Článek
Což o to, poslouchalo se to hezky, když premiér v neděli přednášel svůj projev k výročí 30 let od sametové revoluce. Coby prospěchář komunistického režimu ocenil Václava Havla a všechny, kteří – na rozdíl od něj – měli odvahu bojovat s totalitou. Vyzdvihl také členství země v Evropské unii a Severoatlantické alianci NATO neboli nezpochybnitelnou příslušnost k západní civilizaci.
„Václav Havel. Jeho odvaha za komunismu byla obdivuhodná, i když názory na něj se různí. Navíc jsem nebyl v listopadu 1989 v Československu. Jak většina z vás ví, byl jsem členem KSČ, a nejsem na to pyšný. Jak jsem mnohokrát řekl, tak jsem nebyl tak statečný a angažovaný jako Havel,” zní nejcitovanější pasáž Babišova projevu.
Andrej Babiš si za svůj smířlivý a umírněný projev vysloužil pochvalu dokonce i od některých lidí, kteří proti němu v sobotu na Letné demonstrovali. Ocenili snahu o důstojnou připomínku veřejností nejprožívanějšího státního svátku.
Je to pěkné, kdyby člověk spadl do Česka z Měsíce, skoro by nechápal, proč proti takovému sympaťákovi v sobotu demonstrovalo přes 200 tisíc nespokojených a proč musel nedůstojně s květinou na Národní třídu přijít brzy ráno za šera, když tam bylo málo lidí.
Ti, kdo tu žijí, vědí po šesti letech s Babišem v politice, že šlo o pokrytecká slova. Mnohé jeho konkrétní činy jsou přesně opačné. Slovy ocení odvážný boj s komunisty, ale svou vládu opírá o podporu KSČM, do jejich sídla chodí prosit o podporu rozpočtu a jejich lídrům dal ve Sněmovně funkce, o nichž se jim před třiceti lety ani nesnilo.
Vyzdvihne demokracii, ale hned po projevu se poplácá s Viktorem Orbánem, jehož opakovaně chválí a málem považuje za vzor – premiéra, jenž v Maďarsku demokracii zlikvidoval tak, že už se tam lidé zase bojí kritizovat vládu, aby nepřišli o práci.
Babiš v projevu vyzve k „diskusi bez zloby, agrese a nenávisti“, ale je to on, kdo si utahuje se svých odpůrců nejen na náměstích a volebních plakátech, ale i v parlamentu, který ho jen zdržuje. Debatám ve Sněmovně se vyhýbá, je to pro něj žvanírna a ztráta času, opozicí zcela pohrdá.
Premiér sice prohlásí, že „nemusíme spolu vždy souhlasit, nemusíme mít stejné názory“, ale za jeho vlády je vytvořena atmosféra strachu, kdy se například mnozí podnikatelé bojí cokoliv veřejně říct proti vrchnosti, aby na ně „neklekla“ finanční správa.
Premiéru Andreji Babišovi by šlo uvěřit teprve, až své slova dokáže konkrétními činy a každodenním jednáním. Jinak lze k jeho citátu, že nebyl statečný tehdy, dodat – že není ani dnes.
Projev premiéra k 17. listopadu zde: