Článek
„Podívejme se konečně číslům o covidu zpříma do očí,“ napsal jsem před měsícem, 8. září. Bylo to myšleno jako kritika veřejných činitelů, kteří, přišlo mi, pořád ne a ne docenit, že situace začíná být vážná. A neustále vyhledávají nějaká „ale…“, kterými se tu vážnost pokoušejí zlehčit. Klasické růžové brýle.
Od té doby se situace ještě zhoršila a je jisté, že se zhoršovat bude. Minimálně pokud jde o počty vážně nemocných a tlak na možnosti zdravotnictví. Pět tisíc nových případů denně – v první vlně na jaře i před měsícem by šlo o astronomické číslo – se naplno projeví s odstupem času.
Teprve ve čtvrtek odpoledne vláda konečně růžové brýle odložila. Přece, ale pozdě. Že to bude nevyhnutelné a že do našich životů přijdou – respektive se vrátí – bolestná omezení, bylo zjevné už před několika týdny. Teď se utržený vlak rozjel rychlostí, jakou bude obtížné ubrzdit.
Vládní restrikce jsou z tohoto pohledu pořád „optimistickým“ scénářem. Jak pokud jde o jejich rozsah, který se úzkostlivě vyhýbá „výrobní“ ekonomice a naopak nekompromisně svírá takzvané volnočasové aktivity (tedy i s nimi spojenou ekonomiku). Tak pokud jde o to, že všechno bude trvat „jen“ čtrnáct dní. To pochybuji – obávám se, že spíš během čtrnácti dní přijde další várka omezení, než že bychom se ke konci října vraceli k „normálu“. Čísla jsou neúprosná a naše momentální pozice v evropské „covidové špičce“ zlověstná.
Tolik k rekapitulaci chmurných dnešků a zítřků. Bez „volnočasových aktivit“ zavládne tísnivá atmosféra.
Historie českého putování pandemií je dobře známá stejně jako to, kdo byl jeho hlavním průvodcem. Samozřejmě, jsme svéprávní a vesměs kriticky myslící lidé, ale tak jako v každé demokracii „řídí stát“ vláda a jeho občané si servis výkonné moci platí. Odpovědnost je zřejmá – za to, když někdo na druhé prská bez roušky, i za to, že někdo podcenil situaci jako šéf.
Mimořádná opatření vlády, řízené dominantním premiérem, přišli na tiskovou konferenci představit ministři zdravotnictví a školství. Šlo o zásadní informace. Andrej Babiš (i vicepremiér Jan Hamáček) je měl zaštítit svou osobní přítomností v přímém přenosu. Politická absence s velkým A.
V březnu v televizním projevu Babiš řekl: „Já jako premiér země samozřejmě osobně odpovídám za všechna krizová opatření. A beru na sebe plnou politickou odpovědnost.“ Kde byl tentokrát? Vyslal polopolitika Prymulu.
V srpnu, když stáhl nová opatření oznámená ministrem Vojtěchem, Babiš poskytl rozhovor deníku Právo. Na poznámku „Potom to půjde i za vámi, protože vy jste Vojtěcha přinutil změnit rozhodnutí o rouškách, které udělal“, reagoval: „Ano, já jdu s kůží na trh.“
Interview spadá do doby, která se dnes všeobecně hodnotí jako selhání vlády, protože pod dojmem „vítězství“ nad první vlnou uvolnila omezení příliš a neudělala dost pro vyzbrojení před vlnou druhou.
Pokud Babiš na jaře říkal, že na sebe bere plnou politickou odpovědnost, a v létě, že jde s kůží na trh, je třeba ho vzít na podzim za slovo. Ne teď, teď by nebylo správné přidávat další zdroj nejistoty a nestability, ale až pandemie odezní, byla by rezignace premiéra kvůli tak vážnému pochybení logickým důsledkem.
Jak ale známe Andreje Babiše, bude se spíš pasovat na svatého Jiřího, který lid zbavil ukrutného draka.
