Článek
Když v roce 2004 vznikl Facebook, existovala už asi půl roku služba zvaná Second Life. Byl to virtuální svět, ve kterém jste mohli vést alternativní život. Chodit tam pracovat, ale taky se bavit nebo seznamovat s ostatními. Prostě tam trávit čas, zatímco sedíte u počítače. Do konceptu se zamilovali marketéři, inzerenti i vizionáři. Kdo by nechtěl žít další, byť digitální život?
Ukázalo se, že ve skutečnosti těch lidí moc není. Second Life zradil nezájem uživatelů. Ano, leccos se tam odehrálo. Pamatuju si, že jsem jako novinář psal příběh manželů, kteří si oba našli v Second Life milence. On psal přítelkyni, že mu žena nerozumí, a ona svému příteli, že jí imponuje mnohem víc než manžel.
Prožili spolu skoro půlroční románek. Ale udělali chybu, že se nakonec setkali v realitě, a zjistili, že jsou svými milenci sobě navzájem. Ano, jakkoli to zní neuvěřitelně, tenhle příběh se stal. Rozešli se, ve skutečném světě i v Second Life, a to navzdory tomu, že vlastně zjistili, že si rozumějí.
Setkal jsem se osobně s jedním z aktérů. Bylo to v době, kdy krátká popularita světa zvaného Second Life už končila. Krátce ho podporovalo i několik významných firem (počítačové firmy, ale i banky a státní instituce, včetně českých) a mnozí soudili, že představuje budoucnost elektronické komerce.
Second Life přežil dodnes, ale jako naprosto menšinová zábava pro relativně velmi malý počet uživatelů. Co naopak v onom roce 2009 raketově stoupalo, byla obliba sociálních sítí. Svět i Česko objevovaly pět let po jeho vzniku Facebook, uživatele sbíral také Twitter.
Sociální sítě byly do určité míry protipólem virtuálních světů typu Second Life. Nenabídly náhradní a utajenou virtuální existenci, ale naopak možnost se soukromí vzdát a žít zcela veřejný digitální život.
Napsal jsem o tom do slovenského deníku Sme a text uzavřel slovy: „Vypadalo to, že se internet stane místem, kde mnozí z nás budou žít své paralelní životy. Místo toho je dnes nástěnkou, kam jsme dobrovolně pověsili ten svůj jediný, skutečný. Otázka zní, co je lepší.“
To bylo před dvanácti lety, dnes už víme, že sociální sítě nic dobrého nenabízejí. Z původního konceptu propojování lidí se stal stroj na frustrace, negativní emoce a šíření dezinformací. Nemyslím si, že Mark Zuckerberg a další tvůrci sociálních médií jsou sociopati, kteří programově odkrývají to horší z lidské povahy. Ale pravda je, že přesně to se stalo.
Facebook, Twitter a spol. jsou soukromé firmy, které mají vůči svým investorům a majitelům povinnost maximalizovat příjmy. A nejsou to příjmy od uživatelů, kteří využívají jejich služby zdarma. Skutečnými klienty těchto firem jsou inzerenti, kteří si kupují data o uživatelích. Jinými slovy, kupují si naše soukromí.
Nevíme přesně, jaké to bude mít generální důsledky. Na to ještě neexistuje dostatek studií. Ale za existence sociálních médií se objevila řada podezření, která rovněž nelze vyvrátit. Týkají se jednotlivce i společnosti jako celku. Sociální média viníme například z toho, že mají negativní dopad na naše zdraví, snižují náš pracovní výkon či podrývají fungování demokracie.
Kdybychom měli vzít jednoho ze zakladatelů technologických firem, který – ať už právem, či neprávem – zosobňuje tento trend, pak je to Mark Zuckerberg. Ze společensky nejistého programátora, který se jakousi shodou podivných náhod stal jedním z nejbohatších lidí na planetě, dnes máme v čele Facebooku muže, který by mohl být dokonalým zlosynem v bondovce.
Ať se snaží jakkoli, vyzní to vždycky buď směšně, anebo podezřele. A je jedno, jestli na Den nezávislosti jezdí na surfovém vznášedle a mává americkou vlajkou, anebo slibuje při slyšení v americkém Kongresu, že bude víc dbát na bezpečí mladých uživatelů. I to, že má nad svou firmou v podstatě absolutní kontrolu, mnohé utvrzuje v přesvědčení, že mu jde pouze o peníze a moc.
Přitom se společně se svou manželkou (dcerou čínských imigrantů z Vietnamu) zavázali, že 99 procent svého majetku věnují na filantropii. V dekádě po roce 2009 si Zuckerberg dával každý rok předsevzetí, která pak pod veřejnou kontrolou plnil.
A většinou odrážela jeho snahu „být lepším člověkem“: ať už to bylo nejíst maso (2011), každý den programovat (2012), každé dva týdny přečíst knížku (2015), seznámit se osobně s člověkem z každého amerického státu (2017) či „polepšit“ Facebook, aby na něm nedocházelo k obtěžování uživatelů (2018). Stejně to nebylo nic platné a Zuckerberg je dnes v Americe jedním z lidí s nejhorší veřejnou pověstí, minimálně z těch osobností, které stojí mimo politiku.
