Článek
Jedna věc se musí bývalému ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi přičíst k dobru, ať si o jeho konání během koronavirové krize i mimo ni myslíme cokoli. Dokázal na ministerstvo v kritické době přivést mnoho skutečně erudovaných expertů ochotných přiložit ruku k dílu, jako byli Marián Hajdúch, Omar Šerý, Roman Chlíbek, Aleksi Šedo, Rastislav Maďar nebo Vladimír Černý. A ty, které zdědil, jako třeba šéfa ÚZIS Ladislava Duška, si dokázal udržet. Všem těm pánům profesorům a docentům dokázal trpělivě naslouchat, uměl si připustit, že jde o lidi násobně chytřejší než on sám, a svoji úlohu viděl v politickém boji za to, o čem jej tito experti přesvědčili. Jinak řečeno, choval se jako politik.
Až do Vojtěchovy osudové chyby na konci loňských prázdnin, kdy nedokázal přesvědčit premiéra o nutnosti znovuzavedení povinného nošení roušek, fungovala na ministerstvu zdravotnictví skutečně málokdy vídaná zásobárna mozků. Po této chybě, která předznamenala i Vojtěchův politický konec, se bohužel tento fond začal rozpadat. Ještě za Vojtěcha zmizel po rouškovém debaklu z ministerstva Maďar, po nástupu Romana Prymuly odešel náměstek Filip Vrubel, který dnes vede Českou asociaci farmaceutických firem.
Za ministra Blatného se bohužel odliv mozků nezastavil. Se začátkem roku přišlo ministerstvo o Hajdúcha a Šerého. A během několika posledních dnů ztratil Blatný dva náměstky a jednoho národního koordinátora očkování.
Vyslovená škoda je Aleksiho Šeda, který přišel za Vojtěchem na ministerstvo z pozice děkana 1. lékařské fakulty UK jako náměstek pro zdravotní péči s velkými plány ohledně financování a rozvoje medicínské vědy a vzdělávání. To samozřejmě v tuto chvíli nejsou nejpalčivější agendy, ale přesto by od Blatného bylo moudré vidět za konec koronakrize (který snad už není v nedohlednu) a člověka Šedových kvalit na ministerstvu udržet. Jenže to by vyžadovalo ochotu naslouchat a schopnost nějak rozumně koordinovat činnosti, například mezi náměstkem pro zdravotní péči Šedem a koordinátorem intenzivní péče Černým. Že nechal Blatný jednoho z profesorů zkrátka sedět v koutě tak dlouho, až ho to přestalo bavit, je manažerská chyba.
Manažerské rezervy jsou patrné i na případu konce Zdeňka Blahuty v pozici očkovacího koordinátora. Poněkud nešťastně a při vší úctě k bývalému řediteli lékového ústavu nouzově vypadal už jeho výběr, ale to, co následovalo, předčilo i hodně divoké scénáře. Do očkování se vložil premiér Andrej Babiš, který Blatného i Blahutu přehlédl jako širé lány, a vyhlásil, že akci řídí sám. Protože se ani ministr, ani koordinátor nedokázali vzepřít, museli se nutně chopit druhých, v Blahutově případě spíš třetích houslí a z „národního koordinátora“ historické logistické a zdravotnické operace se stala úřední figura kdesi v pozadí se zákazem mluvit s médii.
Naprosto neuvěřitelný je fakt, že Blahuta měl na práci koordinátora smlouvu odpovídající zhruba polovičnímu úvazku. „Jedna věc je, jaký máte úvazek, ale je potřeba, když se někomu o půlnoci zavolá, aby to zvedl,“ prohlásil ministr Blatný v České televizi. To je ovšem personální politika na úrovni hlubokého nevolnictví.
Ne že by permanentní pohotovost koordinátora byla přehnaným požadavkem, to vůbec ne. Ale brát na takové místo někoho se smlouvou na půl úvazku? A neobstojí ani ministrova výmluva, že smluvní vztah zajišťovalo personální oddělení. Jednak je to jeho personální oddělení a jednak je na smlouvě skoro jistě jeho podpis. A jestli Blatný vědomě podepsal národnímu koordinátorovi očkování smlouvu na pár hodin denně, pak byly vládní představy o očkovací akci a její příprava ještě na mnohem horší úrovni, než jsme si dosud mysleli.
Když přičteme ještě odvolání náměstkyně Aleny Šteflové za přednostní očkování, vyhazov šéfa Státního zdravotního ústavu Pavla Březovského za totéž a ještě dřívější odvolání náměstka a bývalého prezidenta České lékárnické komory Lubomíra Chudoby, zdá se, jako by hlavním heslem personální politiky Jana Blatného bylo „poslední zhasne“.
Kdyby se za odvolané a rezignující osobnosti hlásily na ministerstvo zástupy srovnatelně erudovaných odborníků, jimž dosud nebylo přáno sluchu, šlo by to brát jako legitimní obměnu podle ministrova gusta. Jenže nic takového se neděje. Jedno náměstkovské místo svěří Blatný šéfce svého kabinetu a druhé si přibere ke svým asi patnácti dalším funkcím Vladimír Černý. Všechna čest jeho analýzám a modelům kapacit lůžkové a intenzivní nemocniční péče, ale stěží lze čekat, že jeden člověk může dělat na ministerstvu práci za dva náměstky a jednoho vedoucího expertní skupiny.
Novou koordinátorkou očkování se stala Kateřina Baťhová, mladá úřednice, která v roce 2011 hned po škole nastoupila na ministerský odbor pro zahraniční věci a EU a o tři roky později se stala jeho ředitelkou. Přejme jí zcela upřímně štěstí v potýkání se s egem současného předsedy vlády, liknavostí výrobců vakcín, miliardářskou logistickou firmou, hejtmany, starosty i fakultními nemocnicemi.
„Myslím si, že se neděje nic zásadního,“ reagoval na personální exodus Blatný v již zmíněném rozhovoru pro úterní Události, komentáře. Raději nechceme vědět, co by se muselo dít, aby to Jana Blatného přimělo alespoň zvednout obočí.
