Článek
Jan Blatný je ministrem zdravotnictví 100 dní. Nikdo, ani on, samozřejmě nepočítal, že v jeho případě to bude 100 dní hájení. Takže bylo řečeno už mnohokrát: tohle se nepovedlo.
Při vší usilovnosti – tipuji, že ministr zdravotnictví za časů covidu spí ještě méně než Karel Havlíček – a při dobré vůli je patrné, že Jan Blatný nebyl správnou volbou. Za 100 těžkých dní stačil nasekat tolik chyb, že by to jinému členu vlády vystačilo na celé volební období.
Třídění Blatného chyb na politické, komunikační, personální, a dokonce i odborné (například interpretace čísla R nebo infekčnosti očkovaných) by zabralo hodně místa. V paměti utkvějí alespoň tři: nástupní lhaní a rozpomínání o podpisu petice „Chvilka pro rezignaci“, ošklivý faul „do statistik covidu se počítají i oběti autonehod“ a odchody roztrpčených expertů, jako byl náměstek Aleksi Šedo.
Jan Blatný nastupoval s pověstí slušného člověka a kapacity v oboru dětské hematologie. Brzy se ukázalo, nebo spíš potvrdilo, že to je pro tak obtížnou misi naprosto nedostačující vybavení.
K dobru se dá Blatnému přičíst zavedení systému PES, který ze začátku vnesl do pandemických opatření nějaký řád. Jenže tenhle kompas už dávno neslouží aspoň tak jako dřív.
Když 29. října nastupoval do úřadu, jako hlavní úkol pojmenoval změnu vnímání situace a změnu nálady ve společnosti. „Strach z viru, který lidi paralyzuje a rozděluje, je potřeba přeměnit v respekt.“ 100 dní je dostatečně dlouhá doba, aby se dalo říct: nestalo se. Určující náladou není ani paralyzující a rozdělující strach, ani respekt. Ale směs únavy a otupělosti, podrážděnosti a hněvu. Kromě objektivních důvodů – mutující koronavirus je těžký soupeř pro desítky zemí po celém světě – na tom má podíl i vláda.
Za Jana Blatného a jeho výkon odpovídá premiér Andrej Babiš, který si ho (jako premiér i jako předseda ANO, které má křeslo zdravotnictví ve vládě) vybral. Do pátku 23. října Blatného jméno širší veřejnost neznala, než se objevila zpráva, že „na jednání s premiérem na Úřad vlády přijel náměstek Fakultní nemocnice v Brně Jan Blatný“. Bylo to ještě ten den, kdy Blesk zveřejnil snímky Romana Prymuly z noční sešlosti ve vyšehradské restauraci.
Babiš v duchu řídit stát jako firmu vytáhl „z klobouku“ dalšího nepolitika bez vazby na voliče. Ne poprvé to nedopadlo dobře, bohužel tento případ je ze všech nejdůležitější.
Některé Blatného chyby veřejně uznává i Babiš. V premiérské delegaci na páteční covidové cestě do Budapešti ministr zdravotnictví chybí. Může to být proto, že má důležitější úkoly, může se to číst i jako tento týden tak oblíbená řeč symbolů: není tak důležitý.
Dalších 100 dní se stejným ministrem by bylo překvapením.
