Článek
Na první pohled to zní nelogicky, ale Andrej Babiš by měl Pavlu Zemanovi poděkovat.
Nejvyšší státní zástupce zachraňuje pověst České republiky jako právního státu. Tedy něco, co se po nástupu současného premiéra k moci a jeho kreativním výkladu fungování státní správy a justice začalo pomalu, ale jistě drolit.
Zemanovo středeční rozhodnutí, kterým znovu otevřel dotační kauzu Čapí hnízdo a z premiéra fakticky udělal opět obviněnou osobu, má dvě roviny.
V té první jde o fakta.
Část lidí premiérovi věří, že se při získání dotace pro své víkendové sídlo v Olbramovicích na Benešovsku nedopustil ničeho nezákonného a je to celé kampaň. A nic je nepřesvědčí o opaku. Další část je naopak přesvědčena, že si Andrej Babiš vzal něco, co mu nepatřilo, fixloval u toho a měl by za to být potrestaný.
Ty dva pohledy do značné míry určuje míra sympatií či averzí, kterou oba tábory k ministerskému předsedovi chovají. Když ale dojde na fakta, musí obě strany připustit jedno – zastavení trestního stíhání, respektive jeho odůvodnění tak, jak ho sepsal státní zástupce Jaroslav Šaroch, bylo plné pochybností. Až vyvolávalo podezření, že nejde o rozhodnutí nezávislého žalobce.
„Zjistili jsme nesprávné hodnocení důkazů i nedokonalé vyhodnocení evropské judikatury. Rozhodnutí u pana Babiše bylo zrušeno jako nezákonné a předčasné,“ podotkl k tomu ve středu nejvyšší státní zástupce Zeman.
Detaily sice nezveřejnil, známe je ale od té doby, co se Šarochovo usnesení v říjnu dostalo na veřejnost. Jaroslav Šaroch totiž na 89 stránkách detailně a velmi přesně popsal, jak Andrej Babiš spolu s hlavní expertkou na dotace Janou Mayerovou obcházel pravidla hry, aby na peníze pro Čapí hnízdo dosáhl. „Jednal vědomě a účelově,“ napsal žalobce.
A na té jedné zbývající stránce pak překvapivě konstatoval, že to na soudní proces nestačí, protože se k té účelovosti nikdo nepřiznal.
Problém je v tom, že pravidla fungování státního zastupitelství jsou jasně daná. Buď zastavím stíhání, protože nemám pochyby, nebo je mám a pak mám žalovat. Šarochova varianta – mám pochyby, ale nežaluji – je nepřípustná.
Proto mu Pavel Zeman vrátil případ k došetření. Ať buď odstraní pochyby a stíhání znovu zastaví, nebo naopak, ať případ pošle k soudu.
Sama unie žalobců k tomu podotýká: „Trestní řád státnímu zástupci umožňuje zastavit trestní řízení jen v případě, kdy je bez sebemenších pochybností zřejmé, že se nestal předmětný skutek nebo že jej nespáchal obviněný. Pokud však pochybnosti existují, je povinen obžalobu podat.“
A teď ty konkrétní pochybnosti: Hned několikrát Šaroch ve svém rozhodnutí konstatoval, že účelový byl prodej akcií farmy Čapí hnízdo dětem tak, aby podnik mohl žádat o dotace. Na straně 85 svého usnesení zase napsal, že „lze dovozovat společné jednání mezi uvedenými společnostmi, pokud by bylo doloženo odpovídajícím hospodářským jednáním a propojením“.
Pochybnosti přináší i Šarochova lehkovážnost, s jakou přijal svědecké výpovědi k dokumentům, které policie původně použila jako důkazy proti Babišovi a jeho rodině. Šlo především o výpovědi manažerů z banky HSBC, která celý projekt, stejně jako tehdy Agrofert, úvěrovala. Jejich interní korespondence, na níž policie stavěla, hovořila jasně: Čapí hnízdo je našeho dobrého klienta Babiše, vyjdeme mu vstříc. Jenže u výslechu to pak manažeři popřeli.
A stejně tak popřeli úředníci dotačního fondu, že by při rozhodování o udělení dotace neměli k dispozici všechny potřebné údaje. Navzdory tomu, že písemná dokumentace k dotačnímu případu jasně prokazuje, že žadatel dotace, Babiš a spol., v žádosti o její udělení lhal.
Šaroch se vůbec nevypořádal s otázkou věrohodnosti takového svědectví. Bankéři i úředníci by se totiž i dnes vystavovali postihu, kdyby potvrdili verzi, která vyplývá z dokumentů.
Protože je trestní řízení neveřejné, nevíme, proč jim Šaroch uvěřil. U soudu, kam díky Zemanovu zásahu může případ znovu doputovat, by se tato otázka zcela jistě řešila.
Šarochovo rozhodnutí podrývá ještě jedna skutečnost. Evropský úřad pro boj s podvody OLAF jednoznačně konstatoval, že při udělení dotace byl spáchán dotační podvod. A podle nařízení EU není možné, aby podle unijního práva prokázaný dotační podvod nebyl v Česku trestně stíhán.
Druhá rovina příběhu, který díky Pavlu Zemanovi znovu ožil, je možná ještě důležitější a dá se shrnout do těchto slov: čtyři roky.
Tak dlouho trvalo vyšetřování, které, ať si myslíme o Babišovi cokoli a ctíme presumpci neviny až za hrob, prostě vytváří obraz premiéra-podvodníka.
A pak má stačit, aby žalobce řekl: Ups, máme nějak málo důkazů? Když důkazní situace se od chvíle, kdy byl Babiš obviněn, nijak zásadně nezměnila? Co tedy policie pod dohledem Šarocha čtyři roky vyšetřovala? A co když je Andrej Babiš skutečně nevinný?
Nutně se pak vkrádá otázka, kolik takových Babišů systém vyprodukoval.
A ještě tu máme Babišovu manželku a děti, u nichž i nejvyšší žalobce potvrdil, že jejich stíhání má být zastaveno. Jejich situace je trochu jiná. Za policejní popotahování mohou poděkovat jen a výlučně manželovi a otci Andreji Babišovi. To on je do případu zatáhl, když je označil za faktické vlastníky Čapího hnízda v době, kdy tam přistála dotace. Policie je tak v případě, že měla podezření z dotačního podvodu, nutně musela obvinit.
Jenže jak řekl Pavel Zeman: „Nepodařilo se prokázat jejich subjektivní stránku věci, jejich aktivní zapojení a vědomí o tom, že změna akcionářské struktury (Čapího hnízda, pozn. red.) měla souviset s dotací.“ Jinak řečeno, sehrály pro Andreje Babiše role bílých koní.
Rozhodnutí Pavla Zemana potvrzuje, že případ není tak jednoznačný, jak ve svém finálním verdiktu „zastavuji stíhání, nemám důkazy“ tvrdil žalobce Šaroch. Je to dobrá zpráva. Představa, že systém čtyři roky bez jakékoli korekce stíhá nevinného, je totiž mnohem strašidelnější než to, že tu momentálně zase máme trestně stíhaného premiéra.
