Článek
Únik kyanidu do řeky Bečvy je bezesporu jednou z nejhorších domácích ekologických katastrof za uplynulou dekádu. Nejdříve k tomu, co doposud (ve středu 30. září) víme – zasažen byl tok řeky o délce 38 kilometrů, od obce Choryně až po Přerov, uhynulo 40 tun ryb, dalšími oběťmi budou ptáci, vydry a další na řece závislí živočichové. Zásah do ekosystému je masivní a obnova řeky potrvá mnoho let, někteří odborníci uvádí až deset. Místní při pohledu na mrtvou řeku propadají beznaději a frustraci.
A nyní k tomu, co zatím nevíme – kdo je za to celé zodpovědný? Podle policie se látka dostala do řeky z vyústění kanálu v Juřince, místní části Valašského Meziříčí. Na odpadní rouru je přitom napojeno více společností, podle pamětníků až z 15 km vzdáleného Rožnova pod Radhoštěm.
Jako už tolikrát v minulosti bylo na celé věci nejzajímavější sledovat reakce veřejnosti, médií i politiků. V prvních dnech panoval spíše nezájem, možná jen tu a tam se objevilo vlažné povzdechnutí nad smutným osudem fauny. Na jednu stranu je to pochopitelné – novináře i občany zajímá spíše situace okolo koronaviru, nemocnice pod náporem nemocných, pomalá reakce vlády. Svou roli sehrála i jistá odloučenost místa. Co si budeme povídat, dvacetitisícové Valašské Meziříčí není zrovna místem, o které by byl v celostátních médiích zrovna velký zájem, ať už se tu stane cokoliv. Z nejbližšího krajského města je to sem hodina cesty autem. Událost tak pokrývaly především redakce lokálních médií.
Na otravu Bečvy nereagovali v prvních dnech ani politici. Jiří Čunek, hejtman Zlínského kraje, se na místě objevil až po třech dnech, mezitím měl na krajském úřadu plné ruce práce se slučováním odboru životního prostředí se stavebním odborem. Ministr životního prostředí Richard Brabec reagoval až po pěti dnech, stejně jako valná většina ostatních politiků – Petr Fiala, Marian Jurečka nebo poslanec za Zlínský kraj Petr Gazdík.
Co se stalo, že byl pak najednou o nějaké ryby v nějaké řece na Valašsku takový zájem? Důvod je jednoduchý, je to vlastně odpověď na všechny problémy Česka: Babiš. Po sociálních sítích totiž začaly kolovat zaručeně pravé informace, že za únikem jedu stála chemička DEZA, patřící do koncernu Agrofert. Nechyběly ani hodnověrně vypadající screenshoty map se zakreslenou polohou chemického závodu a místa počátku otravy, které od sebe dělilo pár stovek metrů.
A už to bylo jasné. Z odpůrců Andreje Babiše se rázem vyklubali experti na ekologické katastrofy. Argumenty měli vesměs neprůstřelné. „Policie ještě neuvedla, kdo za tím stojí, ale my to přece víme. Mrk mrk. Když nám to tají, tak je to úplně jasné. Mrk mrk. A i kdyby se náhodou ukázalo, že to Babišova chemička nezpůsobila, tak my víme své. Mrk mrk.“
Není náhodou, že tato přehlídka presumpcí viny připomínala reakce „vlastenců“, kdykoliv se stane zločin, z něhož lze obvinit nějakou menšinu. „To je jasné, pobodal ho černoch/Rom/muslim, a i kdyby náhodou ne, my víme své.“ Je to v podstatě ten samý přístup lidí, kteří přestali věřit v systém.
U běžných lidí na sociálních sítích to ani nepřekvapí, smutné to však bylo právě u opozičních politiků. Například zmíněný Petr Gazdík ze STAN nasdílel fotomontáž ve stylu předvolebních plakátů ANO s nápisem „Otrávená Bečva – ZAŘÍZENO.“ Musel ji samozřejmě po nějaké době s ostudou smazat. Ostatní politici nebo strany volili opatrnější formulace, avšak i tam šlo jasně pozorovat ono lišácké „Mrk mrk, však víte, jak to je, mrk mrk.“
Andrej Babiš může mít díky této unáhlenosti a krátkozrakosti opět parádně nabito do Čau lidi, kde by mohl po týdnu preventivního mlčení zcela právem říkat, že opozice má uprostřed celonárodní krize jediný program: Antibabiš. A tentokrát – pokud by se mezitím neukázalo, že kyanid do vody skutečně vypustila DEZA – bude mít pravdu, jakkoliv to nikdo z opačného tábora nepřizná. Liknavý přístup ministra Brabce v celé věci může působit značně nevěrohodně, ale ruku na srdce – opravdu něco tutlají, nebo jsou prostě jen nemehla neschopná reakce? U současné vlády je taková otázka namístě.
Andrej Babiš samozřejmě není bez viny. Skutečnost, že příslušný resort, regulační i vyšetřovací orgány má pod palcem bývalý vlastník podezřelé firmy (předseda vlády), jeho podřízený (životní prostředí), respektive jeho koaliční partner (vnitro), je dalším příkladem flagrantního střetu zájmů. Jakkoli by mohl tvrdit, že s únikem jedu ve společnosti, která je ve svěřenském fondu, nemá nic společného, svého vypiplaného multimiliardového dítka se nikdy úplně nevzdal a všichni to víme. Mrk mrk.
Množství zneužití státní správy, zejména v oblasti evropských dotací nebo zaklekávání firem finančními úřady, z nichž profitoval právě Agrofert, je příčinou toho, že i někteří lidé věřící v instituce a systém bez skrupulí sdílí fake news a chytají se každého stébla. Babišovi odpůrci se tím nemohou zcela vyvinit, ale lze je pochopit. Na oplátku by oni mohli pochopit ty, z nichž si dlouhá léta dělají legraci, že sdílí nepravdy a polopravdy jen proto, že odpovídají jejich vidění světa.
Sami se totiž dopouštějí téhož, jakmile nastane vhodná příležitost.
Mrtvá Bečva se bez možného pachatele Babiše opět vytratí ze zorného pole lidí, přehluší ji blížící se nouzový stav nebo jakákoliv jiná zajímavější událost. Poslanci ANO vetovali návrh, že se o tom budou bavit na plénu Sněmovny, opozice to pravděpodobně znovu nenavrhne. Životní prostředí u nás nikoho moc nezajímá, ani voliče, ani politiky. Z řeky se odvezou mrtvoly do kafilérie, satisfakce nebude žádná, protože pozůstatkem dřívějších vlád jsou bezzubé zákony o životním prostředí, u nichž pachatelé akorát spadnou smíchy ze židle.