V roce 2020 každopádně se svými předsevzetími skončil s tím, že je nahradí jakousi dlouhodobou předpovědí. A hned se jí v rámci dlouhého postu (kde jinde než na Facebooku?) dopustil, když napsal, jak si představuje svět za deset let. Tedy v roce 2030.
Jaká byla? Svět bude v té době „řízen“ miléniály, tedy generací, která Facebook vytvořila a která také patřila k prvním uživatelům. Pokrok ve vědě a v medicíně povede k tomu, že se průměrná doba dožití prodlouží o dalšího 2,5 roku. A jestliže devadesátá léta byla ve znamení stolních počítačů, „nulté“ roky ve znamení webu a desáté roky mobilního telefonu, pak ve dvacátých letech „nastane moment, kdy převratné brýle s rozšířenou realitou předefinují náš vztah s technologiemi“.
Ano, poslední citát, vztahující se k budoucnosti, je důležitý. Protože v něm je jádro toho, co dnes zmiňují všechny články o změnách ve Facebooku. Ten oznámil změnu názvu společnosti na Meta, která zastřeší služby působící nadále pod stejnými jmény. Tedy Facebook, WhatsApp či například Instagram.
Existují v podstatě dvě vysvětlení, proč to Mark Zuckerberg dělá. Za prvé: změna názvu je kosmetická, v podstatě zastírací manévr, kterým se schovává „toxický“ Facebook z očí jak veřejnosti, tak institucí, které mají na tuto sociální síť spadeno. Jde hlavně o regulační orgány v Americe a Evropě, které se netají ambicemi firmě „přistřihnout křídla“, například ji rozdělit na více menších společností.
Změna brandu může Zuckerbergovi také pomoct stáhnout se do ústraní a předat nepříjemná vyjednávání (například v Kongresu) někomu dalšímu, kdo bude mít v Metě konkrétně na starost Facebook. Může jít o podobný krok, který před časem udělal Google, když společnost zastřešující všechny služby a další aktivity přejmenoval na Alphabet.
Ale je tu ještě druhé vysvětlení. A tím se dostáváme k citátu ze zmíněného prognostického postu z ledna 2020. Ultimátním cílem Marka Zuckerberga je posunout Facebook na novou úroveň a přeměnit sociální síť, která propojuje lidi v reálném světě, na prostředí, kombinující realitu i virtuální svět, ve kterém budou moci žít. Tomuto prostředí říká Mark Zuckerberg „metaverse“.
Není to jeho termín, jako první ho v tomto významu použil spisovatel Neal Stephenson v knížce z roku 1992. A mimochodem, už mu to způsobilo problémy, což dokazuje prohlášení, které vydal minulý pátek: „Nemám s novými plány nic společného, mezi námi neproběhla žádná komunikace, nemáme žádný obchodní vztah“.
Metaverse v podání Marka Zuckerberga, to je ten slíbený nový svět, který redefinuje náš život s technologiemi. Jeho hlavním komponentem jsou brýle, nabízející jak virtuální, tak rozšířenou realitu. Jde o pokus o dokonalého křížence mezi sociální sítí a virtuálním světem typu Second Life, zmíněným v úvodu. Tím přemostěním jsou právě brýle. (Facebook v roce 2014 koupil za dvě miliardy dolarů výrobce brýlí Oculus Quest, které od roku 2022 ponesou název Meta Quest.)
Metaverse je realita vylepšená digitálním světem a internetem, anebo obrácenou optikou to může být „nový“ internet, doplněný o třetí rozměr. Každopádně, jestliže jste si teď přes Facebook či WhatsApp domluvili rande s partnerem, metaverse vám slovy Zuckerberga nabídne víc: nasadit si brýle a to rande s partnerem rovnou prožít, bez ohledu na to, kde se zrovna nacházíte ve fyzickém světě.
Jestliže jsou sociální sítě místem, kde prezentujeme naše vylepšená „já“ a komunikujeme s ostatními, metaverse chce nabídnout něco ještě o „level“ lepšího: svět, který vás do sebe vtáhne a jehož se staneme součástí. Když přijmeme pohled na Marka Zuckerberga jako bondovského zloducha, je tohle přímo dokonalá vize: majiteli Facebooku už nestačí, že vlastní a prodává naše soukromí, ale chce digitalizovat a vlastnit nás všechny.
Avšak zpátky do roku 2021. Facebook je stále „pouze“ aplikace v mobilním telefonu a Mark Zuckerberg je sedmatřicetiletý podnikatel, který pohádkově zbohatl a stvořil firmu, která mu v posledních letech přerostla přes hlavu. Můžeme volat po tom, aby ho vlády či instituce přiměly k tomu chovat se dospěle a odpovědně.
Ale pro ty z nás, které současnost i plány Facebooku lekají a děsí, je tu ještě jedna možnost, vlastně daleko snazší, byť zároveň těžká. Prostě tu aplikaci smazat a přestat používat.
