Článek
Záměr se plní vrchovatě. Za letošek čeká město tržby 18 milionů, příští rok 25 milionů. „To je jako sen. Plánovali jsme za rok dvacet milionů. Ukazuje se, že autobusů sem jezdí i maličko víc, než jaká jsme měli počítání: všechny jsme nedokázali spočítat, když nám tady turisty vykládaly, jak se jim zlíbilo," řekl ČTK Petr Troják, ředitel Českokrumlovského rozvojového fondu, který „bus stopy“ provozuje.
Za přístup na nově vyhrazená místa, kde řidiči turisty vyloží a naloží, se platí 1250 korun. Předtím se neplatilo nic. Nula.
Za rok dorazí do Krumlova asi 16 tisíc zájezdových autobusů. To je víc než má město na řece Vltavě obyvatel. V letní sezóně je průměr víc jak 100 autobusů na den.
Dva miliony turistů ročně – na jednoho stálého obyvatele Českého Krumlova připadá za rok 150 lidí, kteří si přijeli město prohlédnout – znamenají nejvyšší koeficient turizace u nás. V Praze je poměr přibližně 1:8, ročně přijede osmkrát víc turistů než kolik činí místní populace.
Příjmy ze zaparkování autobusů zvýšily rozpočet Krumlova asi o pět procent. Přitom nikoho nebolí. Pro cestovní kanceláře, potažmo turisty, nejde o nějaké nečekané, extrovní výdaje. Není známo, že by si hlasitě stěžovali. Systém je komfortní a transparentní. Navigace dovede autobusy na terminál a pak na parkoviště. Přes 95 procent zájezdů už má zaplaceno předem. Autobusy se odbavují pomocí QR kódů.
Ve srovnatelném zahraničí je podobná praxe vcelku normální. Nenormální je zaparkování zadarmo.
Co z celé záležitosti vyplývá?
Ve městech, která čelí overtourismu, existují evidentní rezervy v komunálních příjmech. Je naprosto v pořádku, když se jich radnice snaží využít. Pokud to nedělají, jsou samy proti sobě a proti zájmům místních obyvatel.
Že by kvůli novým taxám začalo jezdit turistů méně, není třeba se bát, ani v případě méně vyhlášených destinací než je Český Krumlov. Když se někdo někam trmácí přes půl republiky, půl Evropy nebo půl světa, pár peněz v českých cenových relacích ho neodradí.
Nemusí a nemá jít o nějaké „ždímání turistů“. Peníze se dají vybírat civilizovaně, jako v Krumlově. To není rejžování, ale zaprvé žádoucí pokus o usměrnění turistického provozu, a za druhé kompenzace výdajů, které města s turistikou mají – od úklidu po městskou policii.
Kdo chce, může takové poplatky brát i jako formu odškodnění místních za to, že si turismus podmanil jejich životní prostor, změnil ho k obrazu svému, a oni se tomu musí přizpůsobit. Což některým není příjemné, počínaje životními náklady, dostupností služeb až po „citovou újmu“.
Podnikavci se při kasírování turistů nežinýrují, bývají v tom důslední a vynalézaví a že se dostanou za hranu dobrého vkusu nebo poctivosti některé moc netrápí. Když si ve vší slušnosti řeknou o další peníze od turistů i města, je to naprosto v pořádku. Mají to přece dělat už dávno, ostych stranou.
