Komentář: Čekáme na očkovací zázrak. Babiš ale není mesiáš

Na úvod svého tradičního nedělního facebookového vystoupení zmínil premiér Andrej Babiš poněkud netradičně i Bibli. Že prý se v ní píše o pokrytectví, kterýžto nešvar předseda vlády přišil opozici kvůli jejímu jednání kolem státního rozpočtu.

Škoda že si premiér nevzal k ruce jinou biblickou pasáž, v níž apoštol Jan vypráví o tom, jak Ježíš nasytil mnohatisícový zástup svých následovníků pěti chleby a dvěma rybami. Byla by to totiž náramná ilustrace vládního přístupu k očkování proti covidu-19.

Vláda se podle vlastních dokumentů chystá v nejbližších týdnech naočkovat asi 2,5 milionu lidí za použití asi 250 tisíc dávek vakcíny. Ne, nevychází to. Ale Ježíšovi to taky nevycházelo, a jak si poradil! V tuto chvíli to skutečně vypadá, že vláda vsadila na zázrak a že zázrak je taky to jediné, co může od Česka odvrátit hrozící velký očkovací průšvih.

Zhruba za týden by se v Česku měly objevit první vakcíny od firmy Pfizer. Symbolickou úvodní dodávku necelých 10 tisíc dávek by měly záhy následovat další desítky tisíc vakcín, do konce ledna by Česko mělo mít k ruce zhruba čtvrt milionu dávek, dohromady by se tedy mělo v zemi pohybovat nějakých 120 až 130 tisíc očkovaných jedinců.

Zcela klíčová otázka samozřejmě zní: kdo to bude? Odpovědi na klíčové otázky je obvykle radno hledat ve strategických vládních dokumentech. Ve „Strategii očkování proti nemoci covid-19“ ovšem nacházíme velmi nedbale určenou skupinu, která bude při očkování první na řadě. Patří sem všichni zdravotníci bez rozdílu, lidé nad 65 let a lidé s vyjmenovanými chronickými nemocemi. Sakumprásk nějakých 2,5 milionu, možná tři miliony lidí.

Žádný podrobnější pořadník – nebo jak se ošklivě říká, žádná přesnější prioritizace – neexistuje. O tom, kdo z této obrovské skupiny vakcínu dostane dřív a kdo později, budou podle ministra zdravotnictví i premiéra rozhodovat očkovací centra v jednotlivých nemocnicích.

To ovšem není těžké odhadnout, jak tohle dopadne. Očkovací centra budou v několika velkých nemocnicích, které budou mít skladovací kapacity pro vakcínu od Pfizeru, již je třeba uchovávat v hlubokém mrazu kolem minus 70 stupňů. Až vakcíny do těchto nemocnic dorazí, naočkován bude v rámci široce definované skupiny ten, kdo bude po ruce. Protože žádný ředitel nemocnice si nevezme na triko riziko, že zrovna jemu se bude vakcína v mrazáku nečinně válet.

Nejprve patrně dojde na členy zdravotnického personálu, kteří budou mít zájem. Pak budou ve velké výhodě lidé z rizikových skupin, kteří zrovna v době, kdy vakcína dorazí, budou na některém oddělení nemocnice ležet. Dalšími šťastnými v pořadí budou třeba klienti nemocničních ambulancí, jimž jejich ambulantní lékař iniciativně zavolá.

Jakým způsobem se v takto nastaveném mechanismu dostanou vakcíny do takových rizikových míst, jako jsou domovy seniorů, zejména pak ty, které mají tu smůlu a nenacházejí se poblíž vyvolené nemocnice? To dnes nikdo neví. Při očkovacích centrech sice mají vznikat mobilní týmy schopné očkovat pacienty, kteří se do nemocnice nemohou dostat, ale vláda nemocnicím nedává žádný návod, jak s nimi mají pracovat a kam má vakcína zamířit nejdřív.

Stručně řečeno, výsostně politické rozhodnutí o distribuci vzácného zdroje, jímž je očkování, premiér zbaběle přehazuje na ředitele nemocnic (v další fázi i na praktické lékaře). Snaha pojistit se, že případný průšvih pak bude možné hodit právě na ně, z toho kouká jako sláma z bot.

