, které radikálně mění vzorce našeho vnímání, našeho chování, našeho myšlení, našeho spolužití. Opájíme se dnes digitálními médii, aniž bychom dokázali plně zhodnotit dopady tohoto opojení.“
Jak připomíná autor, v kyberprostoru na nás ze všech stran srší masa dat a informací, narůstající do ohromných rozměrů. Jenže více informací nebo jejich nahromadění ještě není samo o sobě pravdou. „Neexistuje masa pravd, informační masa naproti tomu existuje,“ podotýká Byung-Chul Han.
Právě v tomto nikdy nekončícím proudu pravd, polopravd a lží, které na nás v rychlém sledu nalétávají v digitálních rojích, je čím dál tím obtížnější odlišit konspirační teorii od reálného příběhu. Zvlášť když pravda a lež jsou smíchány do neprůhledného chumlu, v digitální novořeči nazývaného alternativní fakta.
V tomhle mystifikačním pojetí by se Babišova lež o Pirátech jevila asi takto: Už samotný fakt, že Piráti popírají svůj úmysl nastěhovat vám do bytu muslimy, fakticky dokládá, že se vám to může stát.
Čemu tedy nasvědčuje celé tohle dění na sociálních sítích? Jsme v situaci, kdy přívaly dat a informací nevedou k vyšší informovanosti a už vůbec ne k bystřejšímu úsudku. A kdy více informací nezbytně nevede k lepšímu rozhodování. A to ani ve volebních místnostech.
Oproti volebním kampaním z časů tradičních médií jsme v době dynamicky se rozvíjejících digitálních médií v úplně jiné situaci. Už nejsme jen pasivními příjemci a konzumenty informací, nýbrž i jejich činorodými tvůrci a odesílateli. „Digitální média nenabízejí jen okna k pasivnímu přihlížení, nýbrž také dveře, jimiž vynášíme námi samými vytvořené informace ven,“ píše Byung-Chul Han.
V době, kdy se předvolební diskuse a polemiky odehrávaly v tisku a elektronických médiích, jsme byli do značné míry ušetřeni nejpokleslejší demagogie a nejvulgárnějších projevů. Redakce fungovaly jako ten nejzákladnější filtr, anonymní dopisy a sprostoty končívaly v redakčních koších.
Dnes může do kyberprostoru vstoupit kdokoli včetně dokonale organizovaných trollích farem, ale i různých podivínů, osamocených jedinců, vysedávajících po nocích před monitory a zabředávajících do konspiračního myšlení.
V celé téhle hyperkomunikační džungli bují nenávist, temný pesimismus, strach, hysterie. Zahání lidi do izolace, do společenských a informačních chlívků. Což je přesně živná půda pro demagogy a politické manipulátory, kteří chtějí rozpoltit společnost, stavět lidi proti sobě a pak je snadněji ovládnout.
Jak se ale mohou demokraté bránit temné straně sociálních sítí, nahánějící voliče do objetí populistů a extrémistů? Upřímně řečeno dost těžko. Každá rada je tady drahá.
Lidé jsou až příliš často přitahováni falešným zjednodušováním a autoritářsky svalnatými postoji. Naopak složitost, zpochybňování, rozmanitost názorů je obtěžuje, zneklidňuje i prudí.
Jistě, demokratické strany a jejich kandidáti by mohli zahodit skrupule a na lži odpovídat stejnou mincí. Vychrlit ze svých marketingových dílen do kyberprostoru dezinformace a falešné zprávy o svých bezskrupulózních oponentech. Jenže je otázkou, zda namísto přitáhnutí nových voličů by neztratili část svých věrných, kteří by se cítili dotčeni mírou demagogie útočící na jejich zdravý úsudek.
Pokulháváme za digitálním médiem, které radikálně mění vzorce našeho vnímání, našeho chování, našeho myšlení, našeho spolužití. Opájíme se dnes digitálními médii, aniž bychom dokázali plně zhodnotit dopady tohoto opojení.
Varovným příkladem z minulých dnů byl pokus pirátského poslance Lukáše Wagenknechta, který obvinil Andreje Babiše z toho, že si kupuje v průzkumech procenta pro ANO. A protože bez jakýchkoli důkazů to vyznělo jako čistokrevná lež, celá dezinformační operace skončila fiaskem a vyzněla od demokrata jako ztráta soudnosti a výkřik zoufalství.
Úspěšná invaze populistů a autoritářů na sociálních sítích a vůbec přitažlivá svůdnost autoritářství dovádí americkou novinářku a historičku Anne Applebaumovou k úvaze, že je možné, že už prožíváme soumrak demokracie. Že naše civilizace směřuje k anarchii nebo tyranii.
„Možná budou informační technologie dál podkopávat konsenzus, budou ještě víc rozdělovat lidi a polarizace poroste až do doby, ve které bude o vládnutí rozhodovat pouze násilí. Je možné, že přijde k moci nová generace zastánců neliberálních nebo autoritářských myšlenek, aby mohla zvítězit jejich verze světa, zrozená z nenávisti, hněvu, anebo z hlubokých mesianistických snů,“ píše v knize Soumrak demokracie.
Takovou éru despotické pochmurnosti, jak ji rýsuje autorka, je spíš dobré brát jako burcující provokaci. Koneckonců samotná Applebaumová se ve své knize také zamýšlí nad tím, jak narůstající hrozby, realita pandemie a smrti mohou naopak lidi naučit, aby byli podezíraví „vůči čachrářům, lhářům a šiřitelům dezinformací.“
Asi bychom skutečně neměli zavírat oči před tím, že obě tyto budoucnosti mohou přijít. Ani před tím, že naše parlamentní volby ukážou, do které z nich máme v Česku víc našlápnuto.
