Článek
Politikům se občas zadaří pronést větu, kterou už jim nikdo nikdy neodpáře. Viz třeba George Bush starší, když poprvé kandidoval na prezidenta: „Čtěte mi ze rtů: Žádné nové daně!“ Zafungovalo to, Bushe zvolili. Pak daně zvýšil, takže podruhé už ne.
Našlápnuto má i Andrej Babiš. V interview v televizi Prima formuloval své aktuální důchodové krédo.
„Já nevím, co je důchodová reforma. Já vím, že budeme zvyšovat důchody.“
„Tím, že navyšujeme mzdy, máme vyšší odvody sociálního pojištění. Proto nejsou žádné obavy.“
„Co ekonomové vědí o tom, co bude v roce 2030? Kdo bude u vlády?“
To poslední je samozřejmě zprávou číslo jedna: Babiš připouští, že za deset let nebude vládnout. Ať si to všichni zapamatují!
S perspektivou důchodů ale jména momentálně vládnoucích osob nesouvisejí. Ve světě, kde se nepředvídatelně střídají vlády, konjunktury i recese, totiž existuje jedna sázka na jistotu: demografie. Pokud nedej pánbůh nevypukne válka nebo morová epidemie, případně nevynalezneme elixír mládí, dá se poměrně úspěšně předpovídat, jak bude populace za deset, dvacet, třicet let vypadat. A soudit, co z toho plyne pro sociální výdaje státu.
To jsou takzvaně neoddiskutovatelné informace. Krátkodobý koncept „tím, že navyšujeme mzdy, máme vyšší odvody sociálního pojištění, proto nejsou žádné obavy“ je proti nim jen škraloup námrazy na hladině rybníka.
Navyšování mezd (podle 1. pádu „navyšujeme“ to vypadá, jako by o všech mzdách rozhodovala vláda) se v Babišově podání stává nejen požehnáním pro aktuální výplatní pásky (říká tomu „investice do lidí“), ale dokonce i pro současné a budoucí důchody. Jenže jedna věc je jistá: žádná mzda neroste do nebe a nezaměstnanost se vrátí. Tohle důchodové letadlo dříve nebo později bez reformy spadne. Palivo dojde. Demografii nejde popírat donekonečna.
Andrej Babiš ale má oproti Georgi Bushovi výhodu – když stejným stylem k penzím přistoupí po celou dobu svého vládnutí, nemusí se rovnou nic dramatického stát. Setrvačnost demografie překračuje volební období. Problémy se natvrdo neprojeví za rok, za dva, za pět. Až se bude uštěpačně připomínat „nejsou žádné obavy“, možná to bude Babišovi už celkem jedno.
„Já nevím, co je důchodová reforma.“ Dobře mířený bonmot. Babiš chápe, že slovo „reforma“ smrdí tím, že něco není v pořádku, protože proč by jinak bylo potřeba zformované reformovat. Je ve vládě šestým rokem – hrnout se teď, i slovně, do nějaké reformy by trochu působilo jako přiznání, že nemusí být až tak líp, jak se říká. Reforma = svatokrádež.
Andrej Babiš rozhodně nechce znejisťovat seniory, svou klíčovou voličskou skupinu.
Co je důchodová reforma, ale ve skutečnosti ví. A jestli ne on, tak alespoň volební program ANO z roku 2017 „Teď nebo nikdy“ s podtitulem „Ten jediný program, který potřebujete“. O tom, že „prosadíme dlouho odkládanou reformu důchodového systému“, se tam píše na straně 27.
Ten jediný program, který potřebuje Andrej Babiš, zní asi takhle: Navyšujeme – nejsou žádné obavy – tak to zůstane.
