Článek
Britský premiér Boris Johnson i Andrej Babiš na klimatické konferenci v Glasgow pronesli obsahově protichůdné projevy – a oba přitom jen házeli hrách na zeď.
„Zbývá nám minuta do půlnoci a musíme jednat hned teď,“ řekl Johnson a zdůraznil v boji proti klimatickým změnám právě to „dnes“, protože jinak, „bude příliš pozdě na to, aby to učinily zítra naše děti.“
Babiš naopak označil ambiciózní klimatické plány EU za „zelenou sebevraždu“ (pokud se nevyjasní náklady, národní odlišnosti, uskutečnitelnost…).
Klimatičtí a mediální poradci britského i českého premiéra namířili úplně vedle: jestli dnes něco kolem klimatické změny na lidi nepůsobí, je to strašení.
Čekání na zeleného Godota
A můžeme si být jisti, že ani po Glasgow a zveřejnění dalších nepochybných vědeckých poznatků o oteplování planety se odhodlání lidí něco s ním dělat nijak nezvýší.
„Debata o klimatické změně nespočívá ve sporech o modely oxidu uhličitého a skleníkových plynů; týká se protikladných kulturních hodnot a světových názorů, skrze něž se na vědecké poznatky díváme,“ píše v knize Jak kultura utváří diskusi o klimatické změně Andrew Hoffman, expert na komunikaci a profesor na Michiganské univerzitě.
Přitom průzkumy ukazují, že česká veřejnost dychtivě čeká, až ji někdo poučeně osloví. Projekt Českého rozhlasu Rozděleni klimatem (reprezentativní průzkum s 2239 respondenty) ukázal, že 93 procent obyvatel považuje klimatickou změnu za reálnou – opak si myslí už jen 6 procent populace. Podíl člověka na ní považuje za prokázaný 85 procent, pro to, aby se s nápravou začalo hned, jsou téměř dvě třetiny (63 procent) – více ženy (71) než muži (54 procent). Řešení klimatické změny vidí obyvatelé Česka spíš jako příležitost než jako hrozbu – především díky modernizaci výroby (62 procent), příznivému vlivu na zdraví lidí (58 procent) i kvalitu jejich života (57 procent).
Klimatická změna takřka vůbec nerozděluje českou společnost: popírači zmizeli, obsah debat se posunul, citované i další názory zastávají lidé bez rozdílu věku, vzdělání, místa bydliště, majetku.
Druhý velký průzkum provedl letos tým vedený Janem Krajhanzlem, sociálním a environmentálním psychologem z Masarykovy univerzity. Přinesl další překvapivá zjištění a navíc se zabýval právě způsoby komunikace, na které veřejnost slyší a na které nikoliv.
Politici odkazující na nízký podíl Evropské unie a Česka na světových emisích by si měli pamatovat, že dvě třetiny obyvatel si myslí, že země by měla snižovat emise skleníkových plynů bez ohledu na to, zda se stejně zachovají i ostatní!
Víc než polovina nesouhlasí s názorem, že se to s ochranou klimatu přehání.
Jenže i takhle odhodlaně nastavené obyvatelstvo je bezradné, zmatené a vlažné, když dojde na konkrétní kroky k ochraně klimatu. Je „kognitivně lakomé“ (investuje čas a energii pochopitelně nikoli do studia klimatu, ale do věcí denně potřebných) a nevidí osobnosti, na které by se mohlo v klimatické diskusi spolehnout.
Češi Gretě moc nevěří
Kdyby si politici přečetli a promysleli část Krajhanzlova výzkumu České klima 2021 o tom, jak s lidmi mluvit o oteplování planety, snad by předvolební kampaň nebyla v tomto tématu tak nevýrazná a bezradná (na rozdíl od Německa).
Jaká komunikace vyvolává u české společnosti sympatie a působí důvěryhodně? Výzkumníci otestovali pět způsobů vyprávění: katastrofický s motivem strachu, „svěrákovský“ (krásná česká krajina je v ohrožení, vraťme jí vodu a zeleň, probuďme v sobě to nejlepší, ukažme všem, že umíme být technická špička v Evropě, jak jsme kdysi byli…), ekonomicko-pragmatický (je to příležitost, využijme miliardy z EU, buďme mezi ekonomickými vítězi), protekcionistický (není dobré spěchat, pozor na udržení životní úrovně), zeleně-optimistický (řešení klimatické krize přinese i čistší vzduch, méně aut, zdravější potraviny, krásnou krajinu s remízky a rybníky, ubude stresu…), protisystémový (přístup založený jen na růstu HDP selhal, hrstka bohatých ničí planetu, změňme systém).
