Komentář: Branky, body, karantény. Snad nedojde k podvodům se zdravím

Ještě jsme ani nestačili dostatečně pochopit a dovysvětlit si, jak teď vlastně náš starý dobrý fotbal funguje úplně nově po zavedení projektu videorozhodčího, a už abychom si zvykali na další, dosud zcela neznámou dimenzi fotbalu. Hlavní roli v ní budou hrát prázdná hlediště, zkumavky plné vzorků a razítka krajské hygienické stanice.

Zatímco většina změn ve fotbale i životě přichází pokojnou evoluční cestou, tahle dorazila zcela nečekaně, je vynucená (post)koronavirovou situací a můžeme jen doufat, že snad bude jen dočasná. Hlavně s ní nic nenaděláme.

Každá novinka s sebou přináší zmatky, nejistotu, otazníky. A při jejich nezodpovězení rychlou ztrátu důvěry. Čelit se tomu dá jednoduše: stanovit jednoznačná a všem srozumitelná pravidla. Dodržovat je. A účinně a poctivě o všech novinkách komunikovat. Jak mezi sebou v rámci fotbalového prostředí, tak navenek s fanoušky prostřednictvím médií.

Jestli ale českému fotbalu něco schází, tak bezpochyby konstruktivní, přímá, otevřená komunikace. Je-li nedostatečná, o to větší prostor pak pochopitelně dostává zóna spekulací, drbů, pomluv, postranních dohod a zmatků, jichž umí kdekdo i dovedně využívat.

V Anglii, Německu a dalších velkých ligách by jejich šéfy snad ani nenapadlo, že by se s jednotlivými účastníky soutěže v tak vážné, kritické situaci po dobu mnoha týdnů ani jednou nepropojili ve společné telekonferenci a nehledali společně cesty k řešení.

Když se oficiální cestou dostane k českým klubům rozsáhlý soubor hygienických opatření, jimiž je restart ligy podmíněn, pouhý den před hlasováním, je to výraz neúcty, nulového respektu a hlavně nezájmu šéfa ligy Dušana Svobody budovat ligovou rodinu, v níž by se všichni cítili jejími právoplatnými, rovnoprávnými členy, a dostali tak chuť a energii starat se o její společné zájmy.

Ano, finální verze materiálu vznikla až takhle na poslední chvíli. Ale ani s žádným předběžným pracovním materiálem a základními tezemi předtím kluby nikdo neseznamoval. Alespoň si na to tedy stěžovaly.

Místo toho v praxi viděly, že bohatě postačí, když se na všem podstatném domluví Sparta s Plzní. Osamocená Slavia ať si křičí a ti ostatní jsou jen přívažky, které v lize mocně trpí, protože prostě nemohou hrát pořád dokola jen sami mezi sebou.

Vypadá to jako satira, ale je to realita, kterou definuje astronomické odskočení silných klubů od „toho zbytku“. A také skutečnost, že poté, co si bokem všichni dlouhodobě stěžují, že se k nim centrála chová jako k méněcenným, přijedou do Prahy a na klíčovém jednání se pak chovají opravdu jako méněcenní, když ve většině případů ani nepípnou a pak Dušana Svobodu, na kterém u žádného kafe nenechají nit suchou, zase poslušně zvolí svým šéfem.

Ve finále nešlo o to, jestli hrát, nebo nehrát, to už bylo vzhledem k velmi příznivé epidemiologické situaci a uvolňování omezujících opatření ve státě jasné. Ale dokud se v lize i v menších klubech neobjeví víc lidí se sebeúctou Zdeňka Grygery, bývalého reprezentanta a nyní manažera Zlína, který si jako jeden z mála dovolil jak předtím v médiích, tak i na zmíněném jednání projevit vlastní názor a snažit se otevřít k některým aspektům dialog, těžko čekat, že se Ligová fotbalová asociace jako celek někdy někam posune. V poslušném stádu bečících ovcí se obvykle mnoho progresu neschovává.

Takže to jsme probrali komunikaci fotbalu směrem dovnitř. Nic moc.

Co se týče autentičnosti a uvěřitelnosti společných plánů tohoto společenství, jsou samozřejmě takřka nulové. Z četných neformálních debat jasně vyplynulo, že většinu přísných hygienických opatření naslibovaných na papíře ministerstvu zdravotnictví, jen aby restart ligy povolilo, bere většina účastníků soutěží s velkým nadhledem, který se dá shrnout do věty: „Papír snese všechno.“

Před restartem ligy zbývalo jediné – přežít plošné testy hráčů a lidí kolem nich tak, aby se liga dala rozehrát. A po prvním ze dvou základních testovacích kol to vypadá až nečekaně dobře: testy zachytily jen po jediném pozitivním vzorku z Mladé Boleslavi a Slavie.

Karantény, ve kterých se octnou jednotlivci, dohrání ligy neohrozí. Kdyby se ale někde objevilo víc případů najednou, zazvonil by nejspíš kompletizaci ročníku umíráček. Termínů už je málo a prostoru na nějaké dodatečné dohrávky celku vracejícího se z celkové karantény minimum, až nula.

