Článek
Málokdo asi věří tomu, že počty lidí nakažených koronavirem, který každý den zveřejňuje české Ministerstvo zdravotnictví, ukazují skutečné číslo infikovaných pro daný okamžik. Reálný počet je bezpochyby vyšší – už jen z důvodu, že počet nakažených v celé Evropě neustále roste a testem prošly ke čtvrtečnímu ránu jen necelé dva tisíce lidí.
Dá se však nějak spolehlivě určit, kolik lidí v České republice je v určitém momentu skutečně nakaženo novým koronavirem?
Seriózní odhady pro Česko zatím chybí, přinejmenším ve veřejném prostoru. Do prognóz se nechtějí pouštět epidemiologové ani odborníci z jiných oborů, kteří se zabývají matematickými modely ve společnosti. Poukazují na mnoho neznámých, které by se měly v odhadu zohlednit.
Jedno poměrně věrohodné vodítko se ale nabízí. Je to srovnání s Čínou. Díky tomu, že Čína bojuje s koronavirem déle a nejhorší fázi má snad už za sebou, můžeme leccos vyčíst z údajů a analýz, které už jsou k dispozici.
Už v únoru vyšel v odborném časopise Journal of American Medical Association článek, který podrobně popsal průběh šíření COVID-19 v čínské provincii Chu-pej, jež byla původním ohniskem nákazy. Dvojice autorů vyšla z původních dat, která shromáždilo čínské Centrum pro kontrolu a prevenci před chorobami (CDC).
Na závěry vědců tento týden znovu upozornil publicista a konzultant francouzsko-španělského původu Tomas Pueyo. Ve svém datové analýze o globálním šíření choroby, která má velký ohlas na sociálních sítích, zdůraznil, jak obrovský rozdíl byl v počáteční fázi šíření epidemie mezi skutečným počtem nakažených a oficiálními údaji.
Dne 21. ledna v provincii Chu-pej prudce vyskočil počet odhalených lidí s nákazou COVID –19, za den na zhruba sto lidí. Ve skutečnosti však podle Pueya přibylo tento den až 1500 nakažených.
Při součtu všech nakažených vyšel ještě výraznější rozdíl. Ke 22. lednu evidovali ve Wu-chanu oficiálně celkem 444 zjištěných případů. Reálné číslo se však blížilo 12 tisícům. Skutečný počet nakažených tak byl 27krát vyšší než oficiální číslo s potvrzeným výskytem.
Počty nakažených založené na testování osob pak začaly raketově stoupat až se zpožděním. Svého vrcholu s číslem nad 3500 infikovaných za den dosáhly zhruba 12 dnů poté, co šíření koronaviru kulminovalo doopravdy.
To by znamenalo, že nynější oficiální čísla ukazují reálný stav, který byl o více než deset dnů dříve.
Dá se tato čínská zkušenost aplikovat na situaci v Česku?
Stoprocentně určitě ne.
Přinejmenším ale můžeme naznačit, v jakých číslech se ve skutečnosti pohybujeme.
Také v Česku oficiální data ukazují, že počet nakažených v posledních dnech rychle roste. V pondělí hlásilo Ministerstvo zdravotnictví 38 pozitivních případů, v úterý to bylo už 63 a ve středu se celkový počet nakažených zvýšil na 94. Ve čtvrtek pak přes sto.
Pokud bychom aplikovali „čínskou“ konstantu a vynásobili oficiální údaje číslem 27, dostaneme se zhruba k údaji 2700 lidí.
Skutečné číslo by však mohlo být nižší.
Česko totiž zareagovalo velmi brzy s ochrannými opatřeními, jako byla nejdřív karanténa při příjezdu z kontaminované Itálie nebo zákaz hromadných akcí, zavření škol tento týden a pak ve čtvrtek vyhlášený stav nouze s dalšími opatřeními.
Epidemiologové po celém světě se shodují, že včasný zákrok tohoto druhu je klíčový pro to, aby se šíření koronaviru aspoň zpomalilo.
Pozitivní efekt tvrdých opatření potvrzují právě data z Číny. Dne 23. ledna čínské úřady izolovaly město Wu-chan, kde nákaza propukla. Následující den pak zavřely dalších patnáct měst a zavedly drastická opatření. Krátce nato dosáhl skutečný denní počet nově nakažených svého maxima a začal postupně klesat.
