Článek
Ve Spojených státech dostalo alespoň jednu dávku vakcíny proti koronaviru 76 procent lidí starších 18 let. Evidentně to ale nestačí, jelikož počet nových případů, hospitalizací i úmrtí způsobených virem nezadržitelně stoupá.
Nejen federální vláda proto vymýšlí, jak to zařídit, aby se virus podařilo zbrzdit a po rozvolněném létě opět nepřišla tuhá, sešněrovaná zima.
Bílý dům představil komplexní plán, jak s pandemií bojovat v následujících měsících. Jeho součástí jsou i takzvané „vaccine mandates“ neboli povinná očkování.
Nedávno Bílý dům nařídil povinné očkování všem federálním zaměstnancům a dodavatelům federální vlády. Biden však chce utahovat šrouby vůči neočkovaným dál. Vyhlásil, že chce, aby všechny firmy s více než 100 zaměstnanci musely po svých lidech požadovat očkování. Samozřejmě s výjimkou náboženských a zdravotních důvodů. Federální vláda zároveň chce, aby zaměstnavatelé dali svým pracovníkům placené volno kvůli vakcinaci. Opatření by se dotklo více než 100 milionů Američanů.
Na obojí má dohlížet federální agentura OSHA, která se stará o podmínky na pracovištích a bezpečnost práce. Jenže je tu háček. Celá věc je velmi pravděpodobně protiústavní a Biden dalece překročil své pravomoci stejně jako v případě moratoria na vystěhování, které před pár týdny zrušil Nejvyšší soud.
Povinné očkování podle průzkumu Axios-Ipsos schvaluje kolem 60 procent Američanů, což se dá vysvětlit i tím, že s ním často nemají problém již naočkovaní lidé. Naopak celá věc vadí kromě opozičních republikánů třeba i odborům, které jinak bývají ve valné většině na straně vládnoucích demokratů.
Odpor je znát například i z řad zdravotních sester, hasičů, policistů či pracovníků v sociálních službách. Ameriku už oběhl případ venkovské porodnice ve státě New York, která musela odložit veškeré úkony, protože zaměstnanci kvůli povinnému očkování podali výpovědi.
Povinné očkování je přitom klíčové téma nejen pro Američany, ale i pro Čechy – i nás čeká těžká debata o tom, jak budeme v boji s koronavirem pokračovat.
Dnes už víme, že vakcíny fungují a zachraňují životy. O tom není nejmenšího sporu. Zároveň už víme, že po několika měsících od podání vakcíny imunita slábne, jak potvrdila nedávno i studie výrobců vakcíny Moderna. Aktuálně proto třeba americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) řeší, zda schválit plošné podávání třetí dávky vakcíny. Bidenova administrativa by si přála nabídnout „booster shot“ všem Američanům od pondělka 20. září.
Zároveň jsme ale zjistili, že současné vakcíny nedokážou plně zabránit přenosu viru. Bohužel se také ukázalo, že vpich sám o sobě není jednosměrnou jízdenkou zpět k „normální životu“, jak naznačují nejen americká, ale i česká opatření týkající se roušek a dalších aspektů života. Například v Los Angeles se čerstvě rozšířila povinnost prokazovat se očkováním na mnoha místech.
Mnozí ale doufali, že dvěma injekcemi pandemie končí. Že když se naočkují, nebudou muset nosit roušky, budou se moci bez obav setkávat se svou rodinou a budou moci volně cestovat po světě. Ta představa ale bohužel vzala za své během několika málo měsíců. Není divu, že mnoha lidem v hlavě hlodá otázka, k čemu to vlastně celé bylo.
Otázka, zda učinit očkování široce povinným, je ale klíčová pro několik budoucích měsíců. Kritici povinného očkování poukazují na to, že kdo měl o vakcínu zájem, už ji dostal, a jednoduše je na každém, aby zvážil rizika spojená s nákazou. Stejně jako dodržování mnohých opatření i očkování se s přibývajícími měsíci stalo otázkou osobní zodpovědnosti.
Nakonec přece nelze kvůli neočkované části populace omezovat všechny nekonečně dlouho. Speciálně v situaci, kdy je pro plně očkovaného člověka zcela minimální šance, že kvůli koronaviru skončí v nemocnici nebo zemře. Na to se snažil poukázat ve světle přibývajících opatření na konci července na své titulní straně třeba deník New York Post.
Dříve nebo později zřejmě nastane doba, kdy budeme muset přehodnotit naše vnímání koronavirové pandemie a jednoduše se budeme muset naučit s virem žít. Kdy a za jakých podmínek tato situace nastane, je pochopitelně otázkou pro zdravotníky a politiky.
Povinné očkování bude mít v této situaci smysl jedině v případě, že neočkovaní lidé budou skutečně nebezpeční pro ty očkované, anebo pokud bude hrozit v dohledné době přetížení zdravotnického systému. Jinak vlastně postrádá smysl, jelikož strategii „zero-covid“, kterou praktikuje třeba Čína, nikdo jiný chuť praktikovat nemá.
V Česku je zatím povinné očkování proti koronaviru tabu. Minimálně do voleb, jelikož nikdo z politických stran nechce naštvat potenciální voliče. Vzhledem ke zvyšující se pozitivitě testů a nárůstu případů však nelze vyloučit, že na podzim budeme stát před stejným rozcestím, na které dnes hledí Američané. Za oceánem se toho řeší hodně. Kdo musí být bezpodmínečně naočkovaný? Za jakých podmínek? Kdo a jak bude tuto povinnost vymáhat? Jak na to budou reagovat učitelé, zdravotníci a další? A má to vlastně vůbec celé smysl?
To jsou otázky, které bychom měli mít zodpovězené. Nejlépe do té doby, než přijde akutní potřeba je řešit.