Šťastnější země, které si na očkování vzpomněly dřív než v okamžiku, kdy vakcínu dostala první Britka, naštěstí už kus skutečné práce odvedly a nebylo by nic špatného na tom, kdyby se Babišův tým rozhodl zcela nehorázně opisovat.

Německá očkovací strategie například počítá s rozvrstvením rizikové skupiny i podle věku, a tak se v první fázi počítá vedle vybraných zdravotníků jen se seniory nad 80 let, lidé od 75 do 79 let přijdou na řadu až ve druhé fázi, lidé od 70 do 74 let ve třetí a tak dále.

Jak ve své zprávě upozornili vědci z Centra pro modelování biologických a společenských procesů (BISOP), Němci srovnávali možné dopady tří různých strategií a jednoznačně jim vyšlo, že z hlediska minimalizace zátěže nemocnic a odvrácení úmrtí bude nejefektivnější očkovat v první řadě právě seniory nad 80 let. Za 12 týdnů má tato strategie zabránit 1 930 úmrtím, zatímco při méně selektivním očkování ve skupině nad 60 let by to bylo „jen“ 790 úmrtí.

Britové přistoupili ke strategii podobně, jejich první fáze dokonce zahrnuje pouze pracovníky a klienty pobytových zařízení pro seniory, zatímco zdravotníci a lidé nad 80 let jsou až ve fázi druhé.

Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) doporučilo naopak pro první fázi primárně zdravotnický personál (a pobytová zařízení dlouhodobé péče) a prostřednictvím modelů hledalo optimální nastavení fáze druhé. Za oceánem dospěli k tomu, že nejsou velké rozdíly v efektivitě při selektivnějším očkování rizikových dospělých nebo „klíčových pracovníků“ (policisté, hasiči, lidé z energetické či vodárenské branže a podobně) a v méně selektivním očkování lidí nad 65 let. Doporučili proto vládě řídit se spíše etickými a logistickými hledisky.

Při pohledu na propracované studie, metody a modely v zahraničí a na bohorovný přístup českého premiéra ve stylu „ať si to rozhodnou nemocnice“ je těžké zachovat klid. Zvláště když Babiš vyhlásí, že nutně potřebujeme vládního zmocněnce pro očkování, ale protože to nikdo nechce dělat, bude to dělat on sám. Ministr zdravotnictví přitom už před časem určil koordinátora pro očkování, bývalého šéfa Státního ústavu pro kontrolu léčiv Zdeňka Blahutu. Čehož si Babiš ovšem zřejmě vůbec nevšiml, protože když oznamoval, že očkování bude řídit sám, neměl potřebu se o Blahutovi slovem zmínit.

Takže zatímco jiné země mají strategie a stále propracovanější pořadníky, my budeme mít mocenské konflikty mezi premiérem a ministrem zdravotnictví. K Janu Blatnému se mimochodem Babiš v poslední době chová podobně jako v poslední fázi k Adamu Vojtěchovi. Místo aby Blatnému před náročným úkolem poskytl jasné politické krytí, otevřeně ho obviňuje z neschopnosti při tvorbě informační kampaně.

Snad je ještě čas Andreje Babiše upozornit, že není mesiášem, který by dokázal pěti stříkačkami a dvěma dávkami vakcíny proočkovat národ. Že je premiérem zodpovědným za chod země. A také pokud možno za hladký průběh nejnáročnější logistické operace za několik dekád.

Ta se ovšem neuspořádá zíráním do mrazáků se suchým ledem, a to dokonce ani v případě, že u toho premiéra jeho tým vyfotí na Facebook. Je nutné ji uspořádat podle jasné, politicky definované a odborně zpracované strategie, jejíž součástí musí být zřetelný prioritizační plán. Bez něj nastane chaos, v němž se k vakcínám nedostanou ti nejpotřebnější, ale ti nejprůraznější nebo prostě ti, kteří budou mít kliku.

Pak se Česko stane exotickým covidáriem uprostřed Evropy a zachrání ho opravdu už jenom ten zázrak.