Článek
KSČM ukončila toleranci vlády Andreje Babiše. Komunisté ještě dodali, že se nebrání hlasování o nedůvěře. Premiér tak ztrácí ve Sněmovně většinu nutnou k přežití.
Ještě před dvěma lety by to byla nejdůležitější zpráva roku, bubliny na sociálních sítích by explodovaly veselím nebo smutkem, záleželo by na preferencích. V dubnu 2021 je to úplně jedno. Jen další z desítek zpráv signalizujících naprostý kolaps Babišovy vlády. Ani na zpravodajských webech se tato zpráva často nedostala na titulku. Málokoho to už totiž zajímá.
Hlavní starostí statisíců lidí se stal nákup dětského oblečení a bot, dokud jsou obchody zase na okamžik otevřené. Jiní vyrazili s absťákem do knihoven. Někteří školáci se mohli vrátit do tříd, pokud se dokážou pošťourat testovací tyčinkou v nose. Testy jsou ovšem podle všeho šméčko, takže se můžeme za pár týdnů nejspíš opět těšit na rostoucí graf nakažených. A znovu zavřené obchody s dětským oblečením. Ale to už k tomu holt patří. Právě tohle je denním chlebem valné většiny národa, který už vůbec nestíhá sledovat, co se děje v kuloárech na Hradě a v podhradí.
Až se jednou podle České republiky natočí seriál, budou mít scenáristé za uplynulý týden tolik materiálu na šokující a otevřený konec první série, že nebudou vědět, co dřív použít:
- Na jednání vlády zkolabuje hlavní hygienička.
- Na jednání rady veřejnoprávní televize přijde jedna z radních s policejní ochrankou. Po krku jí měl jít samotný ředitel televize.
- Investigativní reportéři odhalí deníček šéfa poslanců nejsilnější vládní strany plný korupce a intrik. S nikým to moc nehne.
- Premiér odvolává lidmi nejlépe hodnoceného ministra zdravotnictví a nahrazuje jej dostatečně servilním dermatologem. Prezident si čvachtá.
- Nový ministr zdravotnictví určí, že se děti mohou testovat i rektálně. Nevíme, co na to prezident, ale ministr školství je zděšen.
- Ministr vnitra odvolává svého stranického rivala, prozápadního ministra zahraničí, a chce jej nahradit ministrem kultury. Prezident si čvachtá.
- Ministr kultury v emotivním televizním projevu řekne, že nikam nejde, že je mu dobře na ministerstvu kultury. Premiér vzkazuje, že to bylo srandovní, ale že tomu vůbec nerozuměl.
- Ministr vnitra po zhlédnutí tiskovky ministra kultury zkolabuje.
- Jako náhradníka na post ministra zahraničí nominuje člověka, který je považován za bezpečnostní riziko a čínského trojského koně.
A do toho již vzpomínané vypovězení tolerančního patentu. Na jednu věc však nezapomínejme. Za ten týden, co se odehrávaly tyto bizarní výjevy, zemřelo na covid 541 lidí. Dalších 541 křížků na Staromáku. Pro představu – je to jen o šest lidí méně, než kolik jich umřelo na silnicích za celý rok 2019. Česká politika nebyla voličům nikdy tolik vzdálená, působí už jako z jiného časoprostoru. Zatímco lidem umírají příbuzní na JIPkách, Andrej Babiš za chvíli začne doplňovat vládu hajzlbábou z nádraží na Florenci, pokud mu to Miloš Zeman přikáže.
Na Andreje Babiše je celkově čím dál smutnější pohled. Byly doby, kdy byl opravdu mocným a nebezpečným protivníkem. S náskokem první v průzkumech, s nezastavitelnou hlasovací mašinou ve Sněmovně, miliardář s nevyčerpatelnými zdroji na marketing. A nutno dodat, že taky s pořádnou vyřídilkou a energií.
To vše je po roce pandemie fuč, snad jen ty peníze mu zůstaly. Spojenci ho opustili, v průzkumech výrazně ztratil, je spoluzodpovědný za 28 tisíc mrtvých. Andrej Babiš skončil. Už bude toxický i pro prezidenta Zemana. Bude navždy zapsán jako nejslabší premiér, snad jen ten Rudolf Beran měl za protektorátu svázanější ruce. Babišovým jediným štěstím se zdá být skutečnost, že po roce zmateného a nefunkčního boje s koronaviry, několika lockdownech a rozvolněních už lidi přestalo zajímat, co premiér a jeho elitní výběr makajících odborníků dělá nebo nedělá.
Celý stát totiž jede setrvačností z kopečka. Není vize, není plán, rozhodnutí se mění z hodiny na hodinu. Úřednický aparát slouží jen ke zprocesování výplat kompenzací a sociálních dávek, na nic jiného nezbývá energie. Vše se hodilo na hrb krajům, městům, nemocnicím, neziskovkám, školám, firmám, samotným rodinám. Nacházíme se přitom v situaci, kdy státu dojdou v červnu peníze a bude se muset navýšit půlbilionový schodek.
Česká politika se po loňském snaživém předstírání zájmu o blaho obyvatel definitivně rozpadla pouze do několika skupin snažících se rozparcelovat vliv nad covidovým mordorem. Někoho by mohla překvapit absence studu při okatém prosazování Rosatomu nebo snahách o převzetí České televize. Hlavní aktéři okolo ANO, SPD, KSČM a Hradu jsou si ovšem dobře vědomi, že si to mohou dovolit. Co se jim asi tak může stát?
Odvolá je premiér? Pokárá je prezident? Vyloučí je někdo odněkud? Napíše o nich Petr Fiala škaredý příspěvek na Facebooku? Bude se na ně mračit Martin Veselovský v DVTV? S posledními záchvěvy Babišovy éry nastalo všem těmto vykukům to pravé eldorádo.
Vlastně je čím dál směšnější, jaké se okolo toho dělají tanečky a delikátní cavyky, přitom je to jako koukat na partu šimpanzů hrajících šachy. Nic jim nebrání vzít to hezky od podlahy, stejně už není co ztratit. Klidně zítra ráno může vláda odklepnout zakázku na Dukovany Rosatomu a přihodit k tomu i Temelín a kanál Dunaj–Odra–Labe. Jedním vrzem se přidělí výstavba 5G sítí Číně. Rada ČT ať vyhodí ještě ten den ředitele Dvořáka a jeho nástupce zruší všechny kanály a investigativní pořady a nechá jen ČT3 s inscenacemi ze 60. let.
Někteří kverulanti zajisté udělají: „Ale počkat, počkat, tohle přece nejde!“ Zmohli by se ovšem lidé na odpor ve chvíli, kdy se snaží vydělat na hypotéku a naučit děti zlomky? Možná založí internetovou petici a vytisknou letáky plné caps locku. Nezapomeňme na veselé memy a koláže. Masovou demonstraci uspořádat nejde, je to zakázané. A navíc ji nemá kdo svolat, Mikuláš Minář se snaží udělat si pořádek v účetnictví. A tak lidem nezbývá než se upínat s nadějí k volbám.
Jejichž výsledkem se prezident může, ale také nemusí řídit.
