Článek
Všichni, kdo prodělali vojnu před rokem 1989, si jistě vzpomenou na děs, který vzbuzovala vyhrůžka: „Půjdeš před prokurátora!“. Vojenský prokurátor byl jednou z nejrepresivnějších funkcí v totalitní justici, funkcí, kterou mohli vykonávat nejspolehlivější komunisté. Byl to postrach, jehož se báli nejen vojáci, ale i velitelé, politici a řada soudců, kteří dostávali žaloby vojenských prokurátorů na stůl.
Právě takovým postrachem byl před listopadem 1989 i vojenský prokurátor Igor Stříž, který si podle spolku Šalamoun vysloužil přezdívku „Rudá smrt z Olomouce“ nebo „Stříž – bolševický kříž“.
Skutečnost, že Stříže včera vláda na návrh ministryně Benešové jmenovala nejvyšším státním zástupcem, proto působí jako bizarní pozvánka na cestu do minulosti. O to víc v době, kdy při hledání nejvyššího žalobce už měla Benešová na výběr mezi státními zástupci o generaci mladšími, kteří před 32 lety nezačínali kariéru v komunistické justici.
Marie Benešová připomíná, že Igor Stříž se stal vojenským prokurátorem jako 24letý mladík v únoru 1989, půl roku před revolucí. Co tam mohl za tu dobu napáchat, ptá se ministryně. Právě že toho bylo víc než dost.
Seznam Zprávy přinesly informace o pěti případech, v nichž Stříž stačil těsně před pádem režimu poslat před soud mladé muže, kteří kvůli svému svědomí a víře odmítli soužit v armádě. A pro každého z nich si vymohl kriminál o délce okolo dvou let.
Poněkud odpudivě v této souvislosti působí Střížovo vysvětlení, že na vojenskou prokuraturu nastoupil, aby se vyhnul vojenské službě. Jasně. Proto pak naháněl soudcům do rány jehovisty, kteří se chtěli vyhnout službě ve vojsku, jež se příčí jejich náboženskému přesvědčení. Vskutku neodolatelná morální výbavička mladého horlivého kariéristy, který evidentně netrpěl přehnanými skrupulemi.
Igor Stříž se hájí tím, že odpírače služby se zbraní v ruce posílal za mříže v souladu se zákony a tehdejší úpravou branné povinnosti – ta neumožňovala alternativní podobu povinné vojny. Jako čerstvý absolvent právnické fakulty ale lépe než kdokoli jiný musel vědět, do čeho jde. Že bude muset sloužit protiprávnímu režimu, jehož zákony jsou uzpůsobeny k donucování a represím.
Navíc není pravda, že měl úplně svázané ruce. Předlistopadová vojenská justice nepostupovala vždy ani podle tehdy platných zákonů.
Jehovisté, které pohnal Stříž před soud, pracovali v uhelných dolech na Ostravsku. Tudíž se na ně vztahovalo usnesení československé vlády z roku 1958, podle něhož byli horníci zproštěni vojenské služby a mohli do ní být povoláni, „jen pokud o to požádají“. Jak zdůrazňuje advokát Lubomír Müller, který zastupoval odmítače vojny při rehabilitacích, jehovisté, kteří podepsali práci v dolech, vůbec neměli povolávací rozkaz dostat.
Stříž tedy mohl na tento rozpor poukázat a alespoň v těchto případech upustit od obžaloby nebo žádat mírný, podmínečný trest. Nic z toho neudělal. Naopak v rozsudcích ještě v době, kdy režim už mlel z posledního, psal o vysokém stupni společenské nebezpečnosti jednání obviněných.
To všechno dohromady jsou zásadní profesní i lidské handicapy, které bohužel nebránily nejvyššímu žalobci Pavlu Zemanovi, aby Stříže jmenoval svým náměstkem. Měly by však být stopkou alespoň při vzestupu o patro výš, do jednoho z vrcholů justičního systému, odkud nejvyšší žalobce může systémově i personálně ovládat celou soustavu státního zastupitelství. A také střežit nezávislost státního zastupitelství ve vládě a politických tlacích.
Což ovšem vyžaduje nemalou odvahu a osobní integritu za situace, kdy nejvyššího státního žalobce může vláda kdykoli odvolat, aniž by musela uvádět jakékoli důvody. V této souvislosti je pozoruhodné, že Stříž vstupuje do úřadu opředen příběhem o tom, jak ministryně Benešová jeho nominaci prosazovala navzdory premiéru Babišovi. Ten jí dokonce měl vyhrožovat vyhazovem z vlády, pokud svého favorita navrhne vládě ke schválení.
Nechejme teď stranou, že s těmito nepotvrzenými informacemi přišly Babišovy Lidové noviny. Zcela zásadní je jiná věc. Ministryně Benešová teď uvedla, že premiérovy výhrady plynuly spíše z toho, že kandidáta neznal. „Byl mu představen, měli tu čest se poznat v minulých dnech. A pokud vím, premiér v současné době nemá výhrady žádné,“ uvedla Benešová.
O čem si asi mezi čtyřma očima oba muži povídali? Na jedné straně stolu premiér trestně stíhaný kvůli podezření z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo a na druhé straně po této schůzce jmenovaný nejvyšší žalobce, jenž může brzy rozhodovat o dalším procesním vývoji premiérovy kauzy?
Jen se nám tady znovu v plné nahotě zjevuje gigantický střet zájmů Andreje Babiše. A spolu s tím se vynořuje otázka, jak silný a odolný vůči politickým tlakům může být Stříž? Poté, co mu bylo dáno jasně najevo, že za své jmenování má být vděčný Babišovi? Ten nakonec milostivě svolil, ale kdykoliv může dát pokyn povolné většině svých ministrů a ministryň za ANO k jeho odvolání.
Nelze pominout, že podporu Igoru Střížovi vyjádřila profesní Unie státních zástupců i jednotliví vysocí funkcionáři státní žaloby. Podle těchto hlasů je Stříž zkušeným profesionálem, který v žádném případě nebude poslušnou politickou figurkou.
Čas ukáže. Zatím sledujeme Igora Stříže, jak prohlašuje, že si už nepamatuje, že by jím stíhaní Svědkové Jehovovi poukazovali při odpírání vojenské služby na svoji víru a náboženské přesvědčení. Navzdory tomu, že podle dobových dokumentů je Stříž podepsán pod protokoly a výslechy, kde stíhaní před ním tyto důvody výslovně uvádějí.
S touto falešnou písní na rtech vstupuje bývalý vojenský prokurátor do své odpovědné funkce na jeden z vrcholů justiční pyramidy. Což není signál, který by nás měl strhnout k optimistickým výhledům na budoucnost státní žaloby, ba spravedlnosti v Čechách vůbec.
