Článek
Všechno se vrací do normálu. Odkládáme roušky, chodíme do hospod, spíme v hotelech, nakupujeme kdekoli a kdykoli. I politická scéna a soutěž politických stran se vrací do normálu a po rouškách se odkládají i rukavice.
To jenom premiér Andrej Babiš se s tím nechce smířit a má dojem, že všechno – a zvlášť vládnutí – bude napořád jako během nejhlubší krize. Tehdejší správu země prostřednictvím rozkazů ministra zdravotnictví Vojtěcha a plukovníka Prymuly si také zcela upřímně pochvaloval.
Výsledky za tímto obdobím jsou, o tom nemůže být sporu. Jedním jsou velmi dobrá koronavirová čísla České republiky a druhým je vážně hrozící ekonomický kolaps, který je třeba odvrátit. To už ale není nebezpečí, které by se muselo řešit nouzovým stavem a krizovým vládnutím. Vybrat ekonomickou zatáčku je standardním úkolem standardní vládní politiky. A ke standardní vládní politice patří standardní legislativní proces, tedy i zapojení Poslanecké sněmovny.
A ke standardnímu fungování Poslanecké sněmovny zase patří snaha politických stran vytřískat z vlády, co se dá, ve prospěch vlastních priorit. Že Andrej Babiš v případě potíží se schválením půlbilionového rozpočtového schodku vyhrožuje rovnou předčasnými volbami, je ze všeho nejvíc teskným vytím po dobách, kdy Sněmovna – vyděšená epidemií jako všichni ostatní – odkývala v polovičním obsazení a bez řečí všechno, co vláda přinesla.
Předčasné volby jsou chimérou, zcela planou výhrůžkou. Asi je to další z věcí, na něž Babiš zapomněl, ale volby se nekonají proto, že premiér, ministr nebo epidemiolog kývnou prstem. Předčasné volby se konají – a píše se to v takové brožuře, která se jmenuje Ústava České republiky – do 60 dnů po rozpuštění Sněmovny. Sněmovnu rozpouští prezident republiky za podmínek, které popisuje článek 35 zmíněné brožury.
Sněmovna může usnesením, které schválí 120 poslanců, své rozpuštění prezidentovi navrhnout. Hlava státu musí vyhovět, i když po jistých zkušenostech je třeba dodat, že ústava neukládá žádný termín. Na takovou hru Babiš nenajde dost parťáků. Například proto, že jeho hnutí se 78 poslanci je jediné, které by na rychlých volbách nejspíš skutečně vydělalo. Pak jsou tu dvě strany plus minus „na svém“ a pak zbytek Sněmovny, který se v různých průzkumech třese kolem pětiprocentní hranice volebního ponoru. Obvykle ve vzdálenosti menší, než činí statistická odchylka daného průzkumu. Což platí i pro tradiční spojence na špinavou práci z SPD a KSČM.
Prezident Sněmovnu rozpustí také ve chvíli, kdy poslanci do tří měsíců neprojednají zákon, s nímž vláda spojí otázku důvěry. To by Babiš teoreticky mohl s novelou zákona o státním rozpočtu udělat, ale pak by zároveň musel její projednání nějakými faltýnkovskými kouzly zdržovat. Což by vypadalo dost trapně. A navíc by to asi nevyšlo, protože i na tuto cestu k předčasným volbám by potřeboval spojence, jichž se kvůli už zmíněným okolnostem nedostává.
Jiná cesta k brzkým volbám se v tuto chvíli nenabízí, i když ústava ještě na pár možností pamatuje.
Varianta spojit s rozpočtovou novelou důvěru a nechat si ji hodit i s důvěrou na hlavu je také možná, ta ovšem na rozdíl od předchozí varianty (neprojednání zákona) nevede automaticky k předčasným volbám. Kvůli demisi vlády se Sněmovna nerozpouští (nejde-li o třetí neúspěšný pokus sestavit vládu po volbách). Naopak by se rozjelo náramné a dlouhé politické divadlo, v němž by se roztříštěná Sněmovna přetahovala o hlavní roli s prezidentem republiky. Tohle představení nechce vidět ani Andrej Babiš.
Proti předčasným volbám hraje i čas. Jediné, co by snad ještě dávalo jakž takž smysl, by bylo spojit je s volbami krajskými na začátku října. Jinak by nastala absurdní situace – voliči by byli hnáni k urnám pár měsíců po krajském klání. Výsledkem by byly miliardové náklady na zkrácení volebního období rovněž jen o pár měsíců, protože v říjnu příštího roku mají být sněmovní volby řádné.
Jenže krajské volby jsou už za čtyři měsíce, což na mohutné ústavní kroky fakt není moc času, nemluvě o přípravě kampaně a vysvětlování voličům, co se to místo brzdění pádu do nevídaného ekonomického průšvihu děje za šaškárny.
Takže předčasné volby opravdu nejsou cesta. Babiš se bude muset smířit s tím, že komunisté mají nejen před volbami jako všichni, ale také před sjezdem, takže jim jako tichému koaličnímu partnerovi bude muset předvést nějaké ústupky. Oni to s tou hrozbou shození rozpočtu taky nemyslí tak úplně vážně – na to už jsou s Babišovou vládou svázaní příliš mnoha lukrativními pouty.
Ano, vyjednávání s komunisty je trochu nechutné, ale Babiš si je za spojence zcela dobrovolně a hokynářsky vybral, protože mu po volbách přišli nejlevnější. Tak s nimi teď musí probírat omluvná gesta směrem k Číně a Rusku a nápady na omezení armádních investic navzdory aliančním závazkům.
Taková byla od začátku Babišova volba a planými výhrůžkami se z jejích následků nevymaní. Nemluvě o tom, že část komunistických argumentů, které se týkají příliš masivního bianco šeku pro vládu ve volebním roce, má racionální jádro.
Žádné volby, pane premiére, ale hezky zpátky do normální politické práce. Místo zcela nehorázných výroků o Sněmovně, „která je nepřátelská k našim občanům“, a velmi hloupých výroků typu „neumím si představit, že by někdo ten náš návrh rozpočtu nepodpořil, protože by vlastně vyhlásil válku všem občanům České republiky“, je čas si vzpomenout na pravidla demokratické politiky, dělbu moci a politické vyjednávání. Zkrátka nekecáme, makáme. I ve Sněmovně.
