Článek
„Silné zakašlání, tři, dva, jedna…“ pronáší vědec v laboratoři Florida Atlantic University a bezprostředně poté prožene ústy makety lidské hlavy vzduch, který roznese do okolí směs glycerinu a vody.
Tak ve zkratce vypadal pokus, který natočila ve své reportáži americká televize CNN. Kapénky umělé sloučeniny podle jednoho z profesorů zhruba odpovídají velikosti těch, které vyprodukuje člověk, když kýchne. Vědci nasvítili maketu zeleným laserem a ve tmě sledují, jak daleko se za běžných podmínek neviditelné kapénky dostanou.
Riziko přenosu vzduchem ovlivňuje i množství viru v přenašečově těle:
Vzdálenost zhruba jednoho metru překonávají kapénky při simulaci toho nejsilnějšího kýchnutí téměř okamžitě, za pět vteřin už jsou 1,8 metru daleko, za dalších asi deset vteřin se vzdálenost natahuje na 2,7 metru a za dalších 30 až 40 sekund doputují asi 3,6 metru daleko od makety.
Redaktorka následně zkouší na maketu nasadit roušku a vědci pokus opakují. Zjišťují, že kapénky se sice rozptýlí více do všech směrů, ale ani zdaleka nedosáhnou takové vzdálenosti, jako při předešlých pokusech. Podobně je tomu i při pokusu simulovat kýchnutí do ruky. Při slabém zakašlání se pak kapénky dostávají zhruba do vzdálenosti jednoho metru.
Snímek z 3D animace The New York Times, která je vymodelovaná podle stanoviska úřadů. Kapénky se do dvou metrů rozptýlí a padají k zemi.
Na konci reportáže se redaktorka ptá jednoho z odborníků, jestli si poté, co viděl výsledky pokusů, myslí, že udržovat rozestup dva metry stačí. „Dva metry jsou minimální vzdálenost, jakou byste si měli udržet, ale zdá se, že větší vzdálenost je lepší,“ odpověděl poněkud neurčitě profesor Manhar Dhanak. A k nejisté odpovědi měl dobrý důvod.
Kapénky vs. aerosol
Důvodem k nejistotě není nic menšího, než že vědci dosud stále detailně neznají způsob, jakým se virus SARS-CoV-2 vlastně šíří z člověka na člověka skrze vzduch.
„Když zakašlete nebo kýchnete, vypustíte do vzduchu déšť kapének. V zásadě jde o miniaturní kapky slin. Kapénky obsahují nejrůznější částice, přičemž ty těžké padají rychle k zemi, ale ty nejmenší (známé jako aerosoly) mohou plout vzduchem delší dobu,“ popsal polopaticky tento týden britský Daily Telegraph a dodal, že když kapénky obsahují částice viru SARS-CoV-2 a druhá osoba je vdechne či se jí dostanou do úst nebo očí, může se nakazit.
Velkou neznámou ale zůstává, zda může zmiňovaný aerosol obsahovat částice viru, a šířit tak nákazu, popřípadě jakou dlouho může „plout“ vzduchem.
Šíření aerosolu se už dříve pokusili ilustrovat finští vědci 3D animací:
WHO s odvoláním na studii, kterou vypracovala v únoru Čína, tvrdí, že pro takový přenos neexistují důkazy a zároveň, že přenos vzduchem u covid-19 není hlavním hybatelem šíření nemoci. Předběžné výsledky jiných studií ale naznačují, že tomu tak nemusí být.
„Studovat přenos viru v reálném čase je téměř nemožné,“ píše akademický server The Conversation, „výzkumníci proto sáhli po metodě enviromentálního vzorkování, tyto výzkumy byl provedeny extrémně rychle a většinou ještě prochází fází odborného hodnocení, i jako předběžné informace jsou ale velmi zajímavé,“ dodává server.
Jako příklad jmenuje dvě studie, kdy vědci v nemocnici v Nebrasce a vícero čínských nemocnicích vytvořili „pasti“ na aerosoly a ve vzorcích aerosolů částice SARS-CoV-2 skutečně našli. Jestli jich ale bylo dost na to, aby se člověk mohl nakazit, se neví.
Kde se viru daří
Ředitel britské hygienické pracovní společnosti Kevin Bampton pro Daily Telegraph shrnul, kde jsou podle něj k přenosu viru vzduchem nejpřívětivější a kde naopak velmi špatné podmínky.
Nejlépe se podle něj viry šíří v uzavřených, malých a nevětraných prostorách. Lepší než žádné větrání je podle něj i klimatizace.
Podstatně méně se pak viry šíří venku, kde je zaprvé dostatek prostoru, aby se částice naředily a zadruhé svítí sluneční světlo, které podle Bamptona dělá „dobrou práci při ničení virů“.
Jak ukázal pokus, který natočila CNN, výrazně snižuje dosah kapének i cokoliv, co přikryje ústa a nos. Obyčejná bavlněná rouška je tak podle pokusu dobrou prevencí.
Co si ale vzít z nejistých výsledků dosavadních studií? V tuto chvíli bude nejlepší se obloukem vrátit k odpovědi profesora z Florida Atlantic University - dva metry jsou minimální vzdálenost, kterou je třeba se řídit, a když to bude víc, tím lépe.
