Kolik opravdu bere Trpišovský a jak to mistrovské Slavii vychází v kase

Mistrovská Slavia prožívá, ostatně jako zbytek planety, poměrně turbulentní období. Vstřebává přitom řadu příběhů probíhajících najednou, nebo kratičce po sobě.

Titul, oslavy, příchody posil z domácí ligy, zejména z Liberce, odchody hráčů na hostování, zejména do Liberce, spekulace o zahraničním zájmu o některé opory Slavie, prodloužení smluv s Janem Bořilem a Vladimírem Coufalem, soustředění v Rakousku předčasně ukončené kvůli koronaviru, karanténa, úprava karanténního režimu pro profesionální fotbalové týmy, tisková konference spojená s podpisem nové smlouvy s Jindřichem Trpišovským a nadmíru pozitivně prezentovaným ekonomickým rámcem, čekání na to, jak dopadnou testy, a pak kontrolní testy v Českých Budějovicích, cesta k zápasu na jih, výhra 6:0 nad Dynamem podtržená hattrickem Stanislava Tecla…

A dnes pak nejčerstvěji oznámení šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka, že Slavia v této sezoně umožní svým hráčům hostujícím v jiných ligových klubech, aby proti ní nastoupili.

Uff… Není toho málo, že?

Tak si z toho všeho zkusme vybrat to nejpodstatnější. A to je vedle skutečnosti, že se fotbalový karanténní režim v Česku podařilo přepnout z modelu „Faery“ na model „Atlético“, více zde, především a zejména novinka spojená s novým kontraktem Jindřicha Trpišovského. Byl sepsán na 3 + 2 roky, Tvrdík zmínil, že ho chápe v podstatě jako pětiletý.

Spekulace o financích s ním spojených se po malém pátrání podařilo redakci Seznam Zpráv v uplynulých dnech u dokonale informovaného zdroje ještě zpřesnit. Takže:

Oproti předchozímu základnímu měsíčnímu platu 900 000 korun si trenér Slavie od nynějška polepší na 1,4 milionu korun měsíčně.

K tomu má nasmlouvány velmi zajímavé prémie spojené s ligovými zápasy. Za remízy, pravda, nic. Prémie bude dostávat výhradně za vítězství. Za domácí v Edenu 250 000 korun, za výhry u soupeře, jako například nyní v Českých Budějovicích, pak 350 000 korun.

Kdybychom to převedli na počet slávistických ligových vítězství z minulé sezony, dosáhl by Trpišovský na těchto prémiích na 7,6 milionu korun. Spolu se základním platem jsme na 24,4 milionu na sezonu.

A to jsme se ještě nezačali bavit o pevném podpisovém bonusu v řádech milionů korun, dost možná i více než deseti, o prémiích za evropské poháry a za případné další vítězství v lize nebo v domácím poháru. Kdyby se všechno povedlo uhrát, nebylo by 50 milionů korun, tedy řádově 2 miliony eur, rozhodně stropem, kterým by Jindřich Trpišovský neměl snadno proskočit. Možná až někam ke 2,5 milionu eur ročního příjmu. Samozřejmě před zdaněním.

Nezbývá, než mu k těmto perspektivám pogratulovat. A připomenout, že Andrea Stramaccioni bral ve Spartě přes 3 miliony korun měsíčně. A nikam to nevedlo. Jen k dalšímu rozhazování za příchody a platy zahraničních hráčů za zenitem.

Slavia teď kupuje hráče před zenitem a Trpišovský z nich vytváří úspěšný tým, který díky těm úspěchům klubu vydělává. Třeba na bonusech od UEFA a vstupném v minulé sezoně Slavia zinkasovala zhruba miliardu. Zároveň samozřejmě Trpišovský formuje jednotlivé hráče, kteří jsou pak atraktivní i pro mezinárodní přestupní trh.

Tady samozřejmě všechny limity zbořil transfer Tomáše Součka do West Hamu za 115 milionů korun za hostování + 420 milionů doplatku za přestup.

Z tohoto úhlu pohledu se Trpišovského práce bezpochyby Slavii až monstrózně vyplácí. A vlastně jakákoli odměna pro něj není dostatečná.

Na druhou stranu… Pokud bychom mu připsali maximální příjem stoupající až někam ke 2,5 milionu eur ročně, už není úplně nesmyslné podívat se orientačně pro srovnání na to, kolik podle britských médií bral v uplynulé sezoně třeba Eddie Howe v Bournemouthu. Uvádělo se u něj 4,5 milionu eur. A to jde o příklad z Premier League.

Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík s uspokojením konstatoval, že prvně od vstupu čínského vlastníka do Slavie se klub v sezonním účtování dostal tzv. z červených do černých čísel. Jinými slovy, že prvně skončil v plusu, konkrétně o 183 milionů.

A to v hodnocení účetního období 1. 7. 2019 – 30. 6. 2020. Tedy se započítanými příjmy za prodej Alexe Krále, hostování Tomáše Součka a start v Lize mistrů.

To zní jistě krásně. Na druhou stranu: Když klub hraje Ligu mistrů, asi by mělo být samozřejmé, že skončí v plusu.

