Článek
„Pandemie koronaviru je ohrožením veřejného zdraví. Je to ale také ohrožení ekonomiky. Nikdy v časech míru jsme nevedli tak tvrdý ekonomický boj jako tento.“ To jsou čerstvá slova britského ministra financí Rishiho Sunaka, ale mohl je pronést prakticky kterýkoli jiný ministr financí v Evropě, ba na celé planetě. Koronavirus dopadl na světovou ekonomiku jako kladivo a vzpamatovat se z tohoto úderu nebude jednoduché pro nikoho.
Příznačné je i prohlášení šéfa americké centrální banky Fed. Jerome Powell v telekonferenčním projevu (namísto obvyklé tiskovky) oznámil, že jeho slovutná instituce, na jejíchž rtech visí celý ekonomický svět, nevydá tradiční ekonomickou prognózu, protože ekonomické prostředí je nyní zcela závislé na nepředvídatelném vývoji situace kolem šíření viru. Takže o nějaký odhad budoucnosti se Fed pokusí možná v červnu.
Česko není ani náznakem ekonomický ostrov, takže stejným problémům čelí i čeští politici a ekonomové. Česká centrální banka prozatím snížila základní úrokovou sazbu o půl procentního bodu, protože celkem logicky usoudila, že s levnějšími penězi bude látání koronavirových děr v ekonomice snazší. Čeští centrální bankéři mají proti svým kolegům z jiných evropských zemí tu výhodu, že sazby jsou i po snížení na 1,75 procenta, takže peníze ještě mají kam zlevňovat.
Měnová politika může být v časech nouze jistě vítaným pomocníkem. Ale nástroje na akutní léčbu a mírnění bolestí má v rukou vláda v podobě chytrých rozpočtových stimulů. Funkčních a hlavně rychlých. A velkých, o tom už nyní nemůže být sporu.
Možná si před pár dny ministryně financí skutečně myslela, že odklad splatnosti daní o tři měsíce bude firmám na vydechnutí stačit. Ostatně i zmíněný britský ministr před necelým týdnem pracoval ve svých úvahách o sanování virových škod s částkou 12 miliard liber. Dnes už mluví o balíku půjček a garancí za 350 miliard liber, v přepočtu nějakých 10 bilionů korun. Němci pracují s částkou kolem půl bilionu eur, což je v korunách číslo obvykle vyhrazené k využití spíše astronomům.
Abychom se vrátili blíže k zemi, dá se říci, že Němci chystají na boj s následky viru zhruba 14,7 procenta svého loňského HDP. U Britů vychází tento podíl na necelých 16 procent. K podobným ujištěním o dostatku munice na boj se zavirovanou ekonomikou se zjevně rozhodlo připojit i Česko. Čerstvý příslib bilionu korun (sto miliard na přímou pomoc a 900 miliard ve formě záruk) odpovídá zhruba 17,5 procenta loňského HDP.
V tuto chvíli ale nejde primárně o vzájemné poměřování velikosti zbraní, s nimiž lze ekonomice přijít na pomoc. Jde především o to, aby pomoc začala prakticky okamžitě a mířila na ta správná místa. V tuto chvíli brutálně krvácejí především malé a střední podniky a živnostníci. Majitelé všech těch zavřených obchodů, obchůdků či hospod musejí obvykle platit nájem, mají pár zaměstnanců, kteří musejí pobírat mzdy a za něž je třeba odvádět pojištění. To jsou měsíční náklady, které se na situaci kolem koronaviru neptají. Zato se na ni ptají příjmy, které v posledních dnech kvůli viru spadly buď na nulu, nebo hodně blízko.
Právě akutní pomoc s cash flow u malých firem a živnostníků je zcela zásadní pro to, jak bude české hospodářství vypadat den po odeznění krize. Dobrou zprávou je, že vláda si to zjevně uvědomuje a o mnoha různých opatřeních už se mluví.
Situace je bezprecedentní, takže je těžké určovat lepší a horší recepty. Ministryně práce Jana Maláčová chce prostřednictvím úřadů práce pomoci zaměstnavatelům na příjmové straně tím, že jim bude kompenzovat náklady na mzdy. Může být. Stálo by za úvahu, zda by nebyla rychlejší a efektivnější výpomoc na výdajové straně cash flow třeba ve formě hromadného odpuštění či odložení plateb daní a pojistného. Administrativně se to zdá jednodušší než vyplňování a zpracovávání jednotlivých žádostí pro úřady práce. Na úřadech bude ovšem zase možná o něco větší kontrola nad tím, zda se do pomocných programů hlásí skutečně jen firmy citelně postižené vládními opatřeními.
Nejdůležitější ovšem je, aby vláda jednala rychle. Ve chvíli, kdy zastavují své výrobní linky i automobilky, je zcela jasné, že ztráty a potřebná pomoc se nebudou počítat v miliardách. Podle šéfa Hospodářské komory potřebuje ekonomika do deseti dnů injekci 40 miliard korun, jinak poteče víc krve, než se dá snést. Jak řekla webu Aktuálně.cz ministryně práce Jana Maláčová, momentálně je ve vládě shoda na kompenzačních opatřeních, která vycházejí na nějaké tři miliardy měsíčně. Dá se očekávat, že takhle levné to nakonec nebude.
Že virus s českou ekonomikou zamává, je samozřejmé. Budeme muset rychle odvyknout stokrát omílanému příběhu o skvělém stavu české ekonomiky, kterou nějaké světové přibrzdění nemůže rozhodit, protože je hnaná kupředu mohutným spotřebním apetitem domácností a moudrou fiskální štědrostí vlády. Jestli to kdy byla pravda, dnes už není. Budeme se učit nový příběh o minimalizaci a chytrém napravování škod.
Psal by se lépe, kdyby vláda nepromarnila roky, které mohla věnovat důležitým reformám, Ale to teď není podstatné. Česko to zvládne. Koronavirus nebude pro českou ekonomiku smrtelný, to je téměř jisté. Vláda může, pokud zamíří penězovody správnými směry, zajistit, aby zotavování bylo snesitelné, pokud možno plynulé, a obešlo se bez extrémních šoků. To je její hlavní úkol. Nikoli po tom, co zajistí bezpečnost a zdraví občanů, ale souběžně s tím.
