Článek
Když to už už vypadalo, že svůj kámen dotlačí až na vrchol hory, vyklouzl mu a zřítil se dolů. A Sisyfa čekal další marný pokus.
Když se už už zdá, že koronavirus mizí a lidé si začnou užívat jako dřív, přijde nová vlna, nová mutace a s nimi další restrikce, neúplný život, trápení, které se zdá být bez konce.
Ale rozumíme Sisyfovi dobře? Opravdu je jeho úděl beznadějný a trest bohů nekonečně krutý? Spisovatel Albert Camus v eseji Mýtus o Sisyfovi podává jiný výklad: „Samo snažení dostat se na vrchol stačí zaplnit lidské srdce. Musíme si představit, že Sisyfos je šťasten.“
My, bezmocní
Lidé se dnes Sisyfovi z doby, než ho bohové potrestali, v mnohém podobají: zajímá je hlavně vlastní prospěch, bývají stejně jako on lstiví, i oni by možná chtěli být nesmrtelní.
A doba koronavirová už také vypadá, že nemá konce. Experti přece říkají, že virus tady bude navždy, byť snad nebude ničit lidské životy jako v uplynulých měsících. A že je potřeba naučit se s ním žít. Že už nikdy nic nebude jako dřív (podle Sisyfova příběhu „jako před trestem“). Že je bláhové živit naděje na návrat.
Camusův pohled na Sisyfa je originální proto, že ho absurdní hrdina zajímá ve chvíli, kdy mu balvan zase spadl a on kráčí z kopce dolů. Sleduje ho právě během návratu, při té přestávce. K jaké úvaze ho Sisyfos kráčející dolů „těžkým, leč vyrovnaným krokem“ inspiroval?
Na pocit štěstí v čase pandemie se lidí ptala agentura STEM ve výzkumu pro Nadační fond Šťastné Česko:
Sisyfos si svůj trest, na první pohled strašný, vysloužil pohrdáním bohy a troufalými pokusy uniknout smrti, stručně řečeno. Za svoje úskoky a hříchy si potrestat zasloužil, snad dokonce i v podobě onoho „strašlivého zatracení“.
Ale Sisyfos byl kromě všech svých zlých vlastností také nesmírně chytrý, dokonce snad „nejchytřejší z lidí“, jak praví příběh.
Každopádně nad svým údělem zvítězil díky tomu, že ho nahlédl, Camusův absurdní hrdina je „vědomý“. „Sisyfos, bezmocný a vzbouřený, zná plný rozsah svého ubohého údělu: a právě na ten myslí během svého sestupování. Jasnozřivost, která měla být jeho utrpením, zároveň dovršuje jeho vítězství,“ píše francouzský myslitel.
Sisyfos už si nedělá naděje, rozpoznal, že „pokud se volání štěstí stává příliš tíživým, může smutek zaplavit lidské srdce: To je vítězství balvanu, to je sám balvan.“ A ještě: „Jeho osud mu patří, jeho balvan je jeho věcí.“
Uměli by lidé – pyšní a bezohlední – přijmout vleklý koronavirový úděl jako Sisyfos?
Covid je naše věc
Řečeno slovy moderního psychoterapeuta, vypadá situace dnešních Sisyfů takto:
„Když řešíte krátkodobou krizi, nad spoustou věcí můžete mávnout rukou. Ale to můžete dělat týdny, ne roky. A tak se teď dostáváme do situace, kdy na nás dopadají nikoliv důsledky pandemie samotné, ale důsledky tohoto našeho dosavadního příliš krátkozrakého a příliš optimistického přístupu. Z domnělého běhu na krátkou trať se totiž vyklubal spíš maraton. Zkrátka ukazuje se, že hledat jen způsoby, jak pandemii covidu přečkat, nestačí. Potřebujeme najít způsoby, jak se v ní načas zabydlet – to je výzva, kterou před nás klade druhá zima s covidem,“ napsal před nedávnem v eseji pro Český rozhlas Plus psychoterapeut Michal Mynář.
Ekonom Tomáš Sedláček v rozhovoru mluví o tom, jak po pandemii vstaneme jako Fénix z popela:
Praktických rad, jak čelit dlouhé nákaze a omezením, která dopadají na naše životy, je všude bezpočet. Ale klíčem k nim je první poznání – nahlédnutí „plného rozsahu ubohého údělu“. Pochopení, že trápení se stále obnovuje a nekončí. Je to maraton.
A že nemá tedy smysl úpěnlivě vyhlížet otevření obchodů a hospod (ano, ale říkejte to těm, které živí), nemá smysl žít zpřísňováním a uvolňováním restrikcí, nemá smysl se rozčilovat nejasností a chabým smyslem vládních kroků, nemá smysl zarputile ostřelovat lidi jiného názoru na sociálních sítích.
Vyhnout se té pasti „trestajících bohů“ a vychutnat si cestu dolů pod horu znamená promyslet vlastní pozici a moudře ji přijmout. Vědět, co se děje, snažit se tomu rozumět, hrát podle pravidel, i když nejsou příjemná, nehledět s bláhovou nadějí do příštích týdnů. Dávat na sebe pozor a – to je luxus nesrovnatelný se samotou Sisyfovou – být s blízkými lidmi.
Anebo – pro jiné povahy – přijmout Camusovu radu pro jeho absurdního hrdinu: „Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním…“
Takhle nějak vypadá i zápas lidí s virem, aspoň těch, kteří naznali, že je potřeba se v pandemii na nějaký čas zabydlet, že „neexistuje slunce bez stínu“ a po dlouhé šňůře slunečních dní „je třeba poznat noc“.
„Opouštím Sisyfa na úpatí hory. Člověk vždycky nachází své břímě. Avšak Sisyfos nám vštěpuje vyšší věrnost, jež popírá bohy a zvedá balvany. I on soudí, že vše je v pořádku,“ píše francouzský myslitel.
Lidem smýkaným nekončícími rozmary epidemie by Camus řekl: Samo snažení dostat se na vrchol stačí zaplnit lidské srdce. Váš osud je vaše věc. Zkuste být šťastni.