Liga to prostě zkusí. A protože jde mnohým o mnohé (titul, poháry, záchranu v lize), samozřejmě se všude rojí spousta úvah a spekulací, jak kdo nezvyklé situace s možností manipulovat ligou karanténami využije či zneužije. Jakákoli úvaha o manipulacích spojených s lidským zdravím je samozřejmě šílená a člověk by jí neměl podléhat.

To říkám zcela sebekriticky poté, co jsem v nové situaci sám učinil jistou zkušenost, v níž jsem – doufám, že nesmyslně – hned hledal čerty a ďábly.

V pondělí dopoledne ke mně zákulisní tamtamy probubnovaly zvěst, že v Mladé Boleslavi zaznamenali pozitivní nález. Volám tiskového mluvčího, nebere to. Šéf klubu také ne. Jeden manažer mi řekne, že o ničem neví, druhý pak, že tohle může komunikovat výhradně tiskový mluvčí. Ten napíše SMS, že nemůže mluvit. A jen co to bude možné, tak zavolá. Ozve se až po čtyřech hodinách.

Mezitím mi mluvčí krajské hygienické správy potvrdí, že v klubu pozitivní test opravdu mají, vědí to už od soboty a nastavena jsou i další opatření a kontrolní testy.

Začne vám vrtat hlavou, co na tom Boleslavští tají, proč ty obstrukce. A napadají vás nejroztodivnější konspirace, jestli třeba vedení ligy nechce pozitivní testy před veřejností utajovat.

Až posléze se mi dostane vysvětlení, že komunikační vzorec je nastaven takto: Hygiena informuje klub, ten výkonného ředitele LFA Tomáše Bártu a pak se čeká na to, až hygiena určí a nastaví další opatření a systém kontroly uvnitř klubu. Až pak se prý věc uceleně a synchronizovaně mezi klubem a LFA komunikuje směrem k veřejnosti.

Svým způsobem to dává smysl a rád bych tomu věřil. Ačkoli ani v takové konstelaci po mém soudu není nutné, aby mi někdo z vedení klubu v pondělí tvrdil, že se k němu ta zpráva od soboty nedostala. Také by mě zajímalo, na co se v otázce oficiální komunikace klubu a LFA synchronizovaně čekalo ještě několik hodin poté, co na krajské hygienické správě měli soubor následných opatření hotový.

A do celého mustru nezapadá ani úterní dopolední tweet Jaroslava Tvrdíka, že má pozitivní nález i Slavia. Protože ke kompletaci zprávy scházel právě soubor opatření, jenž byl vydaný až odpoledne. Nicméně tady jsem velmi snadno ochoten uvěřit tomu, že dostat Jaroslava Tvrdíka do nějakých komunikačních pravidel je asi problém.

Vím, že se tyhle historky jeví jako zbytečné rozebírání nepodstatných detailů. Ale v detailu je kolikrát ukryt ďábel. A když novinář ucítí, že se mu lže nebo se před ním něco schovává, je samozřejmě obecně otevřenější představě, kdovíjaké „šméčko“ se zase někde nerozehrává.

Velmi, velmi bych chtěl věřit tomu, že si české fotbalové prostředí démonizuji až příliš. A že jsou v něm všichni natolik příčetní, že by snad k hazardování se zdravím hráčů ve jménu nějakých účelových podvodů nepřistoupili.

Do pondělí doběhne druhé kolo základního otestování, třetí je naplánováno mezi základní a nadstavbovou částí.

V mezidobí budou hráči vyplňovat jen dotazníky a hlásit klubovému lékaři, jestli necítí nějaké příznaky nemoci. Pak by samozřejmě měli být separováni a otestováni. Nezbývá než věřit, že kluby řídí lidé a ne bestie. A že by v takovém případě hráče na test opravdu poslali a případný pozitivní výsledek nezatajovali. Aby tím třeba neztratili šanci na postup tabulkou vzhůru. Rozšíření nákazy v kabině po nějaké takové levotě by pak za ni mohlo vypisovat hodně vysokou cenu.

A že by někdo úmyslně „očkoval“ své hráče koronavirem, aby soutěž naopak nemusel dohrávat, a zachránil se tak před sestupem, to je samozřejmě rádoby veselá teze kolující po sociálních sítích. Ale představit si reálně v českém fotbale něco tak šíleného, to už je i na moji bohatou fantazii hodně silná káva.

Chci doufat, že jen maluju čerty po zdech a tak hluboko český fotbal zase není. Musí počítat s tím, že fanoušky, přinucené vystačit si jen s televizním sledováním zápasů logicky postrádajících atmosféru, čeká velká zkouška věrnosti a loajality. Když ligu nepůjde dohrát, fajn, všichni to nějak skousnou. Ale pokud by se před kulisami postapokalyptické reality měla odehrávat nějaká maškaráda, ještě navíc opepřená hazardováním s lidským zdravím, také už by se potom lidé do ochozů fotbalových stadionů v takovém počtu jako dřív vrátit nemuseli. I když už to zase půjde. Pozor na to.