Komentář: Babišovi požitkáři. Vláda podlehla kouzlu důchodů

Ve známém britském seriálu Červený trpaslík je epizoda, v níž si holografická simulace Arnolda Rimmera, mrtvého člena posádky vesmírné lodi, vypůjčí fyzické tělo od svého živého kolegy Davida Listera. To tělo je docela opotřebované nezdravým životním stylem a Rimmer Listerovi slíbí, že když mu nad ním na pár dní předá vládu, dostane ho do formy. Místo toho se ovšem Rimmer v Listerově těle po hlavě vrhne do všech požitků, k nimž jako hologram neměl přístup. Takže když se Lister do svého těla vrátí, zděsí se přírůstku hmotnosti („Odpovídalo by to mojí výšce, kdybych byl těhotnej hroch!“) i celkového stavu („Je mi, jako kdybych vyhulil celou sklizeň kubánskýho tabáku!“).

Přesně jako Rimmer k Listerovu tělu se vláda Andreje Babiše zachovala k českému důchodovému systému. Když k němu na začátku přistupovala, nestál za moc. A Babiš sliboval, že ho dá do pucu. Reforma penzí byla hlavní prioritou vládního programu. Když se teď vliv této vlády na důchodový systém chýlí ke konci, je na první pohled patrné, že reforma nebyla a systém je ještě tlustší, neohrabanější a ještě hůře udržitelný, než když si ho Babiš a spol. brali do parády.

Namísto náročného a nepopulárního zlepšování kondice a udržitelnosti českých penzí vláda brzy zjistila, že důchodový systém je dokonalý nástroj na těžbu politických bodů, neomezený zdroj politického požitkářství. A tak se místo potřebných reforem bezhlavě a plošně valorizovalo a roční náklady na systém, který byl finančně neudržitelný už dlouho před nástupem této vlády, vzrostly během tří let o sto miliard korun, tedy víc než o pětinu. Kdyby český důchodový systém „vyhulil celou sklizeň kubánskýho tabáku“, bylo by mu dnes patrně o dost lépe než po tříleté péči Babišova kabinetu.

O to komičtější je předvolební póza vládní sociální demokracie, která se především ústy ministryně práce Jany Maláčové tváří, že by důchody ráda reformovala ještě v tomto volebním období, ale hnutí ANO jí v tom brání.

Proto se teď, čtyři měsíce před volbami, ČSSD žene do Sněmovny s návrhem reformy, který nemá projednaný ani uvnitř vládní koalice, natož s opozičními stranami. Nevyhnutelný neúspěch tohoto návrhu bude prezentovat jako nedostatek politické vůle ostatních stran s neudržitelností penzí něco udělat.

Budiž, v předvolebním boji je dovoleno mnohé a v kampani ještě nepochybně uvidíme daleko horší argumentační fauly. V zásadě je totiž pravdivé ono dílčí tvrzení, že hlavními žábami na prameni snah o změnu systému českých penzí byli premiér Babiš a ministryně financí Alena Schillerová.

Stejně tak ale platí, že sama Maláčová nikdy nepovažovala finanční udržitelnost důchodů za prioritní problém. Široká politicko-odborná Komise pro spravedlivé důchody, již Maláčová zřídila a jejíhož náročného vedení se ujala rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, věnovala velkou část své činnosti přípravám dřívějších důchodů pro náročné profese a zahrnutí péče o blízké osoby do uznatelné doby pojištění. Oba tyto problémy sice jsou zajímavé a důležité, řešení ani jednoho z nich však nepřispívá k finanční udržitelnosti systému, spíše naopak. Samotnou udržitelnost si komise nechala úplně nakonec, a když přišla s reálnými návrhy, bylo na širší politickou debatu o budoucím systému pozdě.

Babiš a Schillerová zároveň nikdy nevzali práci komise za svou a obvykle ji dehonestovali jako pouhou snahu o politické zviditelnění Maláčové či Nerudové. I to je ale politické selhání ministryně práce, protože když podporu pro důležitou činnost nedojednáte ani uvnitř koalice, je tu reálné riziko, že práce přijde vniveč.

Kritika penzijní reformy navržené důchodovou komisí a Janou Maláčovou navíc nezní jenom od premiéra, který navzdory velkohubým prohlášením potřebu reformy nikdy nepochopil či nechtěl pochopit.

Jak ve svém newsletteru upozornil novinář David Klimeš, kritika přichází i z Legislativní rady vlády. Její Pracovní komise pro hodnocení dopadů regulace, která má na starost analýzu efektů zákonných opatření v různých oblastech (takzvanou RIA), nad návrhem penzijní reformy také nijak nejásá. „Velmi problematické jsou však již od začátku používané termíny ‚spravedlnost‘ a ‚důstojná výše důchodu‘. Tyto termíny nejsou definovány, a tím je celá úvodní i další argumentace předkladu tzv. na vodě,“ píší Maláčové analytici. „Absentuje také vyhodnocení dopadů na rozložení výše starobních důchodů mezi populaci seniorů a vazby mezi odvedeným pojistným a výší důchodu. To je dost podstatný parametr s ohledem na to, že zvýšení spravedlnosti patří k hlavním cílům předkladu,“ dodávají také.

Přesto snad není nutné propadat úplně bezbřehému pesimismu. V tomto období už se reforma nestihne. Ale pohled do zveřejněných předvolebních programů opozičních formací ukazuje, že základní architekturu reformy, kterou navrhla „spravedlivá“ důchodová komise, vzali za svou jak Piráti a Starostové, tak i koalice Spolu. Neshodují se v parametrech, o ty bude ještě hodně hádek. Ale v obou programech najdeme upozornění na nezbytné zpřehlednění systému. Ten dnes například běžnému smrtelníkovi na sklonku pracovní kariéry neumožňuje kvalifikované rozhodnutí, zda se mu v případě ztráty zaměstnání ve vyšším věku vyplatí „dožít“ do řádného penzijního věku na úřadu práce, nebo odejít do předdůchodu. Stejně tak nedokáže mladým zaměstnaným ani naznačit, na jak velký výpadek příjmů se mají v důchodovém věku připravit, pokud by se jejich příjmy během kariéry vyvíjely nějakým plus minus předvídatelným způsobem. Přinejmenším v tomto směru bychom se tedy nějaké pozitivní změny mohli po volbách dočkat.

Obecně platí, že dávno není čas na hrdinství a český penzijní systém se řítí do kritického období přívalu Husákových dětí bez jakékoli přípravy. Ano, aktuálně navržená podoba reformy bude vyžadovat souběžnou reformu daní, což je politicky extrémně nevděčný úkol. Ale postavit jinou reformu na zelené louce už zkrátka nestihneme a z opozičních programů je patrné, že si to řada stran uvědomuje.

Nezbývá než zhuntovanému tělu českého důchodového systému, které dlouhodobě tloustne na dluh (loni skončil systém v deficitu přes 40 miliard korun), poskytnout léčbu, jejíž plán je po ruce. Je úkolem příští vlády nepodlehnout svodům, které moc nad důchody nabízí, a zachovat se zodpovědněji než Babišovi krátkozrací požitkáři.