První tři místa obsadily - narativ zeleně optimistický, za ním protekcionistický a pak svěrákovský (vyhrál v kategorii důvěryhodnost).
A lidé aktuálně nevidí nikoho, kdo by komunikoval o klimatu věrohodně a inspirativně – zaznamenali Gretu Thunbergovou (46 procent), Greenpeace (43), Václava Klause staršího (26), výroky premiéra zachytilo jen 15 a prezidenta 13 procent. Ovšem při jejich hodnocení na školní škále 1 – 5 obstál jen Mezinárodní panel pro klimatickou změnu, Greenpeace a aktivisté podporující ochranu klimatu. Naprosto propadl Václav Klaus (47 procent za 5), uhelné společnosti, Miloš Zeman, Andrej Babiš i Greta, která je pro české publikum příliš aktivistická a ideologická.
A proč nezabírá to všudypřítomné strašení požáry, tornády, migrací, suchem, záplavami, mrtvou planetou, zničením životní úrovně? Protože už dnes v lidech v Česku budí klimatická změna bezmoc, smutek, strach, vztek, zmatek, pocit viny. Tyto emoce podle průzkumu zažívají „extrémně“ stovky tisíc lidí – a další aspoň „silně“. Proto je účinnější akcentovat řešení, souvislost klimatické změny s českou krajinou, motivovat, inspirovat, hledat společné hodnoty.
Gates zezelenal dobře
Lekcí z chytré komunikace je například kniha Billa Gatese Jak zabránit klimatické katastrofě. V názvu je sice trocha strašení, ale podtitul odkazuje právě na to, v čem je síla Gatesova textu: Řešení, která máme, a průlomy, které potřebujeme. Je to 250 stran nabitých fakty i srozumitelnými příklady a humorem (s gustem píše o říhání a prdění krav); uznává, že uhlíková nula v roce 2050 bude drahá; nezastírá, že mnohé nezbytné technologie ještě nebyly objeveny; umí použít sebeironii.
„Uvědomuji si, že nejsem tím pravým zvěstovatelem klimatické změny. Svět je přece plný bohatých lidí, kteří mají jasnou představu o tom, jak by se měli chovat ostatní, nebo věří tomu, že technologie dokážou vyřešit jakýkoliv problém. Já také vlastním velké rezidence a létám soukromým tryskáčem,“ píše miliardář, filantrop a zakladatel Microsoftu a i to své létání tryskáčem nakonec přesvědčivě vysvětlí.
Není to čtení pro všechny, ale i zaujatý mírně zmatený obyvatel Česka najde v Gatesově knize orientaci. Autor nabízí plán řešení a úkoly pro vlády, obce, investory i konkrétní návod, co může pro snižování emisí podnikat každý člověk. Bill Gates píše: „Nejdůležitější krok, jaký mohou lidé všech společenských vrstev a povolání udělat, aby pomohli zabránit klimatické katastrofě, je zapojit se do politického procesu. Telefonujte, pište dopis, navštěvujte zasedání zastupitelstva…“ Důvod je logický: celosvětově se 31 procent skleníkových plynů uvolňuje při výrobě (cementu, oceli, plastů), 27 procent v energetice, 19 v zemědělství, 16 v dopravě. A velké změny v těchto oborech mohou udělat jen státy, politici.
Když se podíváme zpět do Česka, vidíme, že právě tahle Gatesova rada by se hodila: lidé bojují proti klimatické změně především tím, že třídí odpady (88 procent), snižují spotřebu vody (sprchováním, vypínáním vody při čištění zubů nebo holení, 72 procent), omezují spotřebu energií (stačí jim nižší pokojová teplota, 64 procent), ale jen málo komunikují o změně klimatu (61 procent nikdy), nepodepisují petice (67 procent nikdy) a nepřispívají finančně na ochranu klimatu (66 procent nikdy). Upřednostňují tedy domácí kroky s malým vlivem na omezování skleníkových plynů před těmi občanskými.
A ještě jeden detail z Česka do mozaiky zmatení - v Českém rozhlase ho popsal Jan Krajhanzl: „Když jsme lidem nabídli informaci, že Česká republika je jedním z největších emitentů skleníkových plynů na hlavu, více než Indie, Velká Británie nebo Čína, tak nastal poprask. Spontánně na reagovali slovy: To je šokující. Proč nám to nikdo neřekl?‘“ Dobrá otázka.
