Článek
Zatažení zpravodajské služby do politických her není novinka. Ale přímé zatažení BIS do předvolební kampaně novinka vcelku je. Tandem Babiš–Zeman se do toho s vervou pustil za plné asistence médií. Ta z koncernu Agrofert vyprávějí příběh o hrdinné premiérově obraně ředitele BIS Michala Koudelky před proruským Milošem Zemanem. A ostatní komentátoři se v tomhle kampaňovém septiku povalují a roznášejí mýtus dále. Máme přitom co do činění s klasickou hrou dvou spojenců, v níž jeden dělá hodného západního policajta a druhý zlého kremelského. Cílem je stáhnout do jednoho pytle hlasy z obou táborů.
Útoky z Hradu
Je nesporné, že prezident Zeman BIS opakovaně atakoval z prokremelských pozic – novičok, zpochybnění kontrarozvědné obrany proti ruské ambasádě v Praze, hradní memorandum o porušování zákona ředitelem Koudelkou, zpochybnění zpravodajských a policejních šetření o Vrběticích.
Dále je prokazatelné, že Zeman odmítl Koudelku několikrát povýšit na generála, čímž ho poškodil zejména u západních partnerů. Přinejmenším do chvíle, kdy bylo zřejmé, že opakované Koudelkovo nepovýšení je vlastně důkaz Koudelkovy západní loajality. Žádné ze Zemanových nařčení se nepotvrdilo, spíše naopak. Sněmovní komise pro kontrolu BIS zamítla hradní stížnost na Koudelku. A pár lidí to odneslo - například poslankyně Šlechtová kauzu novičok, ministryně Benešová se ztrapnila řečmi o dvou verzích vyšetřování Vrbětic atd.
Řevnivost mezi agenty
Premiér, který je za tajnou službu odpovědný (úkoluje ji, jmenuje ředitele, přijímá její zprávy, implementuje její informace a doporučení), se vůči BIS choval pozitivně. Opakovaně navrhoval Koudelku na povýšení, opakovaně vypovídal ruské diplomaty až do zdecimování celé tradiční pražské rezidentury ruské rozvědky. Andrej Babiš byl nepochybně s podporou BIS i našich bývalých diplomatů ve Washingtonu nejen v Langley v sídle CIA, ale rovněž u Donalda Trumpa, kde mu pomohla i poněkud zpackaná kauza firmy Huawei, jednoho z významných hradních sponzorů.
Za této situace letos v létě končí Koudelkovi první mandát ředitele BIS. A premiér mu mandát buď prodlouží, anebo musí vybrat ředitele nového. Koudelka, který se v BIS vypracoval od svého britského výcviku prací právě na ruské agendě, je samozřejmě schopen vykonat i druhý mandát. Má respekt jak doma, tak zejména mezi spojenci, na jejichž spolupráci a informacích je naše bezpečnost závislá.
Na druhé straně platí, že ani my nemáme mezi svými zpravodajskými službami zcela ideální vztahy spolupráce, ale naopak dosti ostrou konkurenci a řevnivost, v nichž se Koudelka opravdu neztratí. Jeho případné vystřídání kvalitním nástupcem zevnitř služby by jistě bylo možné. Vše je zcela v kompetenci premiéra. A pokud na něj Zeman tlačí, mohl by dosáhnout časového kompromisu – nalézt přechodné řešení, nebo nechat Koudelku v provizorní pozici, nebo ho vystřídat.
Hrozí zde opravdu tvrdé vydírání ze strany Hradu, který by mohl pracovat s případným nejmenováním Babiše premiérem po volbách? Možné to je. Ale zkusme si odpovědět na otázku, zda je pouze Babiš závislý na Zemanovi. Nikoli. Politicky jsou Zeman a jeho politický vliv stejně a plně závislé na volebním úspěchu Andreje Babiše, jemuž se Hrad snaží pomáhat, jak může. Jakákoli nebabišovská sněmovní většina by mohla politický prostor Hradu prakticky uzavřít, v krajním případě Zemana dokonce i odvolat. Je pro Zemana důležitější Koudelka než Babišovo volební vítězství? Nepochybně není. Koudelkova hlava je otázkou prestižní krevní msty, ale nikoli existenční agendou.
Předstíraná kolize
Logickým výsledkem situace je pokus o naplnění úsloví o nažraném vlku a celé koze. A to formou předstírané kolize ve strojovně spojeneckého tandemu Zeman–Babiš. A tímto dojmem má působit fiktivní pokus nechat o Koudelkovi rozhodnout sněmovní výbor pro bezpečnost. Ten má agendu ředitele BIS podle návrhu předloženého premiérem projednat.
Tady je třeba zdůraznit pojem „projednat“, a to na návrh premiéra. Nikoli o Koudelkovi jakkoli hlasovat. Lze ovšem snadno vyvolat mediální mlhu a PR fikci, podle níž výbor může o Koudelkovi „rozhodnout“ a premiér se jeho „rozhodnutí“ podvolí. Jde ale o zcela protizákonný návrh, který obrací předepsaný postup. Premiér se nemůže nijak zbavit plné odpovědnosti za jmenování ředitele BIS. A ani tuto odpovědnost nemůže kamkoli delegovat. Jmenování či odvolání hlasováním výboru nebo jeho politickým stanoviskem bude právně neplatné.
Když se mne v uplynulých dnech někteří poslanci dotazovali, jak Koudelku zachránit a jak rozumím Babišovu postupu, doporučil jsem: nezachraňovat, ale trvat na zákonné odpovědnosti premiéra. Což se možná v pátek stane. Babiš pak bude muset vyložit karty a jasně říci, zda jde jen o předvolební kampaň, anebo zda opravdu chce zobchodovat bezpečnost republiky s prezidentem za své jmenování premiérem po volbách. Skutečné úmysly Hradu jsou přitom jako vždy velmi pokleslé a laciné, mají formu skrytých dohod nebo vydírání.
To, že někteří novináři, ba dokonce i poslanci byli ochotni na celý tento předvolební trik naskočit, aniž by si přečetli zákon o zpravodajských službách, je jedna část našeho velkého kompetenčního problému.
Druhá je, že obě hlavní opoziční koalice dosud nedokázaly jasně formulovat jedno společné tvrdé stanovisko, kterým by tuhle špinavost daly do zákonných kolejí a ukázaly, že to s úmyslem převzít správu této země myslí vážně. To je potíž. Opozici čeká ještě hodně vnitřní koordinační a manažerské práce na vlastní dospělosti, než pochopí, kde jsou zdroje její moci i autority. Potřebujeme jasnou politickou i mocenskou alternativu, nikoli davové poštěkávání na tandem Babiš–Zeman.
