Článek
Konzervativní strana slaví obrovské vítězství. Největší od roku 1987. Boris Johnson se katapultoval výsledkově na úroveň Margaret Thatcherové. Teď už chybí jen maličkost. Použít politickou moc k tomu, aby se Británie změnila k lepšímu. A to už taková legrace nebude…
Vítěz voleb se nejmenuje pouze Boris Johnson. Jsou to i jeho hlavní našeptávač Dominic Cummings, hlavní stratég Isaac Levido a šéf Johnsonovy komunikace Lee Cain. Jejich taktika a jednoduchý slogan „Get Brexit done” zafungovaly bezvadně.
Premiér Boris Johnson s heslem „Get Brexit done“ uhodil hřebíček na hlavičku.
Bývalá premiérka Theresa Mayová dlouho vyzývala tábor poražených z unijního referenda, aby se s výsledkem smířil a přijal ho. Marně. 12. prosince 2019 se to konečně povedlo. Brexit bude a na tom se už nic nezmění.
Stejně ale zůstane zhruba polovina obyvatel Spojeného království naštvaná. A to není zanedbatelné.
Boris Johnson se nějakou dobu nemusí bát toho, že by frustraci této roztříštěné množiny voliči někdo dokázal uchopit. Tato skupina se ale možná začne brzy rozrůstat, až lidé po 31. lednu 2020 pochopí, že brexit sice je, ale vlastně ne tak docela.
Britští voliči v neposlední řadě odmítli kombinované „menu” v podobě brexitu coby hlavního chodu a ještě Jeremyho Corbyna v Downing Street jako dezert. Představa krajně levicového předsedy Labour Party s jeho nápady na znárodňování byla příliš radikální.
Vždyť labouristé nedokázali konzervativce porazit ani v Kensingtonu, kde byla tamní buňka toryů totálně zkompromitována v souvislosti s požárem Grenfell Tower. Velmi těsné vítězství konzervativní kandidátky jde v tomto obvodě samozřejmě také na vrub vzájemného „kanibalismu” labouristů a liberálních demokratů, kteří by bývali v případě taktického hlasování pohodlně vyhráli. Což se v několika dalších obvodech stalo. Na celkové modré lavině by to ale nic nezměnilo.
Největší opoziční strana bude mít nového předsedu, jakkoli Jeremy Corbyn chce z čela odejít až po období krátké reflexe, které moc nechápu. Jeho předchůdce Ed Miliband po volební porážce jednoduše přišel k mikrofonu a pravil: „Přijímám absolutní a totální zodpovědnost za naši prohru.” Současný šéf labouristů nejspíš chystá vysvětlení a výmluvy, proč mu to neklaplo, proč strana prohrála třeba v manchesterském Leigh, kde dominovala od 20. let minulého století.
Podporovatelé utěšují poraženého Jeremyho Corbyna.
Corbynova pravá ruka John McDonnell si myslí, že by v čele Labour Party měla stanout žena, což si ostatně myslím také. Dokonce bych měl i tip. Jess Phillipsová by mohla jednotlivé frakce rozštěpené formace stmelit. Poslankyně z Birminghamu už ostatně vystoupila z řady…
Labour Party bude i po „decorbynizaci” čelit obrovské hrozbě. Pokud je Boris Johnson skutečně schopný politik, nezačne Konzervativní stranu posouvat směrem doprava, ale naopak do politického středu. Začne dělat něco velmi podobného, co Angela Merkelová v Německu po roce 2009, kdy začala tamním sociálním demokratům „vyzobávat” jednu levicovou agendu za druhou.
Dnes si už žádná velká evropská středopravá strana nemůže dovolit vystupovat asociálně a Johnson a jeho našeptávači si toho jsou dobře vědomi.
Šéfka skotské vlády a předsedkyně SNP Nicola Sturgeonová se raduje.
Boris Johnson tedy populismem získal kontrolu nad Spojeným královstvím na příštích pět let. V nich se také rozhodne, jak moc „spojené” ostrovní království opravdu zůstane.
Vynikající volební výsledek skotských nacionalistů v kombinaci s brexitem vytváří ideální podhoubí pro Indy Ref 2, tedy další referendum o skotské nezávislosti. První skotská ministryně Nicola Sturgeonová už v tomto směru otevřeně vystupuje. Až SNP drtivě vyhraje i regionální skotské volby v roce 2021, bude se Johnsonovi požadavek na uspořádání právně závazného plebiscitu jen velmi těžko odmítat.
