Článek
Očkování se v Česku slušně rozběhlo, od tohoto týdne se mohou registrovat lidé 45+. Denní počty naočkovaných jsou srovnatelné (při přepočtu na počet obyvatel) s tím, kolik dokáží očkovat země jako Británie nebo USA. Ve velkých očkovacích centrech je výborná organizace: většina lidí tam nestráví déle než 30 minut, a to i s povinnou čtvrthodinou „na pozorování“. Andrej Babiš tu samozřejmě vidí šanci na kladné body: tweetuje o očkovací kampani jako o život, a skoro to vypadá, že ty desetitisíce lidí denně očkuje on sám osobně. Dokonce vymyslel (?) vlastní slovo „turboočkování“.
Babišovy kritiky to stejně pochopitelně znervózňuje. Ze zahraničí víme, že preference premiérů či prezidentů v zemích, kde očkování dobře běží, jdou nahoru. Bylo by hloupé jen z politických důvodů tenhle úspěch přehlížet, nebo relativizovat. Je skvělé, že jsme se ze spodních pater zpomalené Evropy dostali nahoru, a to i bez ruských nebo čínských vakcín. Je fajn zjistit, že nejsme takoví patláci, jak to vypadalo.
Na druhou stranu by bylo stejně hloupé zapomenout podle vzorce „konec dobrý = všechno dobré“ na selhání vlády a osobně Andreje Babiše loni na podzim a v zimě. Bylo kolosální a jde dohledat do konkrétních, jednotlivých rozhodnutí. Mimochodem, bylo by dobře tento „audit“ selhání státu udělat. Ne kvůli tomu, abychom se zbavili Babiše. Od toho budou na podzim volby. Ale proto, aby se do dalších krizí „opravilo“ to, co opravit jde. Ovšem zpátky k selhání vlády a Babiše: je celkem jedno, jestli se třicet tisíc mrtvých znázorní křížky, anebo plameny svíček v plastových kelímcích, v každém případě jde o lidi, z nichž část zemřela kvůli neschopnosti či špatným rozhodnutím vlády. Očkování tyto chyby „nezmizíkuje“, dokonce ani neumenšuje. Vlastně s nimi vůbec nesouvisí.
Navíc ještě není vyhráno. S každou další věkovou skupinou, která přichází na řadu, klesá její ochota se nechat očkovat. Ale my od epidemiologů víme, že je důležité mít naočkováno lidí co nejvíc. I těch mladších, covidem ohrožených minimálně. Jde o to virus co nejvíc vytlačit z populace a nedovolit, aby se šířily mutace. Česká vláda nemá pro přesvědčování mladých lidí moc silnou pozici: je ansámblem bez respektu a důvěry, který zkazil, co mohl. Je riziko, že se Babišovo chvástání stane letošní verzí jeho loňského komického čísla „best in covid“.
Náhle probuzené sebevědomí našeho premiéra je o to směšnější, že přichází záhy po kňučení, „já za nic nemůžu, chyby udělali všichni ostatní kromě mě“. Na blogu amerického novináře Kevina Kellyho jsem četl definici dospělosti: znamená to přijmout, že někdy musíme nést odpovědnost i za chyby, které jsme osobně neudělali. Andrej Babiš se chová až komicky nekonzistentně: nést odpovědnost odmítá, ale zásluhy ostatních si připisuje. Je nezvedeným dítětem bez špetky studu. Naštěstí to vidíme a pamatujeme si to.
