Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dosah nedávných parlamentních voleb je zjevně větší, než se mohlo na první pohled zdát. Že dříve nebo později ukončí osmiletou vládní éru Andreje Babiše, to bylo jasné chvíli po sečtení hlasů. Nemoc prezidenta republiky však urychlila i další, skrytější proces a tím je rozpad nebo přinejmenším vážná krize mocenského paktu (stávající premiér by možná řekl „politického kartelu“) Andreje Babiše a Miloše Zemana.
Není to zase tak úplně překvapivé. I na tomto místě jsme nejednou psali, že úzké spojenectví dosluhujícího premiéra a sloužícího prezidenta není žádným přátelstvím na celý život. Byl to pragmatický svazek politického harcovníka s těžko ukojitelnou touhou po zasahování do veřejného dění a populistického lídra pečlivě hlídajícího ve veřejném prostoru vlastní byznysové a politické zájmy.
Vzájemná náklonnost plynula z výrazného překryvu elektorátů hnutí ANO a Miloše Zemana, kvůli němuž Andrej Babiš cítil, že nepřízeň prezidenta může ohrozit jeho politickou pozici. Babiš měl zároveň ze Zemana zcela zjevný a otevřený strach, protože prezident hraje v politické disciplíně uzurpování vlivu a kreativního výkladu zákonných pravidel úplně jinou ligu než šéf hnutí ANO.
Teď se tento politický sňatek z rozumu rozpadá a není to nijak hezká podívaná. Náhle objevená statečnost Andreje Babiše vůči prezidentovu okolí v čele s Vratislavem Mynářem a Martinem Nejedlým je zvlášť nevkusná.
Připomeňme, že Babiš dlouhá léta tváří v tvář prezidentovu okolí šoupal nohama, koukal do země a dělal, že nevidí ani podezřelé aktivity směrem k Rusku, ani alarmující informace kolem bezpečnostní prověrky prezidentského kancléře, ani jeho bezostyšné byznysové aktivity kolem Lánské obory, kvůli nimž Mynáře stíhá policie.
Když Miloš Zeman bezohledně rozbíjel oficiální vládní zahraniční politiku ve prospěch ruské propagandy nebo když v týž prospěch dštil síru na české zpravodajské služby, Babiš to buď ignoroval, nebo ve chvílích největší statečnosti přecházel shovívavými poznámkami o tom, že prezident má „jiný názor“.
Nyní najednou volá po zabavení diplomatického pasu Martinu Nejedlému a po rezignaci Vratislava Mynáře. Že Babiš prezidentovu hradní kliku nesnáší, není žádné tajemství. V květnu roku 2017, když neformálně popíjel s olomouckými studenty v baru Vertigo, se dostala na veřejnost jeho věta, v níž označil Mynáře a Nejedlého stejným vulgarismem, který později použil Miloš Zeman na adresu Zdeňka Bakaly.
Naposledy Babiš otevřeně „zajel“ do Zemanova okolí před druhým kolem prezidentské volby, kdy na tiskové konferenci vyjádřil Zemanovi podporu proti Jiřímu Drahošovi, ale také vzkázal, že by se neměl tolik orientovat na Čínu a Rusko. „Dále by mu pomohlo, kdyby se distancoval od některých svých nejbližších spolupracovníků, kteří mu nedělají dobrou pověst,“ prohlásil také Babiš v lednu 2018.
Z Hradu se mu dostalo jednoznačné odpovědi, že se do těchto věcí nemá montovat, a od té doby bylo ticho. Až dodnes.
Posledním atakům na Mynáře a Nejedlého předcházel ještě jeden Babišův krok, a to otevřené odmítnutí pokusu o sestavování vlády, jímž měl Zeman nejspíš v plánu Babiše pověřit. To bylo po mnoha předchozích vyhýbavých odpovědích na toto téma poměrně jasné Babišovo oznámení Pražskému hradu, že se vyvazuje z jeho služeb.
Otevřená válka proti prezidentovým věrným a dosud prakticky nedotknutelným spolupracovníkům je stvrzením toho, že ve své další mocenské strategii už Babiš se Zemanem prostě nepočítá.
Je celkem smutné, že onu zmíněnou novou odvahu v boji proti Hradu v sobě Babiš našel až ve chvíli, kdy Zeman ulehl na nemocniční lůžko s vážnou chorobou a seriózně se jedná o tom, že bude prostřednictvím ústavního článku 66 dočasně zbaven svých pravomocí.
Babišův postoj v takové situaci nelze vůbec vykládat jako nějaké prozření a náhlý zájem o věc republiky. Je to další chladný mocenský kalkul. Stejně chladný jako pragmatická úvaha, že prezidentské volby mohou být blíž, než se zdálo. A že je tedy potřeba se rychle odstřihnout od nepřijatelné a toxické hradní party. Úplně stejné party, jejíž excesy Babiš dlouhá léta přecházel mlčením.
Že se Mynář s Nejedlým dostávají do defenzivy, republice v žádném případě neuškodí. Pořád jde ale nejen o prohnaného vlekaře a ruskou spojku, ale také o legální aparát legitimně zvoleného prezidenta. A to bude platit přinejmenším po dobu, co bude Zeman prezidentem se všemi pravomocemi, anebo dokud parlament nepřijme usnesení podle článku 66 – a i potom bude obtížné Hrad obou pánů zbavit. Siláctví a triumfalismus nejsou namístě.
Tím méně od Babiše, který po léta mocensky vydělával na předstírání, že oba pánové neexistují, díky čemuž směl využívat nemalých výhod mocenského paktu s Milošem Zemanem.
