Článek
Je to teď o dost jiný než soucitný Andrej Babiš z pečlivě připravených televizních projevů. O projevu ze 17. listopadu nemluvě. „Pracujme na úspěchu naší země všichni společně. Bez zbytečné zloby, agrese a nenávisti,“ vybídl vloni v Národním muzeu.
To bylo. Poslední dobou je poznávacím znamením stará dobrá naježenost. Naposledy, když Babiš v úterý odpálkoval samosprávy, které protestují proti tomu, že jim vláda odebírá ze sdílených daní cca 20 miliard korun, což mají kompenzovat vládní dotace. Města a obce se mohou dostat do prekérní situace.
Premiérův komentář: Jde o kampaň. „Tady jede kampaň STAN, který se tváří, že zastupuje všechny starosty, a KDU-ČSL a samozřejmě Senát. Je to krajská kampaň.“ S podzimními volbami tam sice nějaký souvis bude - ale on snad Babiš má na „kampaně“ monopol, on je jediný, kdo smí cílit politiku s ohledem na volební zisky a ztráty?
Duch pokory a spolupráce je ten tam. Babiš, premiér menšinové vlády, se vrátil do módu „já vím a dělám všechno nejlíp, a když je někdo proti, tak má ze mě mindrák. Kdo nemá číslo na můj mobil, nemá nic a akorát jede kampaň antiBabiš“. A tak dále dokolečka. Kampaň.
Babiš v úterý jedním dechem zajel do velkých měst: Mají prý na účtech miliardy a měla by investovat. „Nevidím důvod, proč bychom měli dávat velkým městům takové nehorázné peníze, když mají peníze. Velká města by měla být solidární, protože ty daně platí daňoví poplatníci.“
Nehorázné nejsou peníze, jako spíš Babišův výrok. Hlavně proto, že v pořád ještě těžké situaci zemi (na jejímž úspěchu máme, ehm, „pracovat všichni společně“) štěpí. Místo obligátní fráze „spolu to zvládneme“ je tu klín. Jako by si v Praze, Brně nebo Plzni žili ve vatě - podívejte se na ně, nesolidární nehorázníky! Je to „rozděl a panuj“, nic jiného.
V tomto případě se jedná o politicky neprozíravou taktiku.
Když zůstaneme u Prahy, kterou Babišovi zahraniční hosté obdivují z balkonu Hrzánského paláce, ta vykazuje sice nejvyšší průměrný plat, ale také notoricky zanedbanou infrastrukturu, jejímž symbolem se za éry primátorky Krnáčové staly chátrající mosty. Pandemie a karanténa připraví metropoli o miliardy a rozhodně se tu - stejně jako jinde - automaticky nežije a nehospodaří na vysoké noze.
„Nehorázné peníze“ se tak mohou pro Andreje Babiše stát tím, čím byli pro Adrianu Krnáčovou „zpovykaní Pražáci“. Symbolem nepochopení nebo až kulturních rozdílů mezi politikem a voliči.
Že si výpadem proti velkým městům Babiš u tamních obyvatel úplně nešplhne, na to by se dalo vsadit.
A kdyby se rozhodl pro konflikt se vzbouřenými obcemi, získal by ještě méně. Zastupitelstva a starostové (s malým s) jsou podle průzkumů dlouhodobě nejdůvěryhodnější ústavní institucí, věří jim dvě třetiny občanů. (Pro zajímavost: nadprůměrná důvěra k samosprávám panuje mezi voliči STAN a ANO.)
Až za obcemi a starosty je v žebříčku důvěry prezident republiky a ještě za ním vláda.
