Článek
Kdo by si byl pomyslel, že jedním z ústředních témat v britských parlamentních volbách bude v roce 2019 antisemitismus. Stín podezření se marně snaží setřást Labour Party i její předseda Jeremy Corbyn. Volební šance nejsilnější opoziční strany se i kvůli tomu snížily.
Labouristé jsou pod Corbynem dlouhodobě popotahovaní kvůli tomu, že prý ve straně tolerují protižidovské nálady, respektive že strana nedostatečně rázně řeší zjevné antisemitské případy, kdy se židovští zákonodárci, členové a sympatizanti Labour stali terčem slovních výpadů a šikany na sociálních sítích.
Jewish Labour Movement eviduje 130 konkrétních stížností. Židovské poslankyně Dolní sněmovny zvolané za Labour Party Luciana Bergerová a Louise Ellmanová už stranu kvůli antisemitským atakům opustily, takže obvinění nejsou rozhodně ve stylu „jedna paní povídala.”
Aby toho nebylo málo, vrchní britský rabín Efraim Mirvis vyjádřil v předvolební kampani jménem ostrovní židovské komunity zneklidnění týkající se představy, že by se Jeremy Corbyn stal ministerským předsedou. Podle Mirvise u labouristů „zakořenil jed posvěcený ze shora.”
Aby lídr jedné z nejvlivnějších náboženských skupin svým souvěrcům de facto vzkázal, aby nevolili Labour Party, je v Británii věc nevídaná.
Protižidovské stejně jako protimuslimské výroky jsou v dnešní britské společnosti brány jako něco mimořádně nechutného a ubohého, kdy u podezřelého platí spíš presumpce viny, než neviny. Když se tak před pár dny u kandidátky Konzervativní strany ve skotském Glasgow Flory Scarabello objevilo podezření na protimuslimskou rétoriku, toryové své kolegyni do vyšetření případu okamžitě pozastavili členství.
Podezření z antisemitského „nastavení” části členů současné Labour Party podporuje i značná náklonnost stranických kádrů k palestinskému táboru i někdejší styky samotného Jeremyho Corbyna s představiteli hnutí jako jsou Hamás nebo Hizballáh.
Britská média, která vesměs předsedovi labouristů zrovna nefandí, se snažila Corbyna za antisemitské škraloupy v jeho formaci dotlačit k omluvě. Když levicový předák a aspirant na premiérský úřad odmítl, deníky to tento týden pořádně rozmázly na titulních stranách: Antisemitismus v Labour – Corbyn se odmítl omluvit.
Jsem přesvědčený o tom, že sám Jeremy Corbyn žádným antisemitou není. Coby zásadový člověk se nejspíš z principu odmítl omluvit za něco, čeho se sám nedopustil.
Navíc si asi předseda Labour uvědomil, že je v tzv. lose-lose situaci, kdy si vybírá mezi dvěma zhruba stejnými zly. Protože kdyby se býval za antisemitské případy omluvil, novinové titulky by zněly: Antisemitismus v Labour – Corbyn se za něj omluvil.
Labouristy to poškodí i v tom smyslu, že sami vládnoucím konzervativců rádi předhazují nedostatek empatie a tolerance, když je řeč třeba o zdravotnictví nebo školství. Sami jsou na tom ohledně tolerance, zdá se, ne úplně dobře.
Pro nejsilnější opoziční stranu ve Spojeném království je tohle všechno nepříjemný malér. Samo o sobě to sice labouristům volby neprohraje. Dodá to ale další argumentační „střelivo” těm, kteří tvrdí, že Jeremy Corbyn není způsobilý zemi vládnout.
