Článek
Parlamentní volby, ty britské nevyjímaje, vám může vyhrát jednoduché sdělení. Konzervativní strana ho má, u Labour Party ho kromě tradičního vzkazu „vykopněte konzervativce“ úplně nevidím.
„Get Brexit done”, dotáhněme brexit, hlásají toryové. Slogan srozumitelný, byť silně zavádějící, protože 31. ledna, v den předpokládaného odchodu Spojeného království z Evropské unie, nic nekončí. Martyrium dalších, mnohem tvrdších rozhovorů o obchodních vztazích teprve začne. Ale to konzervativci nechtějí, aby se lidem honilo hlavou.
Labouristé měli nepochybně šanci přijít s protiheslem „Zastavme brexit”, ale neudělali to. Jednak to odporovalo přístupu jejich zásadového a ze zásady spíše protiunijního šéfa Jeremyho Corbyna, a jednak to partajní stratégové vyhodnotili jako nepříliš moudré.
Není divu. V mnoha baštách Labour Party se totiž většinově hlasovalo pro brexit.
Labour Party by potřebovala, aby si voliči nejpozději za volební plentou řekli, že toto hlasování přece není jen o brexitu. Právě toto poselství také lidem vtloukali do hlavy. Sám jsem to na volebních mítincích a při přesvědčování voličů na zápraží opakovaně zažil.
Ano, jde o směřování Británie na další roky, o problémy školství, podfinancované zdravotnictví. Obě hlavní strany se předháněly v absolutně scestných slibech, kolik pro NHS seženou vysoce nedostatkových zdravotních sester.
Můžete se ale bavit o závazcích a slibech, dokud nevíte, jak to s brexitem dopadne a kolik to všechno bude stát? Sotva…
Konzervativci dost spoléhají na to, že lidé „stočí” své myšlenky k jednoduché volbě – Johnson, nebo Corbyn? Mažňák, nebo Losna?
Jak se neustále omílá, osobní rating má dlouhodobě mnohem vyšší Johnson a ani mnoho labouristických voličů si neumí nebo nechce představit Jeremyho Corbyna na summitech NATO a v držení atomového kufříku.
K tomu je ale třeba dodat, že Boris Johnson se ve volební kampani neukázal v nejlepším světle, zatímco jeho vyzyvateli televizní debaty vyloženě sedly. Corbyn působil mnohem státničtěji než kdykoli předtím.
Johnsona jeho mediální tým důsledně a současně až nedůstojně schovával před živými vystoupeními v médiích. Dotyční asi dobře věděli proč. Premiér se sice mrštným jazykem a divokou gestikulací snaží vytvářet přesvědčivou „skořápku”. Několik schopných moderátorů ale zjistilo, že pod skořápkou toho moc není a že Boris Johnson strašně často mlátí prázdnou slámu a řadě věcí jednoduše nerozumí.
Konzervativci ale mají v záloze jednu psychologickou zbraň, která by se mohla ukázat jako klíčová. Britové už jsou unavení a znejistělí. Rádi by konečně jistotu. Cítí, že další parlament bez jasné vládní většiny by znamenal pokračování nejistoty.
Vychází mi z toho, že se po čtvrtku bude radovat Johnsonův tábor…
