Kolik lidí se skutečně „fláká“ na home office? Dlouhý rozvířil debatu

Zatímco v minulých letech z domova pracoval zlomek lidí (4 %), příchod koronaviru proměnil mnoho bytů v kanceláře a úřadovny. Přesné údaje nejsou k mání, ale relevantní odhady ano: na jaře home office využívala pětina zaměstnanců, nyní kolem desetiny.

Ze svých domovů tak pracují statisíce lidí, kteří kombinují videoporady, práci u počítače, telefonní hovory s prací učitele, pokud mají školou povinné děti. K nim i jejich šéfům mířily výroky Vladimíra Dlouhého, prezidenta Hospodářské komory, který pro SZ Byznys uvedl, že z home office se často stala placená dovolená.

„Ti lidé na jednu stranu strádají, trpí, hádají se doma, nelíbí se jim to, na druhé straně je to placená dovolená. Co si budeme namlouvat,“ prohlásil doslova v rozhovoru Dlouhý s poznámkou, že se nechce dotknout těch, kteří i doma tvrdě pracují.

Reakce čtenářů a diváků byla prudká.

„Pracuji na home office mnohem více hodin, než bych pracovala v práci. Nikdo se mě neptá, musím vše stihnout. Do toho po práci řeším výuku dětí a v průběhu dne rychlé vaření. Místo obědové pauzy. Můj den je stejný jako druhý – neustálé povinnosti. Placená dovolená? Ani omylem,“ napsala v diskuzi například Eva Habrnálová.

Další se k ní přidali. „Chce to velkou sebedisciplínu. Přežít občas řvoucí dítě, zvíře nebo manžela, co dělá rambajs v kuchyni. Nazývat tohle dovolenou je dost mimo. Kdo se flinkal v práci, flinká se i doma, jen o něco víc,“ myslí si další diskutující.

Masové rozšíření home office přináší reálné potíže nejen zaměstnancům, ale i jejich šéfům. Nedávný průzkum jedné z agentur práce ukázal, že více než polovina zaměstnanců trpí odtržením od kolektivu. Chybí jim pracovní prostředí a mají pocit, že do firmy nezapadají. Drtivé většině lidí uniká, co se ve firmě děje, ačkoliv je to zajímá.

Šéfové si stěžují na omezenou možnost, jak lidi motivovat a kontrolovat.

Diskuze nad výroky Vladimíra Dlouhého potvrdila další pocit, který lidi přepadá na home office: zdá se jim, že pracují mnohem více, nebo přinejmenším déle. Místo osmi, devíti hodin je najednou devět, deset. Čas ušetřený za jízdu do práce padne za oběť delším poradám a složitějšímu domlouvání s kolegy: ale také ve prospěch dětí, kterým je třeba uvařit, dovézt je na rehabilitaci, či po škole nějak zaměstnat, aby bylo možné dál pracovat.

Podle některých účastníků debaty však není u všech zaměstnání možné tvrdě pracovat z domova. Často padají příklady státních úředníků. „To je právě ta nespravedlnost dnešní doby. Někdo má víc práce a jiní jsou doma za peníze státu a pracovat nemusí,“ napsal čtenář Roman Slušný. A dodal, že ne všechny firmy mají zakázky. „Část firem pošle lidi na home office a bere na ně podporu. Úředníci také z domova nedělají z pochybných IT bezpečnostních důvodů,“ myslí si.

„Horník asi v tomto režimu fárat nemůže a instalatér vám vodu na home office asi také těžko opraví. Krize je všude a přišla by i bez covidu, který ji jen uspíšil. Automobilový průmysl, na který jsme se orientovali, jde do kopru už minimálně 10 let, a nepomohlo mu nic,“ přidává další názor čtenář Petr Žáček.

Ne všichni však prezidentu Hospodářské komory oponují. „Naprostý souhlas. Mnozí zaměstnanci covid zneužívají, tím myslím hlavně nemocenské a karanténu. Přitom s celou rodinou pořádají výlety. A práci doma berou jako dovolenou. Znám těchto lidí spousty,“ dává Vladimíru Dlouhému za pravdu František Velčovský.

A není sám. „Plný souhlas. Mám také takových pár známých. Jsou ze státní správy. Jeden týden dělají dva dny a druhý týden tři dny. A plat mají, jako kdyby pracovali. Oni mají home office na výlety a podobně. Žádná práce z domova. Já státní zaměstnanec nejsem, denně musím do práce a za tu mám asi ani ne poloviční plat než tihle ‚dovolenkáři‘,“ tvrdí uživatelka s přezdívkou Mery Babulinka.

Část lidí upozorňuje na zdravotní rizika rozvolňování. „Jako člověk, který je doma na home office, říkám, že budu rád, až se budu moci vrátit k normální práci na pracovišti. S pravidelným režimem pracovní doby, s veškerými podklady, s IT servisem. Ale z myšlenky k návratu k normálu za cenu zvýšení počtu mrtvých mne docela mrazí,“ říká Pavel Nováček.

A Roman Slušný dodává, že k návratu do „normálu“ možná nikdy nedojde. „Už to nebude nikdy jako dřív. Proč platit kanceláře, proud, toaletní papír. Z home office se stane standard všude tam, kde to bude možné. Ve velkých korporacích především,“ myslí si.

„Jak dlouho ještě vydržíme takhle žít? Měsíc? Půlrok? Rok? A co když to potrvá déle? Třeba pět deset let? A co když už to bude navždy? Kolik peněz ještě bude potřeba na podpory a bonusy? A co když peníze dojdou? Jak dlouho ještě děti nebudou chodit do školy? Kde se vezmou pak noví doktoři, sestřičky a učitelé? Kdo by chtěl být ošetřován v budoucnu doktorem, který se učil na dálku? Ztrácíme empatii a lidský kontakt. Je to dobře? A společnost je teď hrozně rozdělena. Zdá se, že ‚nahoře‘ vůbec nechápou, a ani je nezajímá, co se děje dole,“ uzavírá uživatel s přezdívkou Industrial Bistro.