Slavia protáčí v nákupech, platech, prémiích či bonusech takové sumy, že se její roční spotřeba odhaduje zcela reálně někde u 1,3 miliardy korun, což je kolem 50 milionů eur.

Ano, teď má zaručeno, že bude postupně ve třech splátkách, rozložených patrně do tří let, dostávat peníze za Tomáše Součka, celkem 16,2 milionu eur. To by mělo dělat 5,4 milionu eur ročně.

Jistý má Slavia bonus 4 miliony eur za start v letošním play off Ligy mistrů. A kdyby to skončilo neúspěchem a podzimem v Evropské lize, přibyly by přinejmenším 3 další miliony eur (přesněji 2,92 milionu, ale předpokládejme, že by tu Slavia uhrála i nějaké body).

Jak víme, Liga mistrů, to je jiná pohádka: garantovaných 15,25 milionu eur, tedy zhruba 400 milionů korun.

Ať si ta čísla každý přebere, jak chce, jisté je jedno: Slavia hodně vydělává a může hodně vydělávat i nadále. Ale také hodně utrácí.

Jak dlouhodobě a zcela otevřeně upozorňuje její sportovní ředitel Jan Nezmar, utrácí na úrovni předpokladu stabilního startu v Lize mistrů. A to mu, na rozdíl od klubového šéfa Jaroslava Tvrdíka, nepřijde rozumné.

Z toho důvodu Nezmar rezignoval na svou pozici v představenstvu, aby za případnou apokalypsu nezodpovídal, z pohledu zákona i osobním majetkem. A napětí mezi ním a ostatními figurami uvnitř klubu pokračuje. Ať už to Jaroslav Tvrdík balí do jakýchkoli slovních ambaláží o tom, že žádné spory s Nezmarem neeviduje, nicméně Nezmar má rodinu a dojíždí a také osobní problémy a kdesi cosi.

Každopádně každý, kdo si vyloženě nesedí na uších, musel snad z posledního projevu Jaroslava Tvrdíka na téma Nezmar pochopit, že sportovní ředitel je v podstatě jednou nohou na odchodu. A ne že ne…

Avizovaný pozitivní hospodářský výsledek uplynulé sezony spoluvytvořila i ochota hráčů a trenérů jít na jaře s platy o 35 procent dolů. Jaroslav Tvrdík už nicméně veřejně slíbil, že tyhle peníze klub dorovná.

Z neoficiálních zdrojů proskakuje, že na dorovnávání toho průběžně bylo i víc. Ačkoli se Slavia, do značné míry bezpochyby oprávněně, prezentuje jako rajská zahrada přetékající bohatstvím, v uplynulých měsících mělo docházet k občasným výpadkům v cash-flow. Ale to se jistě stane i v „lepších rodinách“.

Nicméně jako douška podtrhující tezi, že peníze (zatím) jsou, jen ne vždycky fyzicky v kase, ale třeba garantované na cestě, budiž další zákulisní informace. A sice že veškeré letošní obchody se Slovanem Liberec jsou nasmlouvané tak, že za ně Slavia zaplatí až v příštím kalendářním roce.

Kdyby to nemělo klapnout s Ligou mistrů, byl by tu samozřejmě ještě jeden možný zdroj financování.

Jaroslav Tvrdík naznačil, že po odehrání play off kvalifikace Ligy mistrů může vedení klubu případně znovu zasednout a zvážit, jestli nevyužije některou ze zahraničních nabídek na slávistické hráče. Pokud ještě budou v platnosti.

Jak naznačil Jan Nezmar v rozhovoru pro Seznam Zprávy, mnohé mediální spekulace vedené v tomto duchu mohou být buď zcela vybájené, nebo vypuštěné z dílny hráčských agentů toužících po zatraktivnění jejich klientely, které může vést i k prodlužování a vylepšování jejich kontraktů.

Ať už tak či tak, základní roční příjmy Jana Bořila a Vladimíra Coufala měly podle zákulisí vystoupat po aktualizaci jejich smluv k 15 milionům korun, a to bez započítání jakýchkoli výkonnostních prémií a bonusů.

Pokud by Slavia po případném neúspěchu v play off Ligy mistrů potřebovala dolepit rozpočet, měl by tomu být údajně nejvíce nápomocen Petar Musa, na kterého se sešlo několik nabídek na úrovni kolem 6 milionů eur. Slavia jim řekla ne: V danou chvíli.

Příjemné každopádně budou i částky za Jana Sýkoru od Lechu Poznaň a Alexandru Balutu od maďarského klubu, který nese jméno Ference Puskáse. Celkem za ně má Slavia zinkasovat 1,4 milionu eur, to je asi 36 milionů korun.

Los play off, tedy 4. předkola Ligy mistrů, čeká Slavii 1. září. Až potom bude sehráno 3. předkolo (15./16. září) a Slavia půjde do boje 22./23. a 29./30. září. V zápasech hraných už tradičním modelem doma-venku, každopádně bez diváků.

Pokud tedy všechny plány nějak nezkomplikuje Mr. Covid. Ale takovými hrůzyplnými příběhy se raději nestrašme dříve, než případně nastanou.