Článek
Den, kdy vláda obnovila krizový štáb a do jejích řad přibyl krizový manažer Roman Prymula, završilo televizní vystoupení premiéra Andreje Babiše. Na téma covid-19.
Formou se jednalo o cosi mezi osvětovou přednáškou – křišťálová koule tentokrát zůstala v záloze – a předvolebním videoklipem.
Bylo správné, že předseda vlády v hlavním vysílacím čase přiznal, že v minulých měsících udělal chyby. To ale říkal už minule, v březnu 2020, kdy byla situace ovšem ještě překvapivá a záludnější.
V březnu Babiš také prohlásil, že na sebe bere plnou politickou odpovědnost. Jestli ji ze sebe mezitím nesetřásl, a nevypadá to tak, pak by bylo logické, kdyby z dalších chyb, které teď uznal, něco sám vůči sobě vyvodil. Nic takového jsme neslyšeli – za nezvládnutou přípravou na novou vlnu nákazy dál stojí „atmosféra ve společnosti“. Mužné slovo státníka vypadá jinak. Zpytování svědomí vlastně také.
Vždyť ještě před necelými dvěma týdny, kdy čísla už letěla vzhůru a varování pršela, Babiš řekl: „Já tu situaci nepovažuju za vážnou.“ Z čísel si vybíral, co se mu hodilo do krámu. Média vybízel, ať nestraší.
Obsah jeho pondělního vystoupení nepotvrdil, že si zasloužilo výjimečný mediální prostor, navíc krátce před regionálními volbami. (Jistě, řeč mohla být útočnější vůči kritikům a politickým soupeřům. Ale apel na starost o seniory, klíčovou volební bázi hnutí ANO, byl nepřeslechnutelný. Více již brzy ve volebních novinách Lepší Česko.)
Novému koronaviru se nedá smysluplně čelit bez toho, aby si lidé osvojili nějakou míru „hygienické disciplíny“ a příslušných sociálních návyků. Ano, je to zkouška. Bohužel, když Babiš volá „pojďme se znovu semknout“ a „zvládneme to společně jako na jaře“, zní falešně a nevěrohodně. Jako politik, který tu „atmosféru ve společnosti“, na kterou se dnes odvolává, sám inspiroval, místo aby jí čelil.
Tím Andrej Babiš selhal. Kdo jiný má sledovat kanárka v dole, když ne premiér?
Nad nebezpečím návratu epidemie přivíral oči – stejně jako tisíce z nás, kteří ale nemají v rukou výkonnou moc a nebušili se v prsa, jací jsme šampioni.
Babišovy výzvy k semknutí je obtížné brát vážně nejen od jeho výkonu na čtvrtečních interpelacích, kde poslancům předhazoval zahrádkářský zákon, ale minimálně ode dne, kdy občanům – pravda, ne v televizním prime timu – vzkázal: „Včera večer byla strašně důležitá věc. Ve 23:43 byl slunovrat. Zatmění Slunce, Měsíc v novu a matka Země a otec Slunce nám vzkázali, že máme spolupracovat, aspoň čtyři měsíce. Že se máme spojit a že nám tady do tý naší zemičky nikdo nebude mluvit.“
Vizitka lídra pro druhou vlnu jako vyšitá. Čtyřměsíční lhůta běží.
Babišův projev k národu z 21. září byl reprízou toho z 23. března, jen pro ostřílenější a taky unavenější publikum. Nebylo by divu, kdyby ho odměnilo zíváním: tomu máme věřit